Madrid - Finanční krizi čelí kromě Řecka i Španělsko. Jeho obyvatelé se potýkají s vysokou nezaměstnaností a bez práce je jeden Španěl z pěti. Zaměstnaní navíc mají, i při vyšším počtu odpracovaných hodin, velmi malé pracovní nasazení. Tato praxe se objevuje hlavně ve stavebnictví a cestovním ruchu, které tvoří páteř celé ekonomiky.
Například daňový poradce Miguel Angel Recas přichází do práce před devátou ráno. A stejně jako jiní španělští pracovníci absolvuje i on během dne pravidelné přestávky. První půlhodinová začíná kolem jedenácté, kterou Miguel tráví v blízké kavárně. „Je těžké se po každé pauze začít znovu soustředit. Osobně si myslím, že by bylo mnohem lepší pracovat v kuse, líp bych využil svůj čas jak v zaměstnání, tak ve svém volnu,“ říká Miguel.
Toni Ferrer, španělský odborář:
„Je zapotřebí investovat do vědy a výzkumu, do nových technologií a hlavně do vzdělání, aby se lidé naučili pracovat jinak.“
Problém tkví podle ekonomů v minulosti, kdy byli lidé zvyklí mít dvě práce, aby zaplatili účty. Do jedné chodili dopoledne, do druhé pak po obědě. Pauzy pro přecházení z jednoho zaměstnání do druhého ale přetrvaly. Čas na oběd pak připadá až kolem druhé hodiny odpolední. „Bude hodně těžké tento přístup změnit, drží se to tu po několik desetiletí,“ dodává Miguel.
Časový nesoulad se zahraničím zpožďuje mezinárodní obchody, což španělskou krizi ještě prohlubuje. Klíčem k rozřešení má být změna zakořeněných návyků, zejména u lidí zaměstnaných ve veřejném sektoru. Například daňový poradce Miguel opouští kancelář po deseti hodinách, skutečně ale odpracoval necelých osm.
