Praha – Po mnoha měsících recese přišla první dobrá zpráva o růstu HDP – a nadchla celou Evropu. Aby alespoň mírného oživení dosáhla, připravily EU i jednotlivé země v minulých letech celou řadu úsporných opatření. A to včetně té české: pro Nečasovu „vládu rozpočtové odpovědnosti“ byly úspory jednou z priorit. Podle některých tím ale recesi výrazně prodloužila, než aby ekonomice pomohla ode dna.
Pro co nejúspornější rozpočet a co nejnižší zadlužení připravila vláda Petra Nečase řadu opatření a nakonec s nimi svázala i svou existenci: schválení rozpočtu spojila s důvěrou. Nakonec se jí to podařilo a tím, že v návrhu rozpočtu snížila schodek pod 100 miliard korun, ukončila řízení s Evropskou komisí o nadměrném deficitu. Prosadila mimo jiné nižší růst důchodů, zvýšení DPH a třeba i daní pro bohaté, důraz na zeštíhlování úřadů nebo zrušení některých dávek a úlev.
Jenže podle některých odborníků tlačila na úspory a vyšší příjmy tak silně, že ekonomiku mohla zabrzdit. „Lze ji pochválit za to, že od roku 2010 nezvýšila výdaje státního rozpočtu. Ale neudělala revizi svých chybných rozhodnutí. To bylo zvýšení spotřební daně u nafty v roce 2010, zvýšení DPH v období, kdy se ekonomika potácí v recesi,“ vypočítával v ČT24 Miroslav Ševčík, děkan VŠE.
Český HDP klesal meziročně i přes 5 procent v roce 2009 a po slabším růstu je v minusu už od začátku roku 2012. Nejvíc problémy pocítilo stavebnictví kvůli stopce veřejných investic z vlády i krajů. Výrazně šetřily i domácnosti. „Zvláště zvýšení DPH hodně zasáhlo do domácností a vedlo k omezování spotřeby. Vláda těmito opatřeními vlastně působila restriktivně a tu ekonomiku zabrzdila sama. Na druhou stranu každé toto opatření mělo i pozitivní dopad. Vládě se podařilo vylepšit veřejné rozpočty a snížit úroky ze státního dluhu,“ vysvětluje Petr Dufek, ekonom z ČSOB.
Krizi pocítila celá Evropa, ale některým státům se podařilo držet si přírůstky výrazně déle. Například Německo, tahoun Evropy, si s výjimkou roku 2009 drželo růst. Naopak nedařilo se Řecku, které zachraňovala celá unie - meziroční pokles ukazatele se na konci roku 2010 blížil 10 procentům. Většině států se ale dařilo držet se v menších rozmezích. Třeba Itálie, ač hlásila problémy, klesá až od konce roku 2011 a dna dosáhla teprve v roce 2012, kdy HDP poklesl meziročně o necelá tři procenta. Nejde ale vyvodit to, jak vývoj ovlivnily vlády. „Je dost omezený prostor pro to, aby vláda nějakým způsobem rychle a viditelně mohla ekonomický růst ovlivňovat. Z tohoto pohledu se její role často přeceňuje,“ upozorňuje Dufek.
Možné „brzdy“ HDP podle ekonomů
- zvýšení sazeb DPH
- zvýšení spotřební daně u nafty
- nízká spotřeba domácností
- nízké investice firem do vybavení a výroby
- omezování veřejných investic
Příkaz zněl jasně: šetřit
Jasnou odpověď na to, jak se hospodářství zachová, odborníci předem dát neumějí. A zpětně se jim opatření těžko hodnotí. Přesný scénář nemají ani ministerstva. Jakékoliv vládní zákony a úspory můžou ekonomiku nasměrovat – jenže vždy s určitým zpožděním. „Nečekejme ale zázraky, ta ekonomika nebude reagovat během dvou, tří měsíců. To prostě nejde. Ekonomika je stroj, který je velmi setrvačný. Trvá dlouho, než se nějaké opatření projeví,“ uvedl Jaroslav Ungermannn, makroekonomický poradce ČMKOS. Opatření se podle ekonomů projevují nejrychleji za půl roku, většinou to ale trvá ještě déle.
