Varšava/Praha – Polský hudební skladatel vážné hudby, který je znám svými klavírními skladbami, Fryderyk Franciszek Chopin se narodil ve vesničce Želazowa Wola 22. února 1810 (podle jiných zdrojů 1. března). Pochází ze smíšeného polsko-francouzského svazku (otec byl francouzský emigrant, matka pocházela ze zchudlého šlechtického rodu z Polska). Byl ovlivněn romantismem. V milovaném Polsku ale legendární klavírista a autor více než 200 skladeb, pro které si vysloužil titul „básník klavíru“, prožil jen první část svého života. Tu druhou strávil v exilu ve Francii.
Podle životopisců prožil malý Chopin šťastné dětství, v němž své tři sestry často bavil jak vtipnými scénkami, tak svými mimořádnými imitačními schopnostmi. Od muzikálních rodičů dostal do vínku nejen lásku k hudbě a umění vůbec, ale i silně vlastenecký vztah k Polsku. Jeho výjimečný vztah k rodné zemi později okomentovala francouzská spisovatelka George Sandová slovy, že Chopin byl „více polský než samotné Polsko“.
První skladbu - polonézu G moll - zveřejnil v sedmi letech. Neuplynul ani rok a varšavskou společnost uchvátil dokonalou technikou hry na klavír. Tou dobou byl už dva roky žákem Vojtěcha Živného, rodáka z Čech, od něhož čerpal základy hudebního vzdělání. Když Chopin v roce 1830 poprvé předvedl svou Fantazii na polské písně (opus 13), byl coby dvacetiletý jinoch oslavován jako polský národní skladatel. Tehdy ale již pobýval ve Vídni, ne v Polsku, odkud ho definitivně vyhnaly události spojené s listopadovým povstáním (1830) proti ruské nadvládě.
Druhou polovinu života prožil Chopin ve francouzském exilu, kde si svými recitály a výukou talentovaných dcer z bohatých rodin vydělal dost peněz, aby mohl žít na úrovni. I když v Paříži rychle zdomácněl a stal se obdivovaným přítelem vůdců romantického hnutí, cítil se být Polákem a stesk po vlasti promítal do své hudební tvorby.
Za svůj krátký život prožil několik více méně platonických vztahů, až do roku 1837, kdy se setkal se spisovatelkou George Sandovou. S výstřední a emancipovanou ženou prožil bezmála desetiletý milostný vztah. 24 klavírních preludií, která napsal během jejich pobytu na Mallorce, je deníkem bouřlivého soužití. Kromě těchto skladeb a klavírních etud vytvořil i čtyři balady, inspirované literární tvorbou Adama Mickiewicze. Právě balady (a scherza) jako svébytné hudební útvary představil Chopin světu vůbec poprvé.
Vnímavý skladatel vycházel především z tradice italského bel canta. Svěží rytmy polské lidové hudby mu pak byly druhou zásadní inspirací. Mazurky, polonézy a valčíky v Chopinově expresivním podání ale nebyly určeny k tanci, jejich taneční forma byla spíše základem pro mistrovy odvážné nápady a hudební fantazie.
Poslední léta Chopinova života silně poznamenala rozmáhající se tuberkulóza, kterou onemocněl. Jeden z nejvýznamnějších představitelů hudebního romantismu, který pobýval například v Mariánských Lázních a Karlových Varech, zemřel v Paříži 17. října 1849. Pochován byl za doprovodu Mozartova Requiem a vlastního Smutečního pochodu na hřbitově Pere Lachaise. Do milovaného Polska putovalo alespoň jeho mrtvé srdce, které je uloženo ve varšavském kostele svatého Kříže.
