Praha - Více než čtyři dekády vládla v Československu komunistická strana prakticky neomezeně. Krátce po listopadových událostech roku 1989 - 29. listopadu - ale Federální shromáždění na své mimořádné schůzi odhlasovalo změnu ústavy ve smyslu vypuštění článku 4 o vedoucí úloze KSČ a článku o marxismu-leninismu jako státní ideologii. Komunistický režim tak definitivně ztratil právo kontrolovat veškerou politiku i fungování státu po více než 40 letech, ačkoliv ústavně byla jeho svrchovaná moc a garance výchovy národa v duchu marxismu-leninismu zakotvena až v ústavě z 11. července 1960.
Mimořádná schůze Federálního shromáždění trvala necelých sedm hodin, od druhé hodiny odpolední do deváté večerní. Podle historika Ústavu pro studium totalitních režimů Libora Svobody bylo jednání parlamentu o úloze komunistů jedním z důsledků vývoje událostí po 17. listopadu 1989, kdy tehdejší KSČ už byla těmito událostmi „nesmírně paralyzovaná“ a ztratila veškerou kontrolu nad situací.
Libor Svoboda, historik ÚSTR:
„Demonstrace ukázaly, že lidé už nemají zájem na tom, aby komunisté vládli, a že se s nimi už nepočítá, že je nechtějí ani v jakékoliv reformované podobě, kterou vedení začalo velice pozdě nabízet.“
Jedním z nejdůležitějších okamžiků podle Svobody bylo to, že se ukázalo, že Sověti už stávající komunistický režim v Československu nehodlají dále podporovat. „V roce 1989 už Sovětský svaz vypadal úplně jinak. Gorbačov dal fakticky najevo, že hodlá znovu otevřít otázku kolem té tzv. bratrské pomoci z roku 1968, což byla věc, na které československý režim vystavil svoji identitu,“ míní Svoboda.
- Článek 4 Ústavy ČSSR: „Vedoucí silou ve společnosti i ve státě je předvoj dělnické třídy, Komunistická strana Československa, dobrovolný bojový svazek nejaktivnějších a nejuvědomělejších občanů z řad dělníků, rolníků a inteligence.“
Velice rychle se také měnila mezinárodní situace v sousedním Polsku a NDR. Například v Maďarsku už komunisté vůbec u moci nebyli. „Věděli, že kdyby společenská mobilizace eskalovala, tak by je to smetlo úplně. Oni dělali jen to, co politická situace vyžadovala,“ vysvětluje Oldřich Tůma z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Marián Čalfa, tehdejší ministr vlády ČSSR:
„Vláda Československé socialistické republiky navrhuje tento ústavní zákon s cílem řešit ústavní cestou některé požadavky přednesené v současné složité společenské situaci,“ uvedl tehdy.
„Změny byly odsouhlaseny. Jsme šťastní“
Pro zrušení vedoucí úlohy komunistů v Československu hlasovalo v bývalém Federálním shromáždění přesně 309 poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Nikdo nebyl proti, nikdo se nezdržel hlasování. „Oni pro to ve svých srdcích nebyli. Ale byli zvyklí odhlasovat vždycky jednohlasně to, na čem se usnese vedení KSČ,“ říká Tůma.
„Změny v naší ústavě byly odsouhlaseny. Jsme šťastní,“ oznámil tehdy Milan Kňažko za Veřejnost proti násilí. Zrušení vedoucí úlohy KSČ bylo prvním krokem. Další změny následovaly vzápětí. Federální shromáždění dále před dvaceti lety schválilo zřízení komise pro dohled nad vyšetřováním událostí ze 17. listopadu 1989. Komise ale nikdy nic nevyšetřila.
