Francouzský prezident Emmanuel Macron má v prioritách jasno. V odstavování jaderných reaktorů nepůjde cestou německé kancléřky Angely Merkelové. Nejdříve musí pryč emise, pak se teprve dostane na řadu jádro. Energeticky je jeho země ze tří čtvrtin na tomto zdroji závislá a právě toho hodlá Macron využít v boji proti skleníkovým plynům. A až pak se vrátí ke slibu svého předchůdce, že zemi zbaví té 'nemoderní závislosti'.
Francii sevřela atomová past. Jaderná energetika zatím zůstane, nejdříve se musí řešit emise
Macron v polovině prosince uvedl, že nebude následovat Německo v uzavírání jaderných elektráren. Jak napsala agentura Reuters, jeho prioritou je nyní snížení emisí skleníkových plynů a uzavření uhelných elektráren, které znečišťují ovzduší.
A Francie chce v rámci boje proti změně klimatu učinit i další rázný krok: slibuje, že do roku 2040 ukončí těžbu ropy a zemního plynu na celém svém území, uvedl server listu Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Jenže ještě před pár měsíci Macron tvrdil, že závazek svého předchůdce dodrží. Bývalý francouzský prezident Francoise Hollande totiž prosadil legislativu, která počítala se snížením podílu jaderné energetiky na celkové produkci energie ze současných 75 na 50 procent, a to do roku 2025.
„Jadernou energetiku si v žádném případě neidealizuji. Ale myslím si, že si musíme nejdříve vybrat bitvu, kterou se budeme snažit vyhrát. Mou prioritou ve Francii, Evropě a na mezinárodním poli jsou emise CO2 a globální oteplování,“ uvedl Macron ve vysílání televizní stanice France 2.
„Jádro není špatné z hlediska emisí CO2. Pokud jej zkombinujeme s obnovitelnými zdroji, jde dokonce o nejvýhodnější cestu výroby elektřiny,“ upřesnil Macron. Podle něho Němci sice po uzavření jaderných elektráren postavili a spustili mnoho obnovitelných zdrojů, ale museli také obnovit provoz starých uhelných elektráren. „Zhoršili svou uhlíkovou stopu, což nebylo dobré pro naši planetu. To rozhodně není to, co bych chtěl,“ vysvětlil.
Jaderné elektrárny ve světě v číslech
- Francie si vždy velmi zakládala na své vyspělosti v jaderných technologiích, ať už pro zbrojní nebo mírové účely, logicky proto má jádro tak vysoké zastoupení v energetickém mixu země.
- Francie je historicky zemí spojenou s výzkumem radioaktivních prvků a slavnými vědci jako Pierre a Marie Curie.
- Moderní kapitola výzkumu využití jádra se začíná psát po druhé světové válce a hlavním hybatelem byla snaha o dosažení vlastnictví jaderných zbraní.
- Impulsem k civilnímu využití jádra pak byla ropná krize v 70. letech minulého století, podobně jako v jiných zemích. Jaderná energetika se měla stát nástrojem pro dosažení energetické soběstačnosti země.
Obrat v počínání Macrona zřejmě souvisí i s červnovým rozhodnutím amerického prezidenta Donalda Trumpa o tom, že USA odstoupí od pařížské klimatické dohody. Za tento krok si Trump vysloužil kritiku jak doma, tak v zahraničí a mimo jiné ho odsoudil právě i francouzský prezident.
Ten následně pozval americké vědce, aby přišli zkoumat klima do jeho země. A ironicky tehdy poznamenal: „Let's make our planet great again“, čímž parafrázoval Trumpův slogan „Let's make America great again“.
Problém stejný, výchozí pozice jiná
„Problém Francie je podobný tomu v Německu, přestože je výchozí pozice obou zemí velmi rozdílná,“ připomíná výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor. Německo plánuje do roku 2022 jaderné bloky zcela odstavit, ve Francii jde pouze o snížení jejich současného velmi vysokého významu.
„Nicméně v obou případech je otázkou a tím i rizikem, zda očekávaný rozvoj obnovitelných zdrojů, především z větru a slunce, dokáže chybějící výkon plně nahradit. Pokud ne, tak by musely být více využívány klasické elektrárny na fosilní paliva, což by zvyšovalo emise skleníkových plynů. Opatrnost Francie je tedy plně na místě,“ vysvětlil pro web ČT 24 Gavor.
Zatímco tak Francie v čele s prezidentem Nicolasem Sarkozym byla ještě projaderná, obrat nastal po nástupu Macronova předchůdce Francoise Hollanda. A osud jaderné energetiky byl i v nedávných prezidentských volbách klíčovým tématem.
