Dělí je tisíce kilometrů, přesto mají jedno společné – založili je bratři Baťové. Ve městech jako Batanagar nebo Bataypora postavila obuvnická společnost v první polovině minulého století domy pro svoje dělníky. Jak se v nich žije dnes, zachytil dokument Batalives. Diváci mohou do „baťovských životů“ nahlédnout v kinech od čtvrtka 5. dubna.
Dokumentaristka navštívila Baťova města po celém světě. Byl to náš rodák, tvrdí všude
Dokument navštívil Baťova města po celém světě (zdroj: ČT24)
Baťovských satelitů vzniklo po celém světě více než třicet. Továrny, domky pro dělníky i denní režim se v nich lišily jen málo. Dokumentaristka Karolína Zalabáková při natáčení navštívila pět míst.
„Lidé v každé zemi si většinou myslí, že Baťa byl jejich rodák,“ říká režisérka dokumentu Karolína Zalabáková.
Kritiku baťovského konceptu práce a života zaznamenala spíše u těch, kteří ho nezažili. „Pamětníci na to vzpomínají vyloženě v dobrém, mají tendenci baťovský systém až adorovat,“ srovnává rozdíl v generačním pohledu.
Chtěl bych vidět blondýny
„Ve Zlíně byly výdobytky na tu dobu nevídané, například baťovské domky, které se dávaly sezdaným párům na příděl, měly splachovací záchod, což nám připadá normální, ale na tu dobu to byl vyloženě nadstandard. Nebo uprostřed města ve fabrice bylo vytápěné koupaliště,“ dodává, co bylo na baťovském modelu tak přitažlivé.
Pro Brazilce Devanila, jednoho z protagonistů dokumentu, je Zlín přitažlivým místem i teď. Obuvnickou historii ve „svém“ brazilském městě Batypora si nepamatuje, učí se ale česky a chce se odstěhovat do Zlína. Důvod má prostý. „Chtěl bych vidět sníh a také blondýnky, které znám jenom z televize,“ přeje si.
Život jako pásová výroba
Naopak další protagonista dokumentu Henrik z nizozemského Batadorpu pracoval u Bati celý život. Vzpomíná na to rád. Domky v Batadorpu jsou ulicím Zlína podle dokumentaristky dost podobné. „Ale je to takový Zlín s faceliftem a lepšími auty,“ podotýká.
„Celé městečko si muselo jít kolektivně zacvičit, pak jít kolektivně do továrny, pak mělo kolektivně pauzu. Jejich život se vlastně stal pásovou výrobou,“ popisuje fungovaní Baťových měst Zalabáková.
Původní zlínský originál jí atmosférou nejvíce připomnělo chorvatské Borovo, původně Bata-Borovo. „Tam jsme si připadali jako na zlínské Lesní čtvrti nebo na Podlesné,“ srovnává. S tím rozdílem, že tamní domky a továrny rozstříleli vojáci během války v Jugoslávii.
Ruiny fabrik jsou tam už jen atrakcí pro místní mládež. Baťovskou zástavbu demolují také v indickém Batanagaru, který ustupuje novému golfovému resortu.