Se západem slunce začal osmidenní židovský svátek chanuka. Osm svící symbolizuje naději a zázrak. V Praze se chanukový svícen chanukija tradičně rozsvítil po 17. hodině na Palachově náměstí před Rudolfinem.
Chanuka je stejně jako všechny židovské svátky svátkem pohyblivým. Letos proto zažehnou židé světlo na osmiramenném svícnu od úterý až do 20. prosince. Svátek připomíná více než dva tisíce let staré události, kdy olej z jedné nádoby v jeruzalémském Chrámu hořel místo jednoho dne celým osm.
„Svátek světel“ platí za veselý svátek a je jedinou židovskou oslavou, kterou si lidé připomínají veřejně v ulicích. Také svíce se mají zhruba půl hodiny po východu hvězd rozsvěcet tam, kde je uvidí co nejvíce lidí – třeba v okně směrem do ulice. Hořet mají nejméně hodinu a půl a každý večer se od plamene zvaného šamaš zapálí další svíce.
K tomuto hlavnímu symbolu postupně přibylo několik obyčejů, které připomínají křesťanské Vánoce. Například děti dostávají drobné dárky, vedle toho ale dostávají i chanukové peníze, někdy i čokoládové, určené pro společenské hry. Jednou z nich je drejdl, tedy hra s čtyřhrannou káčou. Přestože se chanuka postupem doby začala Vánocům formálně blížit i kvůli podobnému období, kdy se svátky odehrávají, má chanuka jiný smysl než křesťanský svátek.
Co je ale společné, je to, že svátek slouží jako příležitost k návštěvám a také mlsání. Symbolem chanuky je totiž olej – a pokrmy proto bývají tučné, smažené anebo mléčné s odkazem na příběh o Juditě, která opila generála Holoferna mlékem oslic a poté ho zavraždila.
Slavnost připomíná židovské povstání
Původ svátku spadá do druhého století před Kristem, kdy se syrský císař Antiochos IV. Epifanés snažil helenizovat tehdejší judaismus – nechal například zbudovat po řeckém vzoru gymnasion, kde měli chlapci sportovat nazí. Napětí vyvrcholilo v roce 167 před naším letopočtem, kdy císařští vojáci vnikli do jeruzalémského Chrámu a obětovali v něm řeckému bohu Diovi. To byla poslední kapka, začalo židovské povstání.
Po letech bojů židé zvítězili a do Chrámu vstoupili znovu. Nalezli v něm poslední nádobu posvěceného oleje, který se používal k zapalování sedmiramenného svícnu menory. Zbytek oleje použili před začátkem povstání syrští vojáci ke zmíněné oběti. Nalezený zbytek posvěceného oleje měl podle legendy vystačit jen na jeden den, místo toho ale hořel osm dní. Dost dlouho na to, aby byly připraveny nové zásoby. Chrám byl vysvěcen znovu a právě tato slavnost se stala základem svátku chanuka.
Příběh o zrodu chanuky židé zaznamenali v První a Druhé knize Makabejské. Jde o menší svátek, který se navíc odvozuje od historické události, a proto mohou židé v následujících osmi dnech pracovat.
Oheň, kterým se zapalují svíce na osmiramenné chanukije od deváté svíčky, je posvátný a nesmí se s ním v domácnosti zapalovat nic jiného. Silně věřící židé místo svíček z vosku používají ty vyrobené z oleje.
Začátek chanuky provází mnohde právě veřejné zapalování světel. V Praze je v posledních letech organizuje Chabad Praha, jež reprezentuje chasidské ultraortodoxní židovské hnutí. První obří menora byla v Praze vztyčena v roce 1998, od roku 2001 stojí každoročně na Palachově náměstí.