Zatímco Macron v podstatě podporoval Hollandův německý způsob přechodu na jadernou energii a postupné snižování jaderné flotily, Marine Le Penová argumentovala, že pokračuje v probíhajících rozsáhlých projektech rozšiřování životnosti jaderných elektráren. „Není dobré mít 75 % energie z jádra,“ prohlašoval v té době Macron, rozhodnutý pokračovat v programu nastaveném Hollandem.
Jaderné reaktory ve vybraných zemích
Ministr životního prostředí Nicolas Hulot pak ale před několika týdny oznámil, že Francie nebude o dosažení tohoto cíle již usilovat do roku 2025, ale spíše později, nejspíše mezi lety 2030 a 2035. Původní datum bylo totiž podle něho nerealistické. Navíc by rychlé snížení podílu jaderné energie na produkci vedlo k rapidnímu zvýšení emisí oxidu uhličitého.
A mimo jiné by také uzavření až 18 rektorů z celkových 57, které by si splnění cíle do konce roku 2025 vyžádalo, mělo výrazný dopad na zaměstnanost v zemi. V sektorech spojených s jádrem totiž ve Francii pracuje tisíce lidí.
Energetický expert a geolog James Concy pro magazín Forbes uvedl, že navrhované snížení podílu jaderné energie v celkovém energetickém mixu Francie a nahrazení tohoto množství větrem by znamenalo posílit obnovitelné zdroje způsobem, který odpovídá vybudování větrných turbín o výkonu 40 tisíc megawattů.
„A vzhledem k tomu, že Francii trvalo deset let, než instalovala deset tisíc megawattů turbín, není pravděpodobné, že by ve stejném období byla schopná nahradit takové množství jaderných zdrojů větrem či solárními panely,“ míní Concy.
Navíc jádro dává Francii jednu nespornou výhodu: země má jednu z nejnižších cen elektřiny v Evropě, 16 centů za kWh. Když to srovnáme s ostatními velkými zeměmi, které mají mnohem méně atomových zdrojů, tak třeba v Německu vychází kilowatthodina na 29 centů, ve Španělsku na 23 centů a ve Velké Británii na 21 centů.
Jaderné elektrárny ve světě
Proč zrovna 50 procent jaderných zdrojů?
Francie každopádně potřebuje řešit svou energetickou budoucnost, shodují se energetičtí odborníci. Jak však uvedl ve svém blogu v Le Monde novinář Sylvestre Huet, bylo by podle něho nanejvýše užitečné, aby Emmanuel Macron rozptýlil ono 'hluboké tajemství', proč je zrovna 50% podíl jaderných zdrojů v zemi cílem. A také vedl na toto téma otevřenou diskuzi.
„Je pravda, že to je zapsáno do zákona. Ale jaký je důvod? Proč by to nebylo lepší jít na 40, nebo naopak 60 procent? A proč by to mělo zůstat neměnné v době, kdy není známo načasování odstavení stávajících reaktorů a politické orgány nikdy neoznámily možné tempo výstavby jiných reaktorů?“ píše na svém blogu. A poukazuje právě na to, k čemu Macron již dospěl, že jsou to právě jaderné zdroje, které přispívají ke splnění klimatického závazku.
Navíc zmiňuje i to, že by to byl podle něho 'zázrak Ducha svatého', kdyby pokles jaderné výroby mohl být plně kompenzován obnovitelnými zdroji, a to po celý rok a bez ohledu na počasí. „A co teprve kdyby například přišla zima roku 2012 nebo velké zimy padesátých a šedesátých let, kdy bylo nutné mobilizovat veškeré dostupné zdroje a dovážet téměř 7 000 MW, aby bylo zajištěno zabezpečení dodávek?“ táže se.
Podíl jádra v celkovém energetickém mixu
Huet zároveň připomíná, že ani neexistuje žádná technicko-ekonomická studie, která by naznačovala, že toto číslo je optimální. A to jak z hlediska nákladů na elektřinu, tak pro bezpečnost dodávek. Původ tohoto čísla má podle něho čistě politický rozměr.
„Pokud je jaderná energie považována za nepřijatelné riziko, musíme co nejdříve cílit na nula procent a plánovat alternativy. A pokud se ale na druhé straně toto riziko považuje za zvládnutelné, 50 % nemá bezpečnostní odůvodnění, jak pro počet reaktorů, tak pro jejich každodenní řízení, nebo pro hospodářskou a finanční rovnováhu potřebnou pro zvláště vysoké investice do bezpečnosti, požadované ASN (Francouzský úřad pro jadernou energii, Autorité de sûreté nucléaire ),“ píše v blogu.
