35 let, 5 dětí a 1 manželská etuda. "Strnadovi jsou intenzivní ve všem, co dělají," říká Třeštíková

Třicet pět let běžných starostí i radostí spojených s dětmi, domácností, prací, s partnerským porozuměním i dramaty. Příběh jednoho manželství a jedné rodiny sestříhala dokumentaristka Helena Třeštíková do 102 minut svého nejnovějšího časosběrného snímku. Diváky v kinech se Strnadovými, o nichž začala točit pro cyklus Manželské etudy na začátku 80. let, seznámí 19. ledna.

Když jste si v roce 1980 vybírala páry pro první Manželské etudy, věřila jste tomu, že s nimi budete tak dlouho?

Ne, to jsem opravdu nevěřila. Tehdy to byl projekt na šest let, tím byl ukončen a to, že budeme pokračovat, mě napadlo až za nějakou dobu. 

Cyklus Manželské etudy jste začala v roce 1980 se šesti páry. Točíte stále se všemi? 

Ano, zhruba za rok bude v televizi uveden cyklus Manželské etudy po 37 letech. Většinou se nám podařilo přemluvit všechny, máme jen dvě výjimky: jednu ženu a jednoho muže, ale každý je naštěstí z jiného páru, takže dílů zůstane šest. 

Strnadovi mají svůj vlastní celovečerní dokument, proč zrovna tato rodina?

To je takový pokus jeden z těch příběhů pustit do kin a zdálo se nám, že oni jsou intenzivní ve všem, co dělají, a tím pádem okolo nich vzniká mnoho situací a dobře se natáčí.

Se Strnadovými jste natáčela na tři etapy, v letech 1980 až 1985, pak od roku 2000 po rok 2005 a nakonec do minulého roku. Jak jsou jednotlivé etapy zastoupeny v dokumentu? 

Současnost je možná nejdelší, protože je hodně intenzivní. Přišla krize, ale krásné je, že ji Strnadovi překonali. A samozřejmě když má člověk pět dětí, také z toho vznikají různé situace. To vše se ve třetím pokračování objeví.

Jak probíhalo natáčení? Jak často jste do rodiny jezdila a ohlašovala jste se dopředu?

Vždycky jsme se domlouvali navzájem. Když se u nich dělo něco zajímavého, tak se ozvali oni, jinak i já jsem je volala, takže to byl takový kontakt lehce chaotický. Asi jako je život sám. Ivana a Václav před kamerou nehrají, jsou velmi autentičtí. Ale je pravda, že jsme je jednou – v té první etapě, kdy nebyly mobily, neměli telefon – přepadli a byla z toho docela roztomilá scénka. Bylo to 14 dní po svatbě, kdy bydleli asi druhý den v bytě po babičce. 

Jak Strnadovi vnímají, že se jejich soukromí stává veřejným?

Úplně nevím, ale, zdá se mi, že to snáší poměrně dobře. Už to vlastně zažili dvakrát, takže když šli do té třetí, už věděli, co je čeká. 

A co jejich děti? Ti už jsou teď také víceméně dospělí – i oni souhlasili s tím, že budou pokračovat?

Dětí je pět a přistupovaly k natáčení různě. Dva nejstarší synové se v dokumentu objeví docela výrazně, dcera se trochu držela stranou a dva nejmladší synové před námi spíše utíkali. 

Strnadovi mapují osudy jedné rodiny, ale ty se odehrávají na pozadí změn ve společnosti. Jak konkrétně se projeví v dokumentu?

V tomto příběhu jsou zastoupeny především tématem podnikání. Možné začalo být až po roce 1990 a Ivana s Václavem se hned zapojili, koupili si na úvěr dům a podnikají s nábytkem. Myslím, že příběh v dokumentu je příběh nadějí devadesátých let a následně i lehké deziluze. Samozřejmě doba se v jejich příbězích určitým způsobem projevuje. Dneska už asi nestojíte čtyřhodinovou frontu na vánoční stromek jako v osmdesátých letech.

Nejen se Strnadovými natáčíte 35 let. Do jaké míry jste se stala součástí rodin z Manželských etud? 

Myslím, že jsem se trochu stala součástí jejich života a naopak oni se stali součástí mého. To mě opravdu v roce 1980 na matrice, kde jsme se potkali, nenapadlo.  

Bude další pokračování i po čtyřiceti, padesáti letech?

Doufám. Limitním prvkem jsem já – záleží, jak dlouho přežiju.

8 minut
Rozhovor s Helenou Třeštíkovou o časosběrném dokumentu Strnadovi
Zdroj: ČT24

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 8 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 18 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026

Australský festival nechtěl autorku s palestinskými kořeny, desítky dalších také odřekly

V Austrálii museli zrušit literární festival poté, co účast na něm odvolalo více než sto osmdesát hostů včetně bývalé novozélandské premiérky nebo nositele Pulitzerovy ceny. Vyjádřili tak solidaritu s australskou spisovatelkou s palestinskými kořeny Randou Abdel-Fattahovou, které pořadatelé zrušili pozvánku v návaznosti na útok na Bondi Beach. Festival se autorce nakonec omluvil.
16. 1. 2026
Načítání...