Praha – Ve Washingtonu se snaží dohodnout 150 evropských a amerických vyjednavačů na zóně volného obchodu. Nebudou to mít lehké: musejí zvládnout tisíce témat. Cílem je úplně odstranit bariéry, které americkým a evropským firmám brání podnikat na druhém trhu. Kvůli ochraně vlastních firem platí v USA pro zboží pocházející z EU - včetně Česka - 303 speciálních daní na různé druhy zboží nebo úplný zákaz jejich dovozu. A podobné je to i na druhé straně Atlantiku. Na ráně jsou třeba i džíny.
Od letošního května totiž platí v Evropě nové pravidlo pro dovozce veškerých dámských džínových kalhot z USA. Kdo je chce na starém kontinentu prodávat, musí zaplatit 38procentní daň. Do května to bylo jen 12 procent. Jde o odvetnou akci EU, která tak trestá Spojené státy za to, že podle zákona můžou pokutovat firmy dovážející zboží, jež americká vláda vyhodnotí jako příliš „levné“.
Odveta je přesně mířená: právě Evropa je pro některé značky dámských džín až čtvrtinovým odbytištěm (pánské džíny se v Evropě tolik neprodávají, proto u nich zůstalo původní clo, pozn. red.). A tak to jde mezi Evropou a Amerikou pořád.
Jsi tím, co jíš
Rozsáhlou kapitolou vzájemných cel, která budou euroameričtí vyjednavači v následujících měsících probírat, jsou hlavně potraviny. Pod pláštíkem zdravotních a bezpečnostních rizik si státy navzájem zakazují dovoz potravin nebo se ho snaží co nejvíc omezit.
Zdravotní nařízení například zakazují prodej evropských jablek ve Spojených státech a bezpečnostní nařízení zase import řady evropských sýrů. Američané se totiž bojí bakterií, které můžou obsahovat sýry vyráběné tradičním způsobem. Navíc třeba dovozci masa z Evropy musí zaplatit 30 procent, producenti nápojů 22 až 23 procent. Rekord nicméně drží mléčné výrobky: kdo je chce do Ameriky dovážet z EU, na daních odvede až 139 procent.
Za vysoká cla může úspěšný lobbing domácích výrobců. Ti pravidelně a důsledně tlačí na americkou obchodní komisi. Na základě jejích šetření dodatečná cla vyhlašuje prezident a obecně jsou brána jako ochrana domácích výrobců před poškozováním konkurencí ze zahraničí.
Obdobně nesmí kvůli ochraně původní značky evropské země prodávat americký parmezán nebo sýr feta. Podobnou strategii ale unie vyžaduje i od členských zemí. Právě Parmezán je chráněnou známkou italských sýrů pouze z oblasti Emilia-Romagna a muselo se ho tak vzdát i Česko.
Cla mezi Evropou a Spojenými státy jsou poměrně nízká, průměrně dosahují 4 procent. Na konečných částkách v obchodech ale kvůli vysoké byrokratické zátěži přidávají podle Evropské komise 10 až 20 procent k ceně zboží. O to by mohly po zavedení zóny volného obchodu dovážené výrobky zlevnit. Podle výpočtů Evropské komise by průměrná čtyřčlenná rodina v Evropě měla ušetřit na levnějším zboží a službách celkem 545 eur ročně. Ušetřila by hlavně na elektronice, jako jsou tablety, chytré telefony nebo fotoaparáty. Levnější by ale mohly být i americké automobily nebo léky a další farmaceutické výrobky, které jsou po přepravních prostředcích, odborných strojích a elektronice nejčastěji dováženým artiklem z Ameriky do Evropy.
Nová pravidla by mohla pomoct třeba i aerolinkám. Pokud dnes například letí letadlo z Paříže do Los Angeles a polovina pasažérů vystoupí v New Yorku, musí pokračovat do cílového města poloprázdné. V New Yorku podle současných pravidel nesmí nabrat nové pasažéry. Americká pravidla totiž zakazují evropským aerolinkám provozovat vnitrostátní lety ve Spojených státech.
Na dohodu se těší i automobilky. Dovoz evropských aut do Spojených států je ještě poměrně levný, výrobci platí 2,5 procenta na dani. Musí ale jít jen o běžná osobní auta. Za pickupy a dodávky už je daň stanovená na 25 procent. Při opačném vývozu, tedy ze Spojených států do Evropy, to mají výrobci jednodušší: daň je pro všechny 10 procent.
Největší vyjednávání se ale předpokládá okolo standardů, které zboží musí v té které zemi splňovat. Jde hlavně o automobilové „crash“ testy a zkoušky, kterými musejí projít léky. „Když se podíváte na technické požadavky na bezpečnostní pásy v autech v Evropě a ve Spojených státech, to množství odlišných požadavků je skoro odrazující. Přitom vedou ke stejnému výsledku,“ říká pro Financial Times Stephen Biegun, viceprezident společnosti Ford Motor.
Například při crash testech počítají americké a evropské standardy s rozdílnou rychlostí a různými emisemi. Auta tak procházejí standardy hned dvakrát, s odlišnými protokoly a metodami. Vůz jedné značky, který můžete potkat v USA i Evropě, je tak ve skutečnosti odlišný. Pokaždé se totiž přizpůsobuje jiným požadavkům a standardům. Podle Fordu je například vůz typu Mondeo stejný všude na světě jen z 80 procent. Zbytek jsou součástky, kterých si nejspíš řidič nikdy nevšimne, ale na které se právě vztahují zmíněné standardy.
Každý den mezi sebou Evropa a Spojené státy vymění zboží za 2 miliardy eur. Obchodní toky mezi nimi tvoří zhruba třetinu těch celosvětových. Jejich ekonomiky tvoří zhruba polovinu veškerého světového HDP. Přes všechna omezení je Evropa největším investorem ve Spojených státech a po Kanadě druhým největším odbytištěm amerického zboží.
Špehuje se na obou březích
Radost obchodníků by ještě mohla zkazit americká zpravodajská aféra. Brusel totiž nese s nelibostí, že americké tajné služby sledovaly i komunikaci občanů Evropské unie. Evropa dokonce pohrozila, že Spojeným státům zruší přístup k tajným informacím, pokud nebudou respektovat soukromí.
Přesto se obě strany snaží, aby dohoda ohrožena nebyla. „Všechny vlády to dělají. Američané provádějí špionáž svých přátel, a nemám pochyb o tom, že naši přátelé zas špehují nás. Všichni to vědí,“ vysvětloval v rozhovoru pro německý časopis Zeit William Reinsch, šéf amerického svazu obchodu.
Nejen podle Reinsche Spojené státy i Evropa takovou dohodu potřebují už dlouho. Ohrožuje je totiž rychle rostoucí rozvojový svět. „Buď sjednotíme standardy, posílíme naše trhy a řekneme zbytku světa: Kdo chce něco prodávat u nás, v největší hospodářské zóně světa, musí splňovat naše standardy. Nebo se musíme nějak řídit naopak my čínskými bezpečnostními a zdravotními standardy,“ uvedl.
Obrysy dohody se očekávají zhruba v listopadu roku 2014, už teď ale někteří odborníci počítají s tím, že hotová bude až začátkem roku 2015.
