Praha – Evropě se nedaří najít cestu z dluhové krize a návrat recese je pravděpodobnější než v minulých měsících. V Otázkách Václava Moravce se na tom shodli ekonomové Jan Švejnar, Vladimír Dlouhý, Joseph Stiglitz a slovenský ministr financí Ivan Mikloš. Eurozónu podle nich táhne ke dnu pomalé rozhodování politiků i absence vize, jak by měla evropská měnová unie vlastně vypadat. Jisté je, že její případný pád by tvrdě pocítilo i Česko.
Eurozóna je v začarovaném kruhu a šance na její bezbolestnou záchranu čím dál vzdálenější, shodl se ekonomický panel. „Druhá vlna recese ve tvaru tzv. W je s ohledem na poslední data podstatně pravděpodobnější než třeba před šesti měsíci. Není neodvratná, ale data jsou negativní a ovlivňují sentiment rodin i investorů,“ obává se Švejnar.
Jednou z vážných příčin návratu recese je podle laureáta Nobelovy ceny za ekonomii Stiglitze neakceschopnost evropských lídrů. „Rychlost, kterou se politické věci dějí, je však nižší než rychlost, jakou se mění finanční trhy. Rozdíl mezi těmito dvěma rychlosti bude způsobovat nestabilitu,“ varuje Stiglitz a upozorňuje, že nikdo v podstatě neví, jak problémy eura dopadnou.
Podle slovenského ministra financí Ivana Mikloše navíc není ani jasné směřování celé eurozóny, které znemožňuje přijímat strategická rozhodnutí: „Politická rozhodnutí se v eurozóně přijímají pomalu a navíc chybí konsenzus, jak to bude v budoucnu vypadat. Víme jen, že nebude vypadat tak, jak vypadá teď, neboť současný model je neudržitelný.“
Dalším rizikovým faktorem současné ekonomické situace je silná vzájemná závislost jednotlivých zemí. Problémy jedné ekonomiky okamžitě ovlivňují ostatní a ve chvíli, kdy je Amerika i Evropa v problémech, těžko se hledá ekonomika, která by situaci mohla zachránit. „Z rozvíjejících ekonomik považuji za klíčové Čínu, Brazílii a Indii, ostatní nemají potenciál krizi nějakým způsobem zvrátit,“ zhodnotil situaci Švejnar.
Investice, reformy a vzdělání
Receptem na zotavení je podle Mikloše stabilizace a konsolidace zadlužených veřejných rozpočtů, reforma a zefektivnění státní správy a podpora investice do infrastruktury a vzdělání, které nabízejí dobrou návratnost. Otázkou je podle něj i udržitelnost současné podoby sociálního státu, s čímž se ztotožnil i ekonom Vladimír Dlouhý: „Chyba v dnešní době je zejména na výdajové stránce, kdy se neinvestuje do dlouhodobých výnosů. Musí se bohužel říznout do sociálního systému, který spotřebovává enormní množství peněz.“
Před unáhlenými a plošnými škrty však Stiglitz varuje. Je podle něj potřeba využít dostupných zdrojů a kapacit a stimulovat růst v návratných oblastech. „Řada zemí včetně USA si může půjčovat peníze za velmi nízké sazby blížící se nule. Máme spoustu návratných veřejných investic – infrastruktura, technologie a vzdělání, tam návratnost bude klidně i 20 až 30 procent. Nejen poroste ekonomika a zajistí se poptávka, ale sníží se i naše zadluženost, protože výnosy z exportních daní více než zaplatí mimořádné úrokové náklady,“ tvrdí Stiglitz. Pokud však nebudou investice směřovány efektivně, stane se půjčování peněz na sanování dluhů jen vytloukání klínu klínem.
