Praha – Ve Washingtonu se snaží dohodnout 150 evropských a amerických vyjednavačů na zóně volného obchodu. Nebudou to mít lehké: musejí zvládnout tisíce témat. Cílem je úplně odstranit bariéry, které americkým a evropským firmám brání podnikat na druhém trhu. Kvůli ochraně vlastních firem platí v USA pro zboží pocházející z EU - včetně Česka - 303 speciálních daní na různé druhy zboží nebo úplný zákaz jejich dovozu. A podobné je to i na druhé straně Atlantiku. Na ráně jsou třeba i džíny.
Obchodní dohoda EU–USA: Zlevní konečně levisky, iphony a cadillaky?
Od letošního května totiž platí v Evropě nové pravidlo pro dovozce veškerých dámských džínových kalhot z USA. Kdo je chce na starém kontinentu prodávat, musí zaplatit 38procentní daň. Do května to bylo jen 12 procent. Jde o odvetnou akci EU, která tak trestá Spojené státy za to, že podle zákona můžou pokutovat firmy dovážející zboží, jež americká vláda vyhodnotí jako příliš „levné“.
Odveta je přesně mířená: právě Evropa je pro některé značky dámských džín až čtvrtinovým odbytištěm (pánské džíny se v Evropě tolik neprodávají, proto u nich zůstalo původní clo, pozn. red.). A tak to jde mezi Evropou a Amerikou pořád.
Jsi tím, co jíš
Rozsáhlou kapitolou vzájemných cel, která budou euroameričtí vyjednavači v následujících měsících probírat, jsou hlavně potraviny. Pod pláštíkem zdravotních a bezpečnostních rizik si státy navzájem zakazují dovoz potravin nebo se ho snaží co nejvíc omezit.
Zdravotní nařízení například zakazují prodej evropských jablek ve Spojených státech a bezpečnostní nařízení zase import řady evropských sýrů. Američané se totiž bojí bakterií, které můžou obsahovat sýry vyráběné tradičním způsobem. Navíc třeba dovozci masa z Evropy musí zaplatit 30 procent, producenti nápojů 22 až 23 procent. Rekord nicméně drží mléčné výrobky: kdo je chce do Ameriky dovážet z EU, na daních odvede až 139 procent.
Za vysoká cla může úspěšný lobbing domácích výrobců. Ti pravidelně a důsledně tlačí na americkou obchodní komisi. Na základě jejích šetření dodatečná cla vyhlašuje prezident a obecně jsou brána jako ochrana domácích výrobců před poškozováním konkurencí ze zahraničí.
Kozí sýry z ekofarmy Dvorský
Obdobně nesmí kvůli ochraně původní značky evropské země prodávat americký parmezán nebo sýr feta. Podobnou strategii ale unie vyžaduje i od členských zemí. Právě Parmezán je chráněnou známkou italských sýrů pouze z oblasti Emilia-Romagna a muselo se ho tak vzdát i Česko.
Cla mezi Evropou a Spojenými státy jsou poměrně nízká, průměrně dosahují 4 procent. Na konečných částkách v obchodech ale kvůli vysoké byrokratické zátěži přidávají podle Evropské komise 10 až 20 procent k ceně zboží. O to by mohly po zavedení zóny volného obchodu dovážené výrobky zlevnit. Podle výpočtů Evropské komise by průměrná čtyřčlenná rodina v Evropě měla ušetřit na levnějším zboží a službách celkem 545 eur ročně. Ušetřila by hlavně na elektronice, jako jsou tablety, chytré telefony nebo fotoaparáty. Levnější by ale mohly být i americké automobily nebo léky a další farmaceutické výrobky, které jsou po přepravních prostředcích, odborných strojích a elektronice nejčastěji dováženým artiklem z Ameriky do Evropy.
Nová pravidla by mohla pomoct třeba i aerolinkám. Pokud dnes například letí letadlo z Paříže do Los Angeles a polovina pasažérů vystoupí v New Yorku, musí pokračovat do cílového města poloprázdné. V New Yorku podle současných pravidel nesmí nabrat nové pasažéry. Americká pravidla totiž zakazují evropským aerolinkám provozovat vnitrostátní lety ve Spojených státech.
Na dohodu se těší i automobilky. Dovoz evropských aut do Spojených států je ještě poměrně levný, výrobci platí 2,5 procenta na dani. Musí ale jít jen o běžná osobní auta. Za pickupy a dodávky už je daň stanovená na 25 procent. Při opačném vývozu, tedy ze Spojených států do Evropy, to mají výrobci jednodušší: daň je pro všechny 10 procent.
Ilustrační foto
Největší vyjednávání se ale předpokládá okolo standardů, které zboží musí v té které zemi splňovat. Jde hlavně o automobilové „crash“ testy a zkoušky, kterými musejí projít léky. „Když se podíváte na technické požadavky na bezpečnostní pásy v autech v Evropě a ve Spojených státech, to množství odlišných požadavků je skoro odrazující. Přitom vedou ke stejnému výsledku,“ říká pro Financial Times Stephen Biegun, viceprezident společnosti Ford Motor.
Například při crash testech počítají americké a evropské standardy s rozdílnou rychlostí a různými emisemi. Auta tak procházejí standardy hned dvakrát, s odlišnými protokoly a metodami. Vůz jedné značky, který můžete potkat v USA i Evropě, je tak ve skutečnosti odlišný. Pokaždé se totiž přizpůsobuje jiným požadavkům a standardům. Podle Fordu je například vůz typu Mondeo stejný všude na světě jen z 80 procent. Zbytek jsou součástky, kterých si nejspíš řidič nikdy nevšimne, ale na které se právě vztahují zmíněné standardy.
Každý den mezi sebou Evropa a Spojené státy vymění zboží za 2 miliardy eur. Obchodní toky mezi nimi tvoří zhruba třetinu těch celosvětových. Jejich ekonomiky tvoří zhruba polovinu veškerého světového HDP. Přes všechna omezení je Evropa největším investorem ve Spojených státech a po Kanadě druhým největším odbytištěm amerického zboží.
Der Spiegel o tajném sledování unijních politiků
Špehuje se na obou březích
Radost obchodníků by ještě mohla zkazit americká zpravodajská aféra. Brusel totiž nese s nelibostí, že americké tajné služby sledovaly i komunikaci občanů Evropské unie. Evropa dokonce pohrozila, že Spojeným státům zruší přístup k tajným informacím, pokud nebudou respektovat soukromí.
Přesto se obě strany snaží, aby dohoda ohrožena nebyla. „Všechny vlády to dělají. Američané provádějí špionáž svých přátel, a nemám pochyb o tom, že naši přátelé zas špehují nás. Všichni to vědí,“ vysvětloval v rozhovoru pro německý časopis Zeit William Reinsch, šéf amerického svazu obchodu.
Nejen podle Reinsche Spojené státy i Evropa takovou dohodu potřebují už dlouho. Ohrožuje je totiž rychle rostoucí rozvojový svět. „Buď sjednotíme standardy, posílíme naše trhy a řekneme zbytku světa: Kdo chce něco prodávat u nás, v největší hospodářské zóně světa, musí splňovat naše standardy. Nebo se musíme nějak řídit naopak my čínskými bezpečnostními a zdravotními standardy,“ uvedl.
Obrysy dohody se očekávají zhruba v listopadu roku 2014, už teď ale někteří odborníci počítají s tím, že hotová bude až začátkem roku 2015.