Praha – Kdo by neměl svoji alespoň malou fobii - bezdůvodným strachem z věcí nebo situací. Člověk si nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Různé druhy fobií nalezneme i ve firmách, a to především ve chvíli, kdy je třeba se rozhodnout. Průvodcem po všem možných byznysových fobiích byl na konferenci WebTop100 Jan Havel ze společnosti Actum.
Obyčejný strach z neúspěchu je nejčastější hrozbou pro každou zodpovědnější situaci. Člověk se vyhýbá situacím, které strach působí. Lidé se bojí přiznat vlastní názor, v neznámých situacích snaží mít všechno pod kontrolou a v jádru se bojí, že jakýkoli krok je špatně.
Přílišný strach z verdiktu nadřízených je typickým znakem atychifobie: „Kdo to ponese ukázat generálnímu řediteli ke schválení?“ Lidé, kteří mají takovéto obavy, si většinou nechávají schválit každý krok, se pomalu stávají jen přeposílači mailů. Řešení je většinou na nadřízeném, který musí jasně určit zodpovědnosti, ale dát zároveň i volnost v rozhodování. Důležitá je i motivace na dokončení projektu.
Většina lidí se bojí udělat rozhodnutí
Další zajímavou fobií je decidofobie – z angličtiny obava ze špatného rozhodnutí. Snaha vyhnout se odpovědnosti často ústí k přizváním dalších lidí a neustálým svoláváním meetingů. Příkladem je podle Havla formulář, který vytváří skupina pěti lidí, místo aby jej udělal jeden zaměstnanec a udělal se následně uživatelský test. S výsledným rozhodnutím nakonec stejně není spokojen nikdo, ale nikdo hlavně není odpovědný. Výsledek je většinou průměrný, nemá jasnou tvář.
Kairofobie zase popisuje strach z promarněné příležitosti. Příkladem je produkt, který se musí líbit všem. Pracovní tým si neurčí žádnou užší cílovou skupinu než 15+, čímž se sice vyhne všemu kontroverznímu, ale výsledek je jako v předešlém případě šedivý a průměrný. Je proto potřeba udělat jasné rozhodnutí, pro koho má výsledný produkt zejména být a co firmě přinese.
S tím souvisí i závěrečný strach z odlišnosti – pokud to mají všichni ostatní, tak je to správně. Když například není firma na Facebooku, jako by nebyla – avšak jen málokteré firmě přítomnost na síti přináší jakékoli pozitivní výsledky. Pokrok je v inovacích a zkoušení nových věcí, někdy zkrátka nestačí jen dobře zkopírovat už fungující projekty. Jak ale brát inspiraci a být kreativní správným směrem, na to bohužel žádná univerzální rada není. Snad si přečíst životopis Steva Jobse.
