Ústavní soud zamítl stížnost fyzika Ivana Ošťádala a Univerzity Karlovy. Poukazovali na údajnou nečinnost prezidenta Miloše Zemana, který nejmenoval Ošťádala profesorem. Stížnost směřovala konkrétně proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a předcházejícímu verdiktu Městského soudu v Praze, který žalobu na nečinnost zamítl. Zeman ale podle ústavních soudců nezůstal nečinný, své rozhodnutí dal najevo nejpozději v dopisu tehdejší ministryni školství Kateřině Valachové. Žaloba na nečinnost proto nebyla odpovídajícím prostředkem k Ošťádalově obraně.
Důležitá je nikoliv forma, nýbrž obsah rozhodnutí, uvedl soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček. Rozhodnutí o nejmenování profesorem je podle Šimíčka přezkoumatelné ve správním soudnictví, je však nutné volit správný typ žaloby. Prezidentův advokát Marek Nespala dnešní rozhodnutí přivítal jako potvrzení argumentace Hradu.
Podpis prezidenta se dříve považoval za samozřejmý, spíše formální krok. Miloš Zeman se za necelých pět let ve funkci zdráhal podepsat jmenování čtyř profesorů. Jeden dekret nakonec podepsal, zbylé tři však ne, a univerzita spolu se dvěma odmítnutými docenty se s ním proto soudí.
Zeman však měl k Ošťádalovi výhrady kvůli jeho údajným někdejším kontaktům s komunistickou Státní bezpečností a profesorem jej nejmenoval.
Ivan Ošťádal spolu s Univerzitou Karlovou se snažili soudy přesvědčit, že je prezident nečinný. To však městský a po něm i Nejvyšší správní soud odmítly s odkazem na dopis, který prezident zaslal loni v lednu tehdejší ministryni školství Kateřině Valachové. „V rámci svých vnitřních úvah dospěl v blíže neurčené době k rozhodnutí o nejmenování docenta Ošťádala profesorem,“ stojí v něm.
Soudy považují prezidentův dopis za formu rozhodnutí a jasně vyjádřený projev vůle. Univerzita s odmítnutým uchazečem o profesuru v ústavní stížnosti namítají, že Zemanův dopis není relevantní projev vůle, který by směřoval navenek. Podle stížnosti je nutné požadovat od státních orgánů, aby rozhodovaly v předepsaných formách.
Proti Hradu jdou i další žaloby
Žaloba na nečinnost není jediná, kterou Ivan Ošťádal podal. Ta směřuje přímo proti rozhodnutí o nejmenování. Městský soud v Praze ji sice původně označil za opožděnou, ale Nejvyšší správní soud mu však nařídil, aby otázku včasnosti zvážil ještě jednou.
Prezident čelí také žalobě, kterou podal další navržený a hlavou státu odmítnutý profesor – historik umění Jiří Fajt. Spolu s univerzitou i on podal žalobu kvůli údajné nečinnosti hlavy státu, s čímž neuspěl u správních soudů, ale nyní se obrátil na Ústavní soud.
I po dvou letech trvá prezident na svém
Celý spor se táhne již od jara 2015. Miloš Zeman tehdy odmítl jmenovat tři navržené profesory – Jiřího Fajta, Ivana Ošťádala a experta na mezinárodní vztahy Jana Eichlera. Svůj postoj později zdůvodnil v případě Ošťádala a Eichlera jejich údajnou činností za minulého režimu. O fyzikovi hlava státu tvrdí, že spolupracoval se státní bezpečností, Ivan Ošťádal to však odmítá.
V případě Jiřího Fajta pak Miloš Zeman vychází z novinového článku, podle kterého měly být součástí připravované, ale nikdy neuzavřené smlouvy Národní galerie s Komerční bankou zvláštní odměny pro ředitele NG, jímž Fajt je.
Jiří Fajt působí na Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty UK. Absolvoval Zemědělskou univerzitu (1983) a dějiny umění na Univerzitě Karlově (1994). Od roku 1992 působil v Národní galerii jako kurátor středověkého umění, později ředitel Sbírky starého umění. V éře Milana Knížáka z NG odešel, od roku 2014 je ale jejím generálním ředitelem.
Jan Eichler přednáší o mezinárodních bezpečnostních vztazích na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE. Je absolventem Vojenské akademie v Bratislavě (1975). Za minulého režimu pracoval na ministerstvu obrany a také československém velvyslanectví ve Francii, po revoluci krátce působil v armádním generálním štábu. Od roku 1994 pracuje v Ústavu mezinárodních vztahů v Praze a přednáší na VŠE.
Ivan Ošťádal pracuje na Katedře fyziky povrchů a plazmatu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, působí také ve Fyzikálním ústavu Akademie věd.
