Málokdy se stane, aby výstava byla prezentována v prostředí, které samo o sobě nepřímo souvisí s nabízeným vystavovaným tématem, dává mu doslova náladu, dotváří atmosféru a nadmíru k němu pasuje. A to nejen výtvarně a významově. Pařížské Cognacq-Jay Museum tím místem je. Doba nástupu exotických nápojů totiž ve svém převažujícím načasování ladí se vznikem předmětů a děl, mezi kterými jsou exponáty prezentovány.
Ernest Cognacq se svojí manželkou, paní Marii Luisou Jay, totiž byli párem velmi movitým, založili například síť velkých pařížských obchodních domů Samaritane. V letech 1900–1925 vytvořili velkou a kvalitní sbírku keramiky, porcelánu, uměleckých objektů, nábytku, soch i obrazů povětšinou pocházejících ze 17. a 18. století. Sbírka byla od doby svého vzniku umístěna v residenci na bulváru Kapucínů v Paříži. Po své smrti odkázal Cognacq sbírku městu Paříži, které ji pak v roce 1990 přestěhovalo do vhodného, drobného souboru budov Hotel de Donon, vybudovaného Henrim Dononem, stavebním radou krále Jiřího III. v roce 1575 v zapadlé uličce Elzevir ve třetím pařížském obvodu. Nádvoří a zahrada dotvářejí komorní atmosféru toho malého muzea, patřícího ve svém oboru k nejkrásnějším na světě. A zde, v prvním podlaží budov, kde je umístěna výše zmíněná rozsáhlá kvalitní sbírka, jsou výstavní sály, možná lépe řečeno sálky, kde byla počátkem června otevřena výstava věnovaná historii a existenci exotických nápojů na území Francie.
Káva, čaj i čokoláda patřily v době svého rozšíření mezi nápoje luxusní – holdovali jim samozřejmě aristokraté a bohatá vyšší buržoazie. Proto také odpovídá zákaznické skupině nejen prostředí salonů, ve kterých se s rozkoší tyto nápoje pily, ale také v nejrůznějších manufakturách vznikající dokonalé nápojové servisy, nevšední nábytek i další nutné doplňky technického rázu. Tyto předměty, naprosto dokonale zachované, převažují mezi představovanými exponáty. Samozřejmě na stěnách vidíme grafiky a obrazy, ilustrující atmosféru míst, ve kterých se popíjelo či zajímavé labužnické i trochu prostopášné večery, eleganci dam i pánů z nejvyšších kruhů, nové vášni holdujících.
Výstava sama však je doplněna celou řadou textů, popisujících význam exotických nápojů v oné době, jejich využití v lékařství, kosmetice, samozřejmě i postavení v mezinárodním obchodu. Přesný kalendář pak datuje nejen jejich postupný vstup do Evropy, od zpráv Marca Pola (1298) přes Cortézovy zprávy a poselství Karlovi pátému (1524) po zakládání velkých importních společností anglických (1600), holandských (1602) a dalších. Stopuje i významovou složku těchto nápojů – čokoláda byla hlavním nápojem na svatbě Ludvíka XIV. s Marií-Teresií Rakouskou v roce 1660, byly tématem milostných setkání a dopisů, náplní intimních i společenských dostaveníček a setkání. Výstava připomíná i založení slavné první kavárny Procope v roce 1674 či dovoz prvních pravých porcelánových servisů z Číny v roce 1684. Provází nás zkrátka oním pionýrským prostředím, kdy káva, čaj i čokoláda ovládly společenský a politický život západní Evropy citelným způsobem. A to vše činí v nádherném prostředí musea Cognacq-Jay.