Sedlák: Jde o souboj mezi starou a novou energetikou
Ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost Martin Sedlák naopak míní, že zásadní a potřebné změny ve francouzské ekonomice blokuje právě silná závislost na jaderných elektrárnách. „Dominantní pozice atomové elektřiny znemožňuje rychlejší nástup dnes levnějších obnovitelných zdrojů energie,“ analyzuje.
Podle něho již v současnosti mohou právě větrné turbíny nebo solární panely cenově konkurovat novým jaderným reaktorům, které se staví například ve francouzské Flamanville. Navíc větrné nebo solární elektrárny mohou být doplněny také o velké baterie stabilizující jejich proměnlivou výrobu.
Zavedení tržního mechanismu soutěže mezi zájemci o výstavbu obnovitelných zdrojů tlačí ceny nových větrných i solárních projektů v Evropě dolů. „Německo využívá s úspěchem systém aukcí nových kapacit od roku 2015 pro fotovoltaické elektrárny, následně se přidaly také větrné parky. A právě díky soutěžení mezi zájemci o získání podpory klesly ceny k aktuálním nabídkám 40 euro za megawatthodinu u větrných turbín a k 50 euro za megawatthodnu u solárních panelů,“ vysvětluje Sedlák.
Připomíná, že naopak cena elektřiny z nových jaderných reaktorů se pohybuje nad hranicí 100 euro za megawatthodinu. Ekonomika tedy hovoří podle něho jasně ve prospěch moderních, obnovitelných zdrojů energie. „Například britský projekt výstavby jaderné elektrárny typu EPR potvrzuje, že dnes se reaktory neobejdou bez dotací podobných jako měly obnovitelné zdroje energie,“ dodává.
Trendy ve vývoji cen u obnovitelných zdrojů energie
A pokud zvažuje Macronova vláda zpomalení tempa náhrady části jaderných elektráren obnovitelnými zdroji nebo energetickými úsporami, jde podle něho spíše o zápas mezi starou a novou energetikou, který už nemůže jádro vyhrát.
„Pouze dojde k odložení nástupu změn, kterým se Francie nevyhne. Není totiž ekonomicky představitelné, že by země dokázala nahradit stárnoucí jaderné reaktory novými,“ dodává Sedlák.
Počet reaktorů v provozu a jejich výkon v jednotlivých zemích
Jde totiž i o to, že z celkových 58 reaktorů, která Francie má, je čtyřicet z nich starších třiceti let. Jejich provoz tak klade stále větší nároky na bezpečnost. A nahradit desítky reaktorů, které mohou v horizontu deseti let dosloužit, by také stálo astronomické částky.
Výstavba nových reaktorů je totiž velmi finančně náročná, dochází při ní často k překračování původních nákladů i termínů dokončení. Ve Francii to dokládá právě případ francouzské společnosti Areva, která má problém zvládnout dva aktuální projekty stavby moderního reaktoru. Například ve zmíněné Flamanville staví tento reaktor již se zpožděním téměř sedmi let a oficiální odhad finální ceny se šplhá přes deset miliard eur, tedy na zhruba trojnásobek původně slíbené ceny.
S podobným navyšováním nákladů a prodlužováním termínu dokončení má koneckonců zkušenost i Česko. Klausova vláda rozhodla o dokončení dvou bloků v Temelíně v březnu 1993 s tím, že měl stát 68,8 miliardy korun a termín dokončení měl být 1995. Celkové náklady na dva temelínské reaktory se však vyšplhaly na zhruba až 112 miliard a dostavba se nestihla podle schváleného termínu – reaktory byly k síti nakonec připojeny až o šest let později.
JE Temelín
Změnit energetický mix Francie je tak podle odborníků proces na desítky let. „Francie samozřejmě nemůže nahradit reaktory ze dne na den, ale v horizontu následujících 10 let může snížit podíl jádra výstavbou nových větrných nebo solárních elektráren a doplnit je akumulací energie,“ říká Sedlák.
A vysvětluje, že všechno je o dobře propracované strategii postupného růstu jednotlivých zdrojů. „Tedy vítr na pevnině i na moři, fotovoltaika, bioplynové stanice, zdroje na spalování biomasy, a využití potenciálu energetických úspor. Tedy zateplování domů, zvyšování energetické účinnosti v průmyslu,“ dodává.
Zároveň je to podle něho svým způsobem i varování pro Česko. Vláda Andreje Babiše se v návrhu svých programových bodů přihlásila také k pokračování podpory příprav nových jaderných reaktorů. K posilování jaderné energetiky v Česku se hlásily vlády již od roku 2004.
„Nikdy se podobné plány nepodařilo naplnit, protože – jak je vidět na praktických zkušenostech ve Francii – atomové elektrárny představují příliš ekonomicky rizikový projekt,“ míní.