Litoměřice - „Myslím si, že tady selhalo mnoho dospělých a odneslo to jedno dítě,“ zní z úst psychologa a soudního znalce Slavomila Hubálka, který shrnuje případ třináctileté Marušky Škeříkové. Tehdy devítiletou dívku odvezl její nevlastní otec do Německa, což mu umožnilo rozhodnutí soudu. Dítě se začalo v cizím prostředí brzy trápit, otec jí ani nedovoloval stýkat se s matkou. Dívka tak využila příhodné situace a za matkou po třech letech strádání utekla. Takový útěk je ale očima zákonů únos.
Příběh třináctileté Marušky nejde na rozum leckterému rodiči, přitom vše začalo zcela nenápadně. Její matka ji vychovávala se svým tehdejším přítelem, který pochází z Německa. Přestože nebyl Maruščiným biologickým otcem, nechala ho paní Diana Hochová jako otce zapsat do Maruščina rodného listu. Jejich soužití ale po roce skončilo, a když se pak paní Hochová provdala za svého současného muže, začal Maruščin otec o nevlastní dceru bojovat. Chtěl se ve výchově střídat.
Jeho boj byl však prazvláštní. Chodil na sociální úřad s tím, že je holčička týrána a sexuálně zneužívána. Případem se tak zabývala policie, rodinu Hochových sledovali sociální pracovníci. Ukázalo se ale, že si Maruščin otec týrání vymýšlel. Okresní soud v Litoměřicích tak Marušku v péči matky ponechal.
Nevinná sourozenecká žárlivost a nové rozhodnutí soudu vše změnilo
U odvolacího soudu soudkyně Lenka Jirglová dala na přání tehdy osmileté Marie být více se svým otcem. O pozornost maminky se totiž dívka musela dělit se svou mladší nevlastní sestrou. Soudkyně rozhodla o změně výchovy přesto, že opatrovník Marušky, odbor sociální péče, jehož názor bývá v rodinných sporech nejvíce zohledňován, dopručoval, aby Marie zůstala u matky. Soud nezohlednil ani názor znalkyně, která navrhovala střídavou péči a upozorňovala na to, že si Marušku nevlastní otec kupuje.
- Knížka Marušky Škeříkové popisující její vlastní utrpení zdroj: ČT24
- Maruška Škeříková s matkou Dianou Hochovou zdroj: ČT24
Verdikt odvolacího soudu obrátil život naruby Marušce i její matce. Soudkyně totiž navíc neupravila styk matky s dcerou, v rozsudku nestanovila, kdy a v jakém rozsahu se mohou vídat, nezakázala ani s dítětem natrvalo vycestovat. Nevlastní otec tak mohl Marušku zcela legálně odvézt do Německa, nedaleko Lipska, a už se nevrátil. Pobytu Marušky u matky bránil.
Maruščin otec chtěl, aby na matku zapomněla
Dianě Hochové však začaly chodit prosebné zprávy a šifrované pohledy či dopisy. Ve všech Maruška prosí svou matku, aby jí pomohla se vrátit do Česka. Když se totiž její matka pokoušela Marušku brát na víkendy do Česka, Maruščin otec nebyl vždy k zastižení, a to i přesto, že od českého soudu získala paní Hochová předběžné opatření, podle kterého si mohla Marušku brát na každý druhý víkend.
Diana Hochová, matka Marušky
„V průběhu roku jsem měla pocit, že Maruška mi chce nějak sdělit, že u nás chce zůstat, že chce u nás být nastálo. Když jela s tatínkem na dovolenou k moři, tak mi poslala pohled, kde mi to vlastně sděluje jakýmsi způsobem, šifrou.“
Důvodem šifrování byl strach z otce. „Kdyby to náhodou viděl táta, tak by mi ten dopis asi roztrhal a zakázal by mi za mámou jezdit,“ říká Maruška. „Pokud je to pravda, že nesměla o matce ani promluvit, tak je to projev těžké manipulace ze strany otce, protože dítě se potom bojí cokoliv říct, protože neví, kde je přesně ta hranice, kterou otec toleruje. To je vlastně ze strany otce těžká agrese proti dítěti, protože dítěti takovéto příkazy a zákazy velice škodí,“ konstatuje soudní znalec a psycholog Slavomil Hubálek.
Maruška nakonec z Německa utekla, soudní mašinérie se opět rozjíždí
Paní Hochová se dočkala soudní úpravy styku s dcerou po třech letech. Od letošního jara tak Maruška mohla jezdit jednou za tři týdny k matce na víkend. Jednou to ale Marušce otec zakázal kvůli bolavým zádům. V tu chvíli se Maruška rozhodla utéci. Když si pro ni její matka přijela, Maruška nic neřekla a se sbalenou taškou odjela do Česka. Doma to však Maruška nevydržela a se slzami v očích se matce přiznala, že utekla s tím, že chce zůstat s ní v Česku.
Úryvek z Maruščina deníčku:
„Vždy před soudem mě naváděl lhát, že chci být u něj. Říkal, že když to neudělám, tak zabije moji mámu, moji rodinu a sebe. Já jsem se bála, tak jsem strachy o moji mámu a rodinu vždy říkala, že u mámy nechci být. Že chci být u něj…“
Hochovi se rozhodli, že Marušku do Německa nevrátí. Maruščin otec ale podal na paní Hochovou trestní oznámení pro únos i žalobu a trvá na tom, že Maruška musí zpět. Podle tzv. Haagské úmluvy o ochraně dětí totiž paní Hochová Marušku neoprávněně zadržuje a musí ji vydat zpět. S případem Hochovým už pomáhá i Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí. Právníci a psychologové vyslechli Marušku ihned po jejím útěku a zjišťovali, zda není zmanipulovaná.
Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí
„Maruška si o své vůli přeje být v Česku, ke všemu je pobytem v Německu traumatizovaná. Naše doporučení je jasné, Maruška se vrátit do Německa nesmí.“
S doporučením českého Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí a návrhem, aby Maruška byla vrácena do péče matky, se už Hochovi vydali k německému soudu. Ten ale rozhodl, že Maruška musí zpět do Německa. Paní Hochová proti navrácení Marušky podala odvolání a požaduje, aby její dcera byla u českého soudu co nejdříve vyslechnutá. Maruščin příběh tak zdaleka nekončí. O osudu Marušky budou soudy rozhodovat znovu, od začátku.
