Národní shromáždění schválilo dne 30. března roku 1920 zákon, který určil podobu nových symbolů samostatné Československé republiky - vlajky, státního znaku a standarty prezidenta republiky. Zatímco znak i prezidentská standarta se v dalších etapách Československa postupně měnily a upravovaly, vlajka vydržela s výjimkou válečných let až do rozpadu společného státu. Po něm ji v roce 1993 převzala Česká republika.
Státní vlajka – jako jediná ze symbolů svoji podobu nemění
Původní historická česká vlajka byla bíločervená a měla dva stejně velké pruhy - vrchní bílý a spodní červený. Vzhledem k tomu, že se podobala vlajce polské i rakouské, byla po vzniku samostatného Československa společenská poptávka po vlajce nové.
Přípravou nových státních symbolů byla pověřena komise, v níž byli zástupci ministerstev, politiků i odborné veřejnosti. Po delší diskusi se její členové shodli na tom, že vlajka bude obsahovat slovanské barvy, tedy bílou, červenou a modrou. Pracovníkovi archivu ministerstva vnitra Jaroslavu Kursovi uložili, aby zadání zpracoval.
Komise vybrala variantu s modrým klínem
9 minut
Rozhovor s Alešem Brožkem
Kursa namaloval řadu návrhů s různě širokými pruhy i s jinými heraldickými figurami, včetně varianty s modrým klínem sahajícím do jedné třetiny délky bíločervené vlajky, a předložil je členům komise. Komise vybrala vlajku s modrým klínem, ale po kritice veřejnosti a některých poslanců byl v lednu 1920 klín protažen až do poloviny délky vlajky.
„Klín je starý heraldický prvek používaný v české heraldice už asi od patnáctého století. Také bylo potřeba, aby se nám dostalo do vlajky něco, co by nám připomínalo Slováky. Víme, že slovenský znak obsahoval trojvrší, takže i ten modrý klín nám z určité míry připomínal slovenský znak. Třetí věc byla, že to v té době byla i ojedinělá vlajka, klín se sice objevil, ale ne modrý,“ vysvětlil vexilolog Aleš Brožek.
Kursa ale nebyl jediným člověkem, kterému se v minulosti připisovalo autorství české vlajky. V šedesátých letech se například všeobecně soudilo, že jejím autorem je akademický malíř Jaroslav Jareš. Podobnou vlajku možná zhotovil i Čechoameričan Josef A. Knedlhans. Důkazy o tom však neexistují. Po zpřístupnění dokumentů z jednání komise se většina odborníků přiklonila k názoru, že autorem vlajky je právě nenápadný archivář Kursa. Ten zemřel roku 1950 v ústraní, bez potomků.
Parlament schválil i státní znak a prezidentskou standartu
Kromě vlajky schválil Parlament také další dva symboly nového státu - státní znak a prezidentskou vlajku. Státní znaky se podle okolností využívají v několika verzích, jejichž základem je takzvaný malý státní znak. Ten byl v roce 1920 tvořen červeným štítem se stříbrným dvouocasým lvem ve skoku a s korunkou, na jehož prsou byl štítek zobrazující znak Slovenska - dvojramenný kříž vyrůstající z modrého trojvrší. Během dalších desetiletí doznal malý znak několika změn. Po rozpadu Československa se původní český lev dostal do znaku České republiky.
Prezidentská vlajka je od roku 1920 čtvercového tvaru. Na bílém podkladu, olemovaném okrajem z bílých, červených a modrých plaménků, byl umístěn velký státní znak s nápisem Pravda vítězí. Základní podoba prezidentské standarty se zachovala i v dalších letech.