Česká republika podle ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka (ČSSD) uspěla v dalším sporu s firmou Diag Human. Obchodní soud v nizozemském Amsterdamu dal Česku za pravdu ve sporu o uznání rozhodčího nálezu z roku 2008, který Česku nakazoval úhradu 8,33 miliardy korun a úroků. Podle ministra soud potvrdil, že nález nemá právní účinky, a „Česko tak nemá platit Diag Human ani korunu“. Firma se proti rozsudku odvolá.
„Je to další z řady vítězství České republiky a i tento verdikt dokazuje správnost postupu ministerstva zdravotnictví a právních zastoupení v řízení ve sporech s Diag Human,“ komentoval rozhodnutí Němeček. Amsterdamský soud podle ministra nařídil firmě Diag Human uhradit náklady řízení ve výši 9755 eur (264 tisíc korun).
Firma se ale proti verdiktu odvolá. „Nizozemský soud vydal předběžné rozhodnutí, z nějž vyplývá, že dosud není přesvědčen o závaznosti konečného nálezu vydaného v roce 2008. Řízení bude nyní pokračovat před odvolacím soudem na základě nových a doplňujících důkazů,“ uvedla v prohlášení Advokátní kancelář Jana Kalvody, která Diag Human zastupuje.
Stát považuje spor za ukončený od loňska
Firma Diag Human se s Českem řadu let soudila kvůli zmařenému obchodu s krevní plazmou. Spor skončil podle státu loni v červenci, kdy přezkumný rozhodčí senát ve složení Petr Kužel, Milan Kindl a Jiří Schwarz vydal usnesení, kterým arbitráž zastavil.
Usnesení rozhodci odůvodnili tak, že věc již byla rozhodnuta v roce 2002, kdy stát firmě vyplatil 326 milionů za poškození dobrého jména, takže všechna následující rozhodnutí ve věci nemají žádné právní účinky.
Česko uspělo i ve Francii nebo v Británii
Firma s tím ale nesouhlasí a zpochybnila i nestrannost rozhodců. Nález z roku 2008, na jehož základě jí měla Česká republika zaplatit 8,33 miliardy korun a úroky jako náhradu škody, podle ní i nadále platí, protože ho arbitři výslovně nezrušili.
Od roku 2011 proto firma zahájila proti Česku několik soudních řízení, v nichž požadovala výkon rozhodčího nálezu z roku 2008. V těchto sporech už ve prospěch Česka rozhodly soudy v Rakousku, Francii, Švýcarsku, Velké Británii a i americký federální soud ve Washingtonu.
Diag Human chce v zahraničí další soudy
Podle právníka Diagu Jana Kalvody ale probíhají řízení ještě v Lucembursku, Belgii a v USA. „Pokud jde o jurisdikce, kde v minulosti Diag Human neuspěl (Francie, Rakousko, Velká Británie), pak ukončením arbitráže v červenci 2014 odpadl důvod, pro nějž tam nebylo žádosti Diag Human vyhověno, a Diag Human předpokládá, že řízení v těchto jurisdikcích opět zahájí,“ vzkázal.
Firma také trvá na tom, že neexistuje právní důvod pro náhlé rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, které uhradilo rozhodcům za jejich práci „extrémně navýšenou částku“ devět milionů korun. Upozornila, že jde o více než 35násobek částky smluvně sjednané mezi stranami sporu.
Tento postup prý vyvolává „oprávněné obavy“, že se ministerstvo snaží nezákonným způsobem zajistit, aby členové přezkumného rozhodčího senátu podpořili stanovisko státu v exekučním řízení vedeném proti ČR v Lucembursku.
- Kauza Diag Human začala v roce 1991, kdy ministerstvo zdravotnictví vyhlásilo soutěž na zpracování krevní plazmy. Předběžně se dohodlo se společnostmi Novo Nordisk a Conneco, z níž se později stala firma Diag Human. Firmy ve výběrovém řízení neobstály. V roce 1992 tehdejší ministr Martin Bojar společnosti Novo Nordisk sdělil, že řízení nevyhrála, protože se spojila s podezřelou firmou Conneco. Podle tisku tak učinil poté, co se společnost nejprve pokusila ze země nezákonně vyvézt tuny metachalonu, látky, z níž lze snadno vyrobit narkotika. Firma navíc v rozporu s rozhodnutím ministerstva pokračovala v obchodu s plazmou. V dopise z ministerstva zdravotnictví firmě Novo Nordisk také zazněly pochybnosti o solidnosti Conneca.
- V roce 1995 Diag Human začala po státu požadovat náhradu za ušlý zisk, který vznikl přerušením spolupráce s Novo Nordisk. O rok později se ministr zdravotnictví Jan Stráský rozhodl pro smírčí řízení a s Diag Human podepsal rozhodčí smlouvu. V roce 1997 rozhodčí senát uznal nárok firmy, což potvrdil i přezkumný senát a Diag Human nabídl ministerstvu smír, což ministerstvo odmítlo.
- V roce 2000 nabídlo smír samo ministerstvo zdravotnictví, dopis pak rozhodčí senát označil za faktické přiznání viny a za poškození dobrého jména nařídil státu vyplatit firmě Diag Human 327 milionů korun. To potvrdil i přezkumný rozhodčí senát a vláda schválila uvolnění částky v lednu 2003.
- V červnu 2003 se kauzou začala zabývat vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny. V březnu 2005 sněmovna schválila zprávu, která mimo jiné konstatovala, že stát udělal chybu, že vůbec v roce 1996 předal spor arbitráži. Podle poslanců také ministerstvo zdravotnictví dlouho postupovalo chaoticky, korupce se ale neprokázala.
- Arbitráž v roce 2008 přiznala firmě Diag Human náhradu škody 8,9 miliardy korun, která narůstá o úroky. Diag Human nesouhlasil s částkou a také vláda se proti výsledku arbitráže odvolala a přezkumný senát v roce 2014 podle státu určil, že veškeré právní kroky učiněné v tomto sporu po roce 2002 jsou bez právních účinků. V létě 2015 ČR oznámila, že spor skončil v její prospěch, s čímž Diag Human nesouhlasila.
- V roce 2017 vypršela lhůta pro smírné řešení sporu a žalobci následně zahájili investiční arbitráž, ve které se domáhali, aby jim ČR zaplatila 52 miliard korun. V červnu 2022 bylo oznámeno, že Rozhodčí tribunál se sídlem v Londýně vydal v květnu nález, kterým nařídil České republice zaplatit žalobcům částku 15,5 miliardy korun (30 procent ze žalované sumy ke dni 18. května 2022), která se skládá z částky 8,3 miliardy přiznané v roce 2008 v předchozí obchodní arbitráži a úroků 7,2 miliardy korun. Všechny ostatní nároky žalobce uplatňované v mezinárodní investiční arbitráži v celkové výši 36,5 miliardy korun (70 procent z žalované sumy) tribunál zamítl. Vláda ale rozhodla o tom, že se Česko proti rozhodnutí odvolá.
- Diag Human se nález arbitráže snaží soudně vykonat v řadě zemí. Podle údajů českého ministerstva zdravotnictví se České republiky zastaly soudy v Británii, USA, Belgii, Francii, Rakousku, Švýcarsku nebo v Nizozemsku. Kauza také například komplikuje zapůjčování uměleckých děl z Česka do zahraničí. V roce 2011 kvůli kauze byla tři díla z českých státních sbírek zabavena v Rakousku; později se vrátila zpět. Česká republika musí kvůli všem arbitrážím platit ročně desítky milionů korun za právní služby.
