Dlouholetý generální ředitel Sazky Aleš Hušák se nemusí omlouvat za poškození pověsti českého sportu, ani vyplatit dvoumilionové odškodné. Nepravomocně o tom rozhodl Městský soud v Praze. Omluvu a peníze žádala Česká unie sportu, nástupce Českého svazu tělesné výchovy, kvůli krachu Sazky před pěti lety. Ve druhé větvi soudu nadále žádá bezmála miliardovou náhradu, kterou jí měl pád loterijní společnosti způsobit.
Na počátku aféry loterijní společnosti, z jejíhož zisku se léta financoval český sport, stála výstavba multifunkční haly v pražských Vysočanech (dnešní O2 aréna). Ta vznikla jako hlavní stánek pro hokejové mistroství světa, které Česká republika hostila v roce 2004, a původní odhad její ceny – dva a tři čtvrtě miliardy – se pod Hušákovým dohledem vyšplhal na devět miliard korun.
Reprezentační prostory arény, které sloužily pro zasedání sportovních funkcionářů, zahrnovaly vířivku, saunu, odpočívárnu, krb či vinotéku, některé stěny pokrývala bizoní kůže. Vysoké finanční výdaje spolu s luxusem, jímž se Hušák jako manažer obklopil (soukromé letadlo, osobní kuchař, koupě zámku i vinařství), dovedly Sazku do finanční tísně.
Loterijní společnost zkrachovala na jaře 2011, ačkoliv její ředitel do poslední chvíle tvrdil, že je zdravá, ekonomicky silná a úpadek jí nehrozí. Firmu získaly skupiny PPF a KKCG, které ve výběrovém řízení nabídly nejvyšší částku 3,81 miliardy korun.
Sportovní unie chce miliardové odškodné
ČSTV, který byl většinovým vlastníkem základního kapitálu Sazky v hodnotě zhruba 2,1 miliardy korun, po krachu společnosti za akcie získal jen devětadvacet milionů korun a Hušáka žalovala hned dvakrát:
- Kvůli krachu Sazky chce sportovní unie po Hušákovi 951 milionů jako náhradu škody a ušlý zisk.
- Dva miliony a omluvu požadujovala za poškození dobrého jména svého předchůdce – svazu – i českého sportu obecně.
Část žaloby týkající se miliardové náhrady soud vyloučil k samostatnému projednání a bude o ní rozhodovat specializovaný senát zaměřený na škody způsobené jednatelem společnosti. Aktuální rozhodnutí, na které Hušák dorazil spolu se svou advokátkou Klárou Samkovou i s bodyguardem, se týkalo omluvy a dvoumilionového odškodnění.
Hušák: Nevím, komu jsem způsobil škodu
- vlastníky Sazky byly od roku 1993, kdy se loterijní firma stala akciovou společností, výhradně české sportovní svazy.
- největší, 68procentní podíl měl Český svaz tělesné výchovy, druhým největším akcionářem byla se 13 procenty Česká obec sokolská. Dalších sedm sportovních svazů se dělilo o zbylých 19 procent.
- všichni akcionáři měli své zástupce v kontrolních orgánech společnosti, tedy v představenstvu a dozorčí radě. Sportovní svazy od Sazky inkasovaly ročně stamilionové sázky, v roce 2002 celou miliardu.
- vystudovaný právník Aleš Hušák Sazku řídil od roku 1995, do problémů se jemu svěřená společnost dostala po roce 2004 kvůli stavbě multifunkční arény. Zkrachovala na jaře roku 2011.
- Český svaz tělesné výchovy (resp. jeho nástupnická Česká unie sportu) Hušáka žaluje bezmála o miliardu za ušlý zisk, náhradu škody a poškození dobré pověsti.
Podle soudkyně Růženy Kučerové se Hušák těšil velké důvěře akcionářů, s níž nakládal špatně: „Akcionáři důvěřovali jeho tvrzení, že na splátky dluhů jsou prostředky.“ Žalobu následně zamítla jako nedůvodnou, protože se nepodařilo prokázat, jak svými kroky poškodil pověst sportovců a jak jim způsobil údajnou škodu.
Podle žaloby se Hušák choval v roli šéfa Sazky jako „diktátor“ a v podstatě může za krach společnosti, špatně hospodařil, když vyplácel mimořádně vysoké odměny nebo plýtval penězi za marketingové a poradenské služby. Peníze vynakládal podle ní i přesto, že firma už byla v krizi, protože nezvládala splácet úvěry na výstavbu arény.
Sazka ale podle Hušákovy aktuální, tříhodinové výpovědi nemá s Českou unií sportu nic společného, protože majoritním vlastníkem akcií byl ještě ČSTV. „Proto ani nevím, komu jsem škodu způsobil," zmínil při výpovědi.
Viděli funkcionáři dokumenty?
Sportovní svaz si v žalobě stěžoval i na to, že jako většinový akcionář neměl dostatečné informace o hospodaření loterijní společnosti. Hušák to však před soudem důrazně odmítl. Všechny důležité materiály podle něj procházely schvalovacím kolečkem uvnitř firmy.
Každý měsíc prý byl k dispozici rozbor o hospodaření firmy, který měl 300 stran. „Žalobu považuji za zcela nesmyslnou,“ prohlásil. „Nebyl akcionář, u kterého bych minimálně dvakrát až třikrát za dobu svého působení nebyl.“
Už krátce po pádu Sazky se přitom hovořilo o tom, že zástupci sportovních svazů v představenstvu a dozorčí radě přístup k interním materiálům společnosti neměli a veškeré dokumenty, které schvalovali, pro ně byly až do poslední chvíle tajné.
Údajnou praxi Aleše Hušáka, který jako jediný z pozice předsedy představenstva materiály ke schválení předkládal, tehdy potvrdil i insolvenční správce Josef Cupka: „Staly se z nich (ze zástupců sportovních svazů) jenom figurky, které odsouhlasily úplně všechno, a za to dostávaly svou měsíční odměnu.“
Advokát sportovců věří v úspěch při miliardové žádosti
Hušákova advokátka Klára Samková nebyla s rozsudkem spokojena, přestože u soudu uspěla. „Pokud to vnímám správně, tak žaloba byla zamítnuta z formálních důvodů a neschopnosti prostistrany ji napsat tak, aby byla přijata, což se mi nelíbí.“
Spokojen byl naopak advokát ČUS Aleš Rozehnal, podle kterého verdikt nahrává případnému úspěchu ve druhé části sporu. „I když byla žaloba zamítnuta, tak byla zamítnuta pouze z toho důvodu, že se soud domnívá, že při nehospodárném, špatném podnikání člena představenstva má akcionář nárok pouze na majetkovou újmu,“ prohlásil.
