Kochleární implantát dokáže vrátit sluch i těm, kterým už nic jiného nepomáhalo. Před třiceti lety pomohl v České republice prvnímu pacientovi. V průběhu let prošel přístroj velkým vývojem a v současnosti se používá i u dětí.
Původně se implantát kvůli své velikosti musel nosit kolem krku. Dnes už se jedná pouze o malý digitální přístroj za uchem, který komunikuje se zařízením voperovaným v hlavě pacienta.
„Původní implantáty byly jednokanálové, měli jednu stimulační elektrodu. Dnešní technologie nabízí podstatně lepší možnost rozumění, slyšení, komunikace,“ komentoval vývoj přístroje Jan Bouček, lékař Kliniky ORL Fakultní nemocnice Motol.
Nyní už má implantovaná část elektrody dvě. „Zavedeme do vnitřního ucha drátek, který na konci elektrickými impulsy stimuluje sluchové buňky v hlemýždi,“ vysvětlil přednosta Kliniky ORL v Motole Jan Plzák.
- Systém kochleárního implantátu je zařízení, které obchází tu část ucha, která nefunguje správně, a vysílá signály přímo na sluchový nerv. Skládá se z implantátu a zvukového procesoru.
- Elektroda implantátu se neslyšícímu zavede do kochley (hlemýždě), kde stimuluje nervy vnitřního ucha a nahrazuje tak jeho funkci. Zvukový procesor je pak umístěn zvenku za uchem.
Na koleni pro rok 1987
Poprvé vrátili lékaři sluch českému pacientovi v roce 1987. Podle emeritního přednosty Kliniky ORL v Motole Jana Betky, který byl tehdy součástí týmu, vznikl přístroj doslova na koleni. „Byla to doba nadějí a zklamání. My jsme je (implantáty) tehdy sháněli různým způsobem celosvětově a vozili do Československa. A kolegové inženýři zde první kochleární implantát stavěli,“ vzpomínal.
V současnosti má kochleární implantát v České republice přes tisíc lidí. Podle lékařů by mohl pomoci i většímu množství pacientů, metoda ale není ani po třiceti letech své existence zcela probádaná.
