Brandýs nad Labem – Velitelé tří čet ze Staré Boleslavi si stěžují na šikanu ze strany nadřízeného; tvrdí, že se jim mstí za to, že proti němu svědčili v kauze nepotvrzené zpronevěry peněz z prodeje železa. Sám velitel ovšem jakoukoli šikanu odmítá a na jeho stranu se postavila i armádní inspekce. Případem se zabývali Reportéři ČT.
K údajnému případu zpronevěry mělo dojít loni na podzim, přičemž mu asistovali všichni tři vojáci, kteří nyní hovoří o šikaně – Bohumil Křížek, Vladimír Vejmola a třetí voják, který si nepřeje být jmenován. Pět armádních tatrovek tehdy odvezlo železo do šrotu. Výjezd odsouhlasil velitel roty Zbyněk Hájek a peníze za šrot vyinkasoval zástupce velitele roty. Získaných patnáct tisíc se mělo řádně vyúčtovat, k tomu ale nedošlo.
V půlce října proto zahájila Vojenská policie šetření, které zacílilo i na trojici vojáků. „Vypovídali jsme k tíži velitele. Protože jsem tatrám otvíral bránu, nemohl jsem říct, že tam nic neprojíždělo,“ uvádí dnes vedoucí praporčík Bohumil Křížek. „V žádném případě bych nelhal kvůli veliteli,“ dodává Vladimír Vejmola, jehož podřízení železo nakládali. Třetí voják měl tatru ve správě.
Podezření na zpronevěru inspekce potvrdila a 9. listopadu 2012 odevzdala spisový materiál Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-východ pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry (v případě zástupce velitele) a účastenství k výše zmíněnému trestnému činu v případě rotního velitele Hájka.
„S vozidlem jezdil můj zástupce a peníze inkasoval. Věděl jsem, že je má v trezoru. To byla moje chyba,“ připouští Hájek jisté pochybení. Jeho zástupce byl nakonec za zpronevěru odsouzen podmíněně na pět měsíců s odkladem na 18 měsíců a musel odejít do civilu, stíhání samotného Hájka zastavila státní zástupkyně. Trestný čin mu prokázán nebyl, protože si ale neuměl ohlídat svého podřízeného, který si peníze nechal, armáda velitele roty kázeňsky potrestala 15procentním snížením platu na 6 měsíců.
Snížená známka v osobním hodnocení – šikana?
Po ukončení případu se mohl Hájek vrátit do funkce a stal se znovu nadřízeným tří vojáků, kteří proti němu v „kauze Železo“ vypovídali. V ten okamžik měla podle trojice začít šikana.
„Po dvanácti dnech od jeho ustavení zpátky do funkce na nás psal služební hodnocení, a to byl první kámen úrazu,“ konstatuje Křížek. Služební hodnocení se vypracovává jednou ročně a pro vojáka je mimořádně důležité – zakládá se do jeho osobního spisu a putuje s ním celý profesní život. V hodnocení se používají známky od 0 do 4, přičemž čím vyšší známka, tím lépe.
Hájek po svém návratu podřízenému Křížkovi snížil hodnocení z 2,08 na 1,25. Ze schopného a zkušeného vojáka se stal papírovým začátečníkem. „Služební hodnocení vlastně vypovídalo o tom, že jsem totálně neschopný a že nic neumím – ani se podepsat,“ konstatuje vedoucí praporčík Křížek.
Až do Hájkova návratu přitom Křížkovo hodnocení vypovídalo o opaku, i před případem údajné zpronevěry od Hájka dostával pochvaly a nestěžoval si na něj ani ten Ondřej Dohnal, který Hájka v čele roty na čas zastoupil. „Po dobu, co jsem byl velitel roty, tak pan Bohumil Křížek byl naprosto bezproblémový člověk. Úkoly, které jsem mu dával, plnil na dobré úrovni a neměl jsem s ním žádné problémy – a ani nevím, že by s ním měli problémy jeho další podřízení,“ prohlásil.
Hájek ovšem odmítá, že by ke Křížkovi přistupoval neférově. „Nároky na vedoucího praporčíka čili číslo jedna mám asi jiné, než měl předchůdce. Jsem s ním na této funkci nespokojený, kdyby byl na jiné funkci, měl by to hodnocení určitě jiné,“ prohlásil.
Věta o nevhodném chování k vojákyním – šikana?
Negativní zkušenost si odnesl i další svědek „kauzy Železo“, Vladimír Vejmola. V jeho hodnocení se objevilo obvinění z netaktního chování k vojákyním. „Když jsem se ptal velitele roty, co tím myslí, řekl mi, že šlo o harassment – o obtěžování,“ uvádí Vejmola s tím, že se ho to osobně dotklo, protože jako člen Církve československé husitské usiluje o práci vojenského kaplana. „Odvolal jsem se proti služebnímu hodnocení k veliteli praporu, kde jsem zažádal velitele praporu o důsledné prošetření pomluvy proti mé osobě a příslušná věta následně z mého služebního hodnocení zmizela.“
Hájek tvrdí, že vycházel z informací, které mu vojákyně sdělily, a odmítá, že by jeho přístup ke třem svědčícím vojákům byl nějakým způsobem odlišný. „Já se k nim chovám stejně jako ke všem ostatním a jako jsem se choval i předtím.“
Vojáci se nakonec prostřednictvím advokátů obrátili na vojenskou inspekci s tím, že jsou šikanování. „V obou dvou stížnostech jsou napsané věty, které nás vedli k tomu, že jsme požádali vojenskou policii, aby tyto věci z hlediska trestněprávního prošetřila,“ potvrdil zástupce náčelníka Generálního štábu a inspektor AČR František Malenínský. „Z dokumentace, co jsem si prošel, mi vůbec nevyplývá to, že by se tam mohlo jednat o šikanózní jednání ze strany velitele roty.“ Vojenská policie nakonec případ šikany odložila s tím, že se neprokázal.
