Počet případů, kdy soudy svěří dítě do střídavé nebo společné péče, přibývá. Jen za prvních devět měsíců letošního roku jich už bylo srovnatelně s celým minulým rokem. V drtivé většině rozhodnutí soudy svěřují děti do péče matky. A to i přesto, že se za střídavou péči v několika nálezech postavil Ústavní soud. Na druhou stranu, střídavá péče není vždy nejlepším řešením pro dítě.
Když bylo čtyřleté Natálii osm měsíců, zůstal s ní Vojtěch Filípek na rodičovské dovolené. O to víc se jí nechtěl vzdát, když se rozešel s přítelkyní. „Proto jsme soud požádali, aby mi byla svěřena do střídavé péče. S čímž tedy moje bývalá přítelkyně absolutně nesouhlasila,“ popisuje otec Natálie Vojtěch Filípek. Letos v lednu ale odvolací soud střídavou péči potvrdil. Kvůli nízkému věku Natálky doporučil střídání rodičů po týdnu.
Střídavou péči loni podpořil i Ústavní soud. Podle něj, pokud mají oba rodiče o výchovu zájem, měla by být spíše pravidlem, než výjimkou. „V případě, že oba jsou dobrými rodiči a současně si to ještě dítě přeje, pak je na místě, aby obecné soudy přistoupily k rozhodnutí o střídavé péči,“ uvedla v březnu soudkyně Ústavního soudu Kateřina Šimáčková.
Praxe je ale zatím jiná. Do výchovy obou rodičů svěří soudy jedno dítě z deseti. Číslo ale narůstá. Jen za prvních devět měsíců letošního roku bylo nově ve střídavé péči už téměř tolik dětí, kolik za celý minulý rok. Na druhou stranu, střídavá péče nemusí být pro dítě vždy to nejlepší. „Já přicházím spíš do kontaktu s rodinami nebo s dětmi, kterým ta střídavá péče nesvědčí,“ říká dětská psycholožka Václava Masáková.
A problém je ještě silnější v případě malých dětí, zejména do desátého roku věku. „U malých dětí rozhodně není střídavá péče vhodná, protože dítě má asymetrický vztah k oběma rodičům – a k ženě je logicky silnější. Dovedu si ji představit u dětí kolem patnáctého roku života,“ uvedl již dříve v pořadu ČT Rodina a já psychoterapeut Jeroným Klimeš.
Z dětí ve střídavé péči se stávají často baťůžkáři
Střídavá péče může být podle psychologů akceptovatelná tam, kde se rodiče dokáží shodnout a domluvit na základních principech výchovy nebo třeba návštěvy školních zařízení či kroužků a jejich placení. V opačném případě dítě vždy více či méně trpí.
Dokonce se pro to v advokátních kruzích a na sociálně právních odborech, které mají dbát na to, aby dítě neutrpělo při rozvodu psychickou újmu, vžil název „novodobá diskriminace matek“. Jde o případy, kdy na druhou stranu soudy z obavy, aby nebyly kritizovány ze strany Evropské unie, raději stanoví automaticky střídavou péči, a tedy vyhoví často přání otce. A to i v případech, kdy ten pro dítě nevytváří optimální prostředí, což lze dost často vysledovat i z jeho jednání nebo chování z doby před rozvodem.
Dítě pak například nemůže chodit na své oblíbené kroužky, stýkat se se svými kamarády, případně ani navštěvovat školu tam, kde je zvyklé. A prakticky se neustále stěhuje a slovo „domov“ pro něho ztrácí význam. „Z dětí, kterým soud stanovil střídavou péči, se stávají tak zvaní „baťůžkáři“. Jsou neustále nuceni se svými věcmi po taškách měnit co týden nebo dva svůj domov, a to jim nesvědčí,“ říká jedna ze sociálních pracovnic v Praze.
Když se jedna slečna, jejíž rodiče se rozváděli v době, kdy jí bylo pět let, dostala v 18 letech na roční stáž mimo Česko, odpověděla, že se nejvíce těší na to, že konečně nebude muset týden co týden cestovat z místa na místo. Přitom takhle dívka, která byla svědkem i násilí otce na její matce, chtěla zůstat v péči matky, soud však rozhodl o střídavé péči a dívka skončila v péči psychologů, kde je prakticky až dosud.
Zákon umožnil v Česku střídavou výchovu v roce 1998. Ve srovnání se zahraničím má ale podle Asociace neúplných rodin mezery. Do novely by chtěla zavést například institut mediace. „To znamená, že rodiče se musí domluvit. Třeba právě o tom, jak se budou dohadovat, do jaké školy dítě bude chodit nebo nebude chodit, kdo bude co platit,“ potvrzuje předsedkyně, Asociace neúplných rodin Lucie Asenová.
Navíc v případech, kdy se rodiče dokáží na výchově dítěte a jeho společných zájmech domluvit, je lepší místo střídavé péče volit péči společnou. Na rozdíl od střídavé, kdy soudy určují, jak se mají rodiče o děti střídat, u společné se na konkrétních dnech péče rodiče domlouvají průběžně.
Norové jsou praktičtí: uzavírají předmanželské smlouvy, které řeší i péči o děti po rozvodu
V Evropě se střídavá péče praktikuje nejvíce ve Švédsku, Belgii nebo Německu. Pro soudy je tam první volbou. Například ve Švédsku ji nařizují v 94 procentech případů. V Norsku pak 98 párů ze 100 uzavírá předmanželskou smlouvu, která péči o děti v případě rozvodu řeší předem.
Přístup rodičů ve Skandinávii ke střídavé péči poznala herečka a malířka Barbora Srncová. Když se rozvedla se svým bývalým partnerem ze Švédska, okamžitě navrhl střídavou výchovu. A to i přesto, že každý žil v jiné zemi a dceři tehdy byly tři roky. Dnes již dospělá dcera Emma Kvevik, která bude příští rok maturovat, už ani není schopná spočítat, kolikrát překonala za ta léta tisícikilometrovou vzdálenost.
Zcela naopak to měla ale v dětství Julie Kačerovská. Bydlela stále ve stejném bytě a byli to rodiče, kdo se v něm střídali. „Určitě je to lepší varianta, protože pro to dítě se toho tolik nemění, zůstává mu úplně všechno co dřív, škola, kamarádi, všechno vlastně, celý ten režim,“ hodnotí Julie Kačerovská.
