Oslo – Česká televize případ rodiny Michalákových, kterým norský Úřad na ochranu dětí odebral dva chlapce, sleduje dlouhodobě. Jednotlivým stranám se přitom stále nedaří nalézt shodu na řešení a dnes zasedli k jednání. Nejde přitom o jediný problém s odebráním českých dětí ve světě. Kromě Norska se častěji objevují stížnosti ve Velké Británii. Za posledních pět let zde odebrali děti ve 145 případech.
Norsko se nyní se stížností Evy Michalákové dostalo do centra zájmu, není to přitom v této zemi ojedinělý případ. Podle europoslance Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL) odebraly norské úřady děti dalším třem českým matkám. Zjistil to prý jeho tým, když shromažďoval podklady k aktuálnímu případu. Na jeden z případů byl Zdechovský upozorněn právě Evou Michalákovou, na další matkou ze Švédska a na třetí norskými spolupracovníky. „Jde o tři rodiny, kterým byly děti odebrány,“ potvrdil Zdechovský. Jeho spolupracovníci proto prověřovali, zda děti mají české občanství a v Česku nějakou dobu žily. Zatím je jisté jen to, že matky byly Češky.
„Jeden z případů je starý asi tři roky,“ upozornil Zdechovský. Jedna z matek vychovávala své dítě v Norsku sama, druhá žije se zahraničním partnerem na území Norska. Jedna z matek má strach se s českými úřady bavit, protože se obává, že by jí to mohlo zkomplikovat snahu získat děti zpět do své péče.
Jednomu z těchto případů se už Česká televize věnovala: Daniele Lode soud odebral dítě kvůli neprokázanému podezření z týrání. Také tento případ v Norsku řeší česká delegace vedená Zdechovským.
Loni v lednu se Daniela Lode, která v Norsku žije jedenáct let, nepohodla se svou osmiletou dcerou. Ta si nechtěla vzít na hlavu čepici. Matka ji proto po dceři hodila. Incident pozoroval soused, který ho ohlásil úřadu péče o dítě. Druhý den již jeho pracovnice ženě telefonovaly. „Volal mně Barnevernet (Úřad péče o dítě), dvě ženy. Oznámily mi, že moje dítě už nepřijde ze školy,“ popsala v rozhovoru pro Českou televizi.
Soud poté svěřil dítě do péče otce. Ten potom prohlásil, že matka není vyzrálá a dceru vychovávala špatně. Dovolil Daniele Lode vídat se s dcerou pouze v určený čas a zakázal jim hovořit česky. Podle ženy docházelo k setkání jednou za dva měsíce na dvě až dvě a půl hodiny. Soud ovšem vyřkl takový verdikt přesto, že policie násilí na dítěti neprokázala.
Norský úřad na ochranu dětí Barnevernet byl vytvořen v roce 1992 s cílem „zajistit, aby děti a mládež žijící v prostředí, které může poškozovat jejich zdraví a vývoj, dostaly včas potřebnou pomoc a péči“. Úřad ve většině případů poskytuje dětem a jejich rodinám pomoc formou poradenství, zabezpečení pečovatelské služby, finančních úlev či jinými způsoby. V naléhavých případech, kupříkladu při podezření ze zneužívání dětí či při neschopnosti rodiny postarat se o své potomky, může úřad rodičům dítě odebrat a umístit ho do náhradní péče. Tělesné trestání dětí v Norsku zákon zakazuje.
V zahraničí však nemá Barnevernet dobré jméno. Kritici poukazují mimo jiné na poměrně vysoký počet dětí, které úřad v zemi s pěti miliony obyvatel každoročně odebere jejich biologickým rodičům.
Velká Británie
Podobně přísní jsou i sociální pracovníci ve Velké Británii. Za poslední roky odebrali Čechům, kteří tam žijí, okolo stovky dětí. V drtivé většině případů měli i vážné důvody. Jak ale upozornili loni Reportéři ČT, jsou i případy, kdy se úředníci mýlí, a odebrání přesto skončí adopcí. Že cesta k adopci je až neúměrně jednoduchá, dokladuje i případ rodiny Boorových.
Paní Ivana Boorová žila se svou rodinou v Británii, kde se jako zdravotnice a sociální pracovnice starala o mentálně postižené. V roce 2010 zašla s tehdy dvouletým synem Martinem do nemocnice, protože měl zánět na přirození. Lékař měl ale podezření na sexuální zneužívání chlapce, z čehož byl obviněn jeho otec. Nic se neprokázalo a policie stíhání otce zastavila, děti to nicméně Boorovým nevrátilo.
Naopak – druhý chlapec byl také odebrán, a to z preventivních důvodů. Dvouletý proces, na jehož konci stálo vrácení dětí rodině, mohl mít i úplně jiné vyústění. Nebýt babičky, která děti nakonec vybojovala, bratři by dnes vyrůstali u adoptivních rodičů, u kterých už měli mít příjmení Fey. O případu rodiny Boorových na Slovensku informovala televize Joj. Její reportáže zaujaly úspěšného českého emigranta z Londýna Jana Telentského, který se rozhodl rodině pomoci.
ČR patří mezi deset zemí EU, které nezakázaly fyzické trestání dětí. Zákaz bití a jiného tělesného násilí přitom Česku dlouhodobě doporučuje Výbor pro práva dítěte OSN a navrhoval ho i výbor české vlády – více čtěte zde.
