Praha - Končí cenzura v radničních novinách, nebo se starostové a hejtmani chystané novely tiskového zákona nemusí bát? Řada radničních a krajských listů podle odborníků připomíná stav před listopadem 1989 - do většiny zpravodajů placených z veřejných prostředků nemají přístup názory opozice ani kritiků. Vybrané případy nedemokratického redakčního přístupu i trhliny v navrhované předloze zákona zhodnotili odborníci i opoziční zastupitelé.
Negativně vnímá Oldřich Kužílek z o. p. s. Otevřená společnost například měsíčník Ústecký kraj. Označuje jej jako jednostrannou propagaci současného vedení kraje. Prostor v něm nedostává žádná z opozičních stran. „Je příkladem toho, jak nemají noviny vydávané za veřejné peníze vypadat. Je to do očí bijící osobní prezentace hejtmanky.“ Dle statistik Otevřené společnosti bývá starosta či hejtman v radničních periodikách zmíněn přibližně jednou na každé stránce - hejtmanka Vaňhalová překračuje tento počet třikrát. „Dá se to charakterizovat jako naprosté zneužití veřejných peněz na kontinuální volební kampaň určitých jednotlivců a skupin,“ varuje Kužílek.
Podobně hodnotí ústeckou internetovou televizi U-TV opoziční kandidát v krajských volbách Jiří Řehák. „Tato televize by měla být webem celého Ústeckého kraje, ve skutečnosti to je web paní Vaňhové.“ Krajský úřad Ústí nad Labem na obvinění zareagoval: „Není možné tvářit se, že obce, města a kraje nemají politickou reprezentaci, která vzešla ze svobodných voleb. Je přirozené, že političtí představitelé jsou součástí informačního servisu tzv. radničních novin. Názor pana Kužílka, že představování úspěchů vedení města je vlastně politika, je prostě jeho subjektivní a jednostranný názor.“
Střední Čechy nezaspaly, Rath umí dělat reklamu
Obdobná situace byla ve Středočeském kraji za hejtmana Davida Ratha (ČSSD) standardem. „Pan Rath dosáhl skutečně maxima toho, co jde udělat v radničních periodikách, a noviny Středočeského kraje byly opravdu reklamou pana Ratha,“ poznamenala Lenka Petráková z neziskového občanského sdružení Oživení. Rath se však brání: „Vždy jsme opozici i dalším kritickým názorům dávali prostor. Že ho většinou nevyužili, není naše chyba.“
O sebeprezentaci radních a cenzuře hovoří v souvislosti se starostou jihomoravských Šlapanic opoziční zastupitelka Michaela Trněná /Čisté Šlapanice/. V radničních novinách lze podle ní nalézt na fotkách z různých akcí pouze starostu, popřípadě místostarosty a radní. „Co se tam dělo jiného, se z těch fotografií nedozvíte.“ Starosta Šlapanic Jaroslav Klaška /KDU-ČSL/ se hájí: „Já píšu o své práci a považuji to za přirozené, že lidé chtějí vědět, co starosta na radnici dělá. Nepíšu jen o tom, co se podařilo, ale i o tom, co se nepodařilo.“ Zastupitelka Trněná však upozorňuje: „Rada města si odhlasovala, že ve zpravodaji nebudou zveřejňovány články s politickým obsahem. Ale o tom, co jsou a nejsou články s politickým obsahem, rozhoduje pan starosta, místostarostové a jejich podřízení.“
Způsobem, jakým kontrola a cenzura probíhá, může být podle Petrákové například postup, kdy všechny došlé příspěvky projdou redakční radou předtím, než jsou zveřejněny. Na další podobu cenzury upozorňuje předseda syndikátu novinářů ČR Adam Černý. Jako příklad uvádí severočeskou Krupku u Teplic: „Tohle vypadá jako místo, kde si všichni žijí spokojeně a žádný problém tam v životě neexistoval. (…) Kde potom najdete problémy, které v Krupce reálně existují a byly tak masivní, že se kvůli nim musely opakovat volby?“
Bez jasných sankcí zákon fungovat nebude
Novela tiskového zákona by měla umožnit opozičním názorům vstup do radničních novin. „Vydavateli takovéhoto radničního periodika ukládá, aby poskytoval přiměřený prostor všem členům zastupitelstva v příslušné obci a za předpokladu, že tak nečiní, má opozice nárok na zveřejnění svého stanoviska a odpovědi. Může dojít i k vymáhání soudní cestou.“ Jenže možnost vymáhat otištění příspěvku soudní cestou existuje už v zákoně, který platí dnes. Trněná už se soudní cestou zkušenosti má: „Jednou jsme využili možnosti žádat odpověď podle tiskového zákona. Ale ta záležitost se nakonec, kvůli soudnímu řízení a všem procesům okolo, protáhla skoro na rok. A zveřejnění odpovědi po roce, to už vás prostě nezachrání.“
Odborníci návrh novely vítají, ale nešetří skepsí. Předseda syndikátu novinářů ČR Adam Černý vyzdvihuje nejdůležitější: „V tom zákonu schází jedna důležitá věc, jeho vymahatelnost. Ve chvíli, kdy nemáte sankci, tak nic nevymůžete. Když politici nic nemusí, tak to určitě neudělají.“ Zcela opomenuta zůstala v návrhu zákona celá oblast elektronických médií. Podle Petrákové se jedná o prezentace na webových stránkách, facebookové stránky, televizní či rozhlasová vysílání, která jsou rovněž hrazena z veřejných prostředků, z rozpočtů měst, obcí a krajů.
