Praha - Pozitivní evoluce, ANO 2011, Úsvit přímé demokracie. Nováčci na tuzemské politické scéně se o přízeň občanů ucházejí se směsí populismu a slibů nových pořádků. Netají se ani ambicemi odebrat část politického vlivu zavedeným stranám. Volby v příštím roce, ve kterých chtějí Úsvit a ANO kandidovat, však nebudou žádnou revolucí. Už v roce 2010 o hlasy voličů bojovalo hned několik nových stran a některé to dotáhly až do vlády.
Za posledních několik měsíců se na české politické scéně objevila řada nových uskupení. Kampaň Pozitivní evoluce vedená matematikem a úspěšným podnikatelem Karlem Janečkem se snaží vyprovokovat společenskou diskuzi o morálních hodnotách v zemi, šéf zemědělského gigantu Agrofert Andrej Babiš loni v květnu zaregistroval hnutí ANO 2011, jejž následně bezúspěšně vyslal do senátních voleb. A nakonec tento týden senátor Tomio Okamura oznámil, že se svým hnutím Úsvit přímé demokracie bude v příštích volbách kandidovat do parlamentu.
Změna pořádků táhne
Zdá se, že základní koktejl je namíchaný správně. Vedle toho, že v jejich čelech stojí výrazné osobnosti, mají tyto iniciativy společné také nemalé ambice, které by se daly obecně shrnout jako snaha o změnu stávajících politických pořádků a mocenských struktur. Nelze ani opomenout, že všichni zmínění disponují značnými finančními prostředky, které jim umožňují být viděn a slyšen. Janeček se svou přednáškovou tour objíždí celou republiku a tuzemské silnice už rok před volbami lemují Babišovy billboardy. Napomoct by pak k úspěchu mělo zavedení praktik přímé demokracie, jako jsou odvolatelnost politiků a rušení zákonů, boj proti korupci či větší důvěra v odborníky než tradiční politické profesionály.
Podle odborníků takto „antiestablishmentově“ zaměřené plány mají vzhledem k nynější skepsi Čechů ke svým politikům velkou šanci oslovit voliče napříč ideologickým spektrem. „Tohle je přesně ten typ apelu, který nebude ani nijak vysloveně levicový, ani vysloveně pravicový, bude brát idee a voliče prakticky odevšad,“ vysvětluje politolog Lubomír Kopeček. „Natáhne téměř kohokoliv, kdo bude nespokojený s politikou a bude hledat alternativu k ní,“ popisuje možný důvod úspěchu nových protestních hnutí docent z brněnské Masarykovy univerzity.
Populistické? To jsou skoro všichni
Janeček navrhuje změnu systému sněmovních voleb, aby podobně jako v případě Senátu vzniklo 81 volebních obvodů, ve kterých by voliči vybírali dva poslance a měli tak větší přehled o tom, koho vybírají. Senátor Okamura si chce zase přízeň voličů získat, když na svých mítincích propaguje myšlenky osobní hmotné a trestní odpovědnosti politiků a soudců či švýcarský model přímé demokracie. Podnikatel Babiš slibuje snížení DPH a řízení státu podobným způsobem jako své firmy Agrofert.
Politolog Kopeček je přesto opatrný s odsudkem, který často užívají odborníci či političtí soupeři, tedy že se jedná o populistické formace. „Pokud budu hledat populismus, tak ho najdu u všech těchto formací, akorát se to bude lišit z hlediska intenzity a jakým směrem to bude cílit. Zaškatulkovat jako populistické to ale nemůžu,“ vysvětluje. Tyto tendence jsou podle Kopečka v české politice zcela běžné. „Vezmete-li české politické spektrum, tak tam se silnějším či slabším populistickým apelem pracuje kdekdo, počínaje sociálními demokraty, přes komunisty a můžete jít i k TOP 09, která ve volbách 2010 pracovala s populistickým apelem, kdy rozesílala složenky s údajem, kdo kolik dluží.“
Své alternativní politické směřování tato uskupení naznačují už svými názvy. Burcující Akce nespokojených občanů, lehce new-ageová Pozitivní evoluce či nové začátky přinášející Úsvit přímé demokracie. „Nesmí to mít v názvu 'strana' - to by odrazovalo - a musí to vypadat jako hnutí, což v současné atmosféře působí mnohem přijatelněji. A hlavně, musí to slibovat nějakou naději,“ vyjmenovává Kopeček zásady chytlavého názvu podobně naladěných formací. Kladně hodnotí zejména nejnovější Úsvit, přestože mnohým evokuje řeckou neofašistickou stranu Zlatý úsvit. „Pokud si odmyslím ty konotace, jaké to může přinášet pro zorientované voliče, je to dobře zvolený název. Evokuje změnu či alternativu a zároveň to zní úderně a radikálně,“ přiznává politolog.
