Mariánská skála v Ústí nad Labem není zrovna nejlákavější lokalitou. Má pověst místa sebevrahů a bezdomovců. Vrch přitom skrývá víc než jen kámen, který se tu, v centru města, poněkud raritně těží. Příběhy spojené s Mariánskou skálou sepsal ředitel městského archivu Petr Karlíček do knihy s názvem Mariánka/Marienberg a podtitulem Hora milostná a smrtná.
Karlíček původně zamýšlel o Mariánské skále napsat brožurku, ta se ale nakonec rozrostla do čtyřsetstránkové knihy. Propojuje osudy lidí spojené s horou, zprávy o přírodě i průmyslu a také pověsti. Text doprovází fotografie, ilustrace i mapy.
„Je jednou z ústeckých dominant vedle Střekova a Větruše. Přišlo mi dobré upozornit občany města Ústí nad Labem, ale třeba i celých severních Čech, že je to velmi pěkné a zajímavé místo, kudy bez nadsázky kráčely dějiny,“ vysvětlil Karlíček, proč se do psaní o historii Mariánské skály pustil. A je to historie dlouhá – skála byla vytvořena vlivem sopečné činnosti před zhruba dvaceti miliony let.
Vyvolávání ďábla kvůli penězům
V ústeckém archivu je například uložen soudní spis, na jehož základě je možné rekonstruovat proces vedený v roce 1771 proti „zaklínačům ďábla“. Vedle výpovědí nechybí ani pentakly popsané hebrejskou abecedou a kurentním písmem.
„Těmi se obklopili a pokusili se vyvolat satana. Mysleli si, že když udělají tu správnou černou mši, tak jim ďábel pomůže získat finanční prostředky,“ líčí Karlíček. Konkrétně prý chtěli vyvolávači ďábla tímto zjednodušeným způsobem přijít na tři miliony dukátů, uvádí Český rozhlas s odkazem na knihu Dějiny města Ústí nad Labem.
S vyhlídkou zbohatnutí se k vyvolání satana odhodlali dva kněží (dominikán a františkán), městský radní, úředníci trmického panství a dva řemeslníci. Exemplární čarodějnické procesy už byly minulostí, takže si vyslechli poměrně mírný rozsudek.
„Měli štěstí, že se to odehrávalo v době počínajících tereziánských reforem, takže tresty nebyly hrdelní nebo je nespálili na hranici, ale dostali rok nucených prací v železech a peněžité tresty a propadnutí veškerých občanských práv,“ prozradil archivář.
Kaple jako díky za překonání moru i ochranu před Francouzi
„Černou mši“ sloužili ziskuchtiví muži v kapli Navštívení Panny Marie, kterou postavili Ústečtí z vděku bohorodičce za překonání morové epidemie v roce 1680 a která dala vrchu název.
„Stalo se z ní poutní místo. Ale už o necelých devadesát let později to bylo zapomenuto, mor zmizel, a ne že by začala chátrat, ale už se tam tolik nechodilo. Bylo to opuštěné místo, ale také to mělo být místo nějakým způsobem sakrální,“ vysvětlil Karlíček, proč si muži vybrali pro spojení s temnými silami zrovna toto místo.
Druhý život dostala kaplička, kterou se podařilo uchránit před stržením, v roce 1813, opět díky potřebě Ústeckých poděkovat Panně Marii, tentokrát za záchranu města před Francouzi za napoleonských válek.
K tomu přispěla i skutečnost, že z tohoto místa lze obhlédnout bojiště u Chlumce, kde spojené armády Rakouska, Pruska a Ruska porazily v srpnu zmíněného roku francouzskou armádu. Obnovené procesí se sem vydalo o dvě léta později, dle dobových zpráv ale slávu poznamenalo neštěstí, kdy salva z prasklého děla smrtelně zranila městského správce.
„Za minulého režimu jsme se definitivně odstřihli od tohoto sentimentu a v roce 1976 ji komunisti pro zchátralost zbourali,“ shrnul další osud kaple Karlíček.
Zachránit se podařilo aspoň barokní znak z průčelí, před demolicí ho odnesl místní patriot a vlastivědec Petr Špaček. „Pak ho dlouhou dobu ukrýval u sebe doma. Teď je znak na magistrátu, ale bohužel je veřejnosti nepřístupný,“ doplnil archivář. Pravděpodobně během rekonstrukce zůstal zazděný za sádrokartonem.
Lom vyšel, tunel nacistů ne
Ráz skály proměnil v devatenáctém století lom, který odtud rovněž podle pověsti vyhnal trpaslíky i s jejich poklady. Znělec, využívaný zejména pro stavbu železnic, se těží uprostřed stotisícového města. „To je unikát evropského rázu, nikde jsem na nic takového nenarazil,“ podotýká Karlíček.
Vrch skrývá také několik místností krytu. Ty jsou pozůstatkem mnohem velkolepějších plánů. Nacisté chtěli nahoře postavit obří budovu a skálu provrtat tunelem tak, aby skrze ni projela auta do čtvrti Krásné Březno.
Nacistická správa předpokládala, že Ústí bude vzorově přestavěno, mělo se stát dálniční křižovatkou. „Nacisté plánovali jak stavbu dálnice Vídeň–Praha–Berlín, tak dálnice Norimberk–Cheb–Ústí–Liberec–Vratislav. Ústí se mělo stát významným centrem nové župy. Zbytky některých staveb, jako je část dálničního tunelu v Mariánské skále, jsou patrné dodnes,“ upozornil ředitel ústeckého muzea Václav Houfek.
Místo milenců a sebevrahů
S koncem druhé světové války vzaly za své tyto smělé představy a vysídlením německého obyvatelstva se narušil i vztah místních k Mariánské skále.
„Noví osídlenci si k ní nenašli až takový vztah. Spíš tam chodily zamilované párečky vyhledávat soukromí, případně, a to je smutnější, sebevrazi, kteří se tam loučili se životem. Z jedné části rachotil velký kamenolom, takže ono to úplně nelákalo k nějakému rozjímaní. A bohužel část města, která pod vrchem byla, předmostí, bylo sanováno a na konci sedmdesátých let zmizelo, což je velká škoda,“ popsal Karlíček.
Obyvatelé města ale v každé době využívali toho, že z Mariánského vrchu, který se tyčí sto třicet metrů nad hladinou Labe, je výborný rozhled. Lidé odtud sledovali bombardování za války, bourání vysílače na Bukové hoře či povodně.
Budoucnost? Lepší vyhlídka či simulace Marsu
Autor knihy by si přál, aby si nejen Ústečané navykli vydat se na Mariánskou skálu častěji. „Zasloužila by si obnovit kapličku, vyhlídku, o níž se tu usilovalo, a prodloužení naučné stezky. Myslím, že Severní Terasa, tedy obvod, pod který Mariánka spadá, se velmi snaží o to, aby tam bylo čisto a uklizeno,“ upřesnil několik důvodů, které by vrchu pomohly napravit ne úplně nejlepší pověst.
Inspiraci k budoucnosti Mariánské skály poskytli i studenti architektury z Českého vysokého učení technického, kteří promýšleli rekultivaci místa po skončení těžby. Navrhli sem umístit galerii s vyhlídkou, dětské hřiště, zážitkový hotel evokující pobyt na Marsu i krematorium.