Tleskat konkrétní vládě s tím, že se jí podařilo vyvést zemi z recese, se ale nedá. Hospodářství pravidelně přechází z růstu do poklesu a zase zpět, aniž by to způsobovaly vlády. „Žádné opatření hospodářské politiky nemá šanci působit zcela proti vývoji ekonomického cyklu. Vhodně zvolená a dobře časovaná opatření mohou zmírnit jeho negativní projevy v recesi či urychlit proces oživení,“ uvádí Petr Zahradník, hlavní ekonom Conseq Finance.
Strategii na to, jak tento stroj hospodářství rozhýbat, zkoušely různé státy odlišnou. Nejvýznamnější škrty hned zkraje krize, v roce 2008, zavedlo Estonsko. Snížilo platy ve veřejném sektoru o deset procent - ministři si platy zkrátili o dvojnásobek -, zvýšilo věk odchodu do důchodu nebo umožnilo snazší propouštění zaměstnanců. To nakrátko zapůsobilo jako obrovská brzda pro HDP, teď ale Estonsko patří mezi nejrychleji rostoucí evropské země. Navíc je jeho zadlužení nejnižší v unii – pohybuje se kolem 10 procent. Pro srovnání: průměr EU je skoro 86 procent.
Jenže vedle toho se píšou neúspěšné příběhy šetření: hlavně tam, kde ho unie nařídila. Například Řecko potřebovalo její pomoc, a tak na přísné podmínky přistoupilo. Seškrtalo veřejné výdaje o miliardy hlavně na sociálních výdajích, zvýšilo věk odchodu do důchodu a nastoupilo cestu významných privatizací. K němu se později přidal i Kypr a jde o země, jejichž HDP do teď klesá nejvýrazněji. Řecké HDP ztratilo 4,6 procenta, kyperské 5,2 procenta.
Kvůli škrtům nedává stát zakázky firmám, ty propouštějí zaměstnance a roztáčejí tak kolo úspor a dalšího propouštění. „Razantní fiskální zásahy, například v Řecku nebo ve Španělsku, zásadním způsobem zhoršily sociální situaci. Mám pocit, že ta přílišná razance škrtů může vést k tomu, že míra nezaměstnanosti v Řecku či Španělsku je kolem 27 procent. To vyvolá dodatečné potřeby sociálních výdajů v budoucnosti,“ myslí si Petr Zahradník.
Evropská unie o šetření stála. Připravila fiskální pakt, který státy zavazuje dodržovat přísná rozpočtová pravidla a neprohlubovat zadlužení. Ten nakonec Česko jako jediná země spolu s Británií neschválilo – přestože o šetření samo usilovalo. A to tak, že mu Mezinárodní měnový fond dokonce doporučil, aby tolik nešetřilo.
Strategii zkoušely státy různou, krize byla přesto všude
Jen málokterý stát se odvážil jít opačnou cestou – tedy místo horlivých úspor přísné podmínky uvolnit. Do ekonomiky šlo i tak někde víc peněz. Například Británie takový způsob zkusila, a úspěšně. Podle posledních čísel Eurostatu v zemi stoupal hrubý domácí produkt na dobu krize výrazně, o 1,4 procenta. Fiskální politiku uvolňovaly i Spojené státy, i jim se dařilo. Přívětivější podmínky zaměstnávání, a to včetně nižších odvodů na pojistné nebo naopak vyšší výdaje na rekvalifikace, zavedlo například Německo. I jeho recept se podařil. Od roku 2012 se HDP Německu daří s jedinou výjimkou držet kladný, v posledním čtvrtletí rostlo nejen mezi kvartály, ale i meziročně, a to o 0,7 procenta. Jeho nezaměstnanost je druhá nejnižší v EU, drží se na 5,4 procenta.
„Ale my jsme malá otevřená ekonomika, pro niž fungují pravidla jinak. Snaha šetřit byla správná,“ myslí si Luděk Niedermayer. Česko je totiž výrazně exportně orientované a samo svoji ekonomiku rozhýbat nedokáže. V rozhovoru pro MF Dnes Niedermayer dodal, že česká vláda přesto rezervy měla – nepodařilo se jí snížit permanentní náklady státu na fungování administrativy.
Jásot nad současným růstem ekonomové brzdí s tím, že HDP sice stouplo, zatím ale jen proti předchozímu čtvrtletí. Dosud ekonomika naráží na mnoho problémů. Ve srovnání s loňskem jsme na tom stále hůř. A to vědí i politici: s výraznými změnami v dosavadním směřování zatím nepřicházejí.