VV ukázaly cestu
Prostor pro tento typ formací je podle Kopečka obrovský. „Společenská nespokojenost se prostě v něčem projevuje, a pokud je poptávka, tak se nějaká nabídka může vytvořit,“ soudí a svůj názor přitom opírá o volební výsledky Věcí veřejných, které slibovaly nový přístup k politice a sbíraly hlasy zleva i zprava, od sociálních demokratů i ODS. „Netvrdím, že nynější hnutí jsou nějakým nástupcem VV, ale spíš z hlediska toho, co mixují. V některých ohledech si jsou nová hnutí a Véčka velmi podobná,“ dodává.
Následné bizarní angažmá Bártova spolku v praktické politice případným následovníkům situaci nijak neztěžuje. „Šance, že se podobný subjekt i přes zkušenost s VV chytne, je podle mě velká. Ta půda je prakticky stejně dobrá, jako někdy v letech 2009-2010, kdy tady startovaly VV a na svých plakátech vyzývaly k boji s politickými dinosaury,“ tvrdí Kopeček, podle kterého také působí faktor času. „Za čtyři roky lidé trochu pozapomněli, drtivá většina z nich si VV a tato uskupení nebude nijak spojovat. Z různých reakcí jsem dokonce zaznamenal, že spousta lidí už neví, že VV vůbec byly ve vládě,“ předpokládá
Volby 2010: řada nováčků
Právě volby do sněmovny v roce 2010 přivedly na politickou scénu hned několik nových stran, kromě zmiňovaných Věcí veřejných kandidovaly poprvé další čtyři. Bezpochyby nejúspěšnější novou stranou byla TOP 09, založená rok před volbami. Ta získala 41 poslaneckých mandátů, je součástí vládní koalice a v poslední době podle průzkumů veřejného mínění přeskočila i ODS a je lídrem na pravici. Zakladatel TOP 09 Miroslav Kalousek chytře vsadil na osobnost Karla Schwarzenberga, který do té doby podporoval Stranu zelených a k TOP 09 měl nalákat voliče z liberálních a intelektuálských vrstev. Početnou regionální základnu pak strana získala díky spolupráci s hnutím Starostové a nezávislí (STAN).
Podobně úspěšný byl i další nováček ve volbách do sněmovny – Věci veřejné. Strana známá z pražské komunální politiky získala skoro 11 procent hlasů a 24 poslanců. Podobně jako TOP 09 vsadily i VV na populárního předsedu, od roku 2009 stál v čele publicista Radek John. Popularita Věcí veřejných však byla jen krátkodobá, teď se pohybuje kolem jednoho procenta. Strana se navíc rozštěpila, část poslanců přešla do projektu LIDEM Karolíny Peake a VV skončily v opozici. Zřejmě tak budou následovat Stranu zelených, která se po vládním angažmá v příštích volbách do sněmovny nedostala.
Pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do sněmovny atakovala i Strana práv občanů – Zemanovci. Ta vznikla počátkem roku 2010 a po pár měsících výrazně zamíchala kartami – SPOZ podpořilo 4,33 % voličů. Strana tak sice nemá žádného poslance, získala ale významný finanční příspěvek od státu a ukrojila část hlasů tradičním levicovým stranám. I kvůli tomu nakonec Jiří Paroubek neskončil ve Strakově akademii, ale v nově založené straně LEV 21 (viz rámeček). V poslední době SPOZ pomáhá úspěch čestného předsedy Miloše Zemana v prezidentské volbě, podle průzkumu veřejného mínění už by se v příštích volbách do sněmovny dostala.
Překvapivé výsledky voleb do sněmovny pak vedly ke vzniku ještě jedné nové strany, Paroubkova uskupení Národní socialisté – levice 21. století. Bývalý premiér vedl jako lídr do voleb ČSSD a všechny průzkumy před volbami naznačovaly, že bude sestavovat příští vládu. Sociální demokraté pak skutečně volby vyhráli, vládu však nakonec sestavoval Petr Nečas a Paroubek z ČSSD odešel. Kromě něj přešel do nové strany i další poslanec ČSSD Jiří Šlégr, LEV 21 má tak ve sněmovně dva zástupce. Paroubek na ustavujícím sjezdu strany prohlásil, že je cílem nové strany dostat se v příštích volbách do sněmovny. Strana loni kandidovala v krajských volbách, tam ovšem neuspěla. V celé republice získala jen 0,49 % hlasů a v Ústeckém kraji, kde byl lídrem Paroubek, získala jen 2,79 %.
