Praha - Dva bývalí příslušníci StB dnes odešli od soudu s nepodmíněnými tresty, jeden dostal podmínku. Obvodní soud pro Prahu 7 je uznal vinnými za 22 let starý únos a zbití disidenta Petra Placáka. Čtyři příslušníci StB ho měli v roce 1989 odvézt do křivoklátských lesů, kde ho podle jeho výpovědi zbili a okradli. Policie se případem začala zabývat až v roce 2007 na základě Placákova už třetího trestního oznámení. První podal bezprostředně po napadení, druhé pak krátce po revoluci. Obě podle něj vyzněla do ztracena. Případem se bude zabývat pražský městský soud, všichni odsouzení muži podali odvolání.
Antonín Prchal dostal 1,5 roku, podle soudu byl ze všech nejaktivnější. Ladislav Irovský odešel s ročním trestem. Oběma ale soud kvůli dlouhé době od spáchání trestného činu snížil výměru trestu pod zákonnou sazbu, která činila od dvou do deseti let. Petru Vrbickému, který mužům dělal řidiče, uložil soud dvouletý trest s podmínkou na tři roky. Čtvrtý aktér René Špringer už zemřel.
Disidenti v soudní síni ocenili verdikt potleskem
Obžalovaní vinu od počátku popírají. Podle předsedy trestního senátu Alexandra Malého se ale podařilo i po tak dlouhé době prokázat, že čin spáchali. Soud se přitom opíral zejména o Placákovu výpověď. „Nemáme důvod pochybovat o pravdivosti výpovědi pana poškozeného… Kdyby to byl opravdu zlý člověk a chtěl je co nejvíc, jak se říká lidově, zkrouhnout, tak by jim nasadil mnohem větší psí hlavu,“ prohlásil Malý. Výpověď Placáka podle něj podporují i další provedené důkazy. Obhájci však poukazovali na některé rozpory v jeho výpovědích, namítali také, že je skutek již dávno promlčen. To ale soudce vyloučil.
Petr Placák: „Je to zadostiučinění a musím se přiznat, že jsem byl i trochu dojatý, protože mám rád pohádky a tohleto taková pohádka je, ve které byl ten černokněžník nakonec poražen… Tady nejde ani o výši trestu, ale o to, že se soud přiklonil k názoru, že se to stalo a že zásah ze strany státní moci do osobních práv není žádná legrace.“
Prchal se hájí tím, že v době, kdy se měl incident odehrát, byl v zahraničí. „Ničeho jsem se nedopustil, odmítám vypovídat,“ řekl už dříve před soudem bývalý příslušník StB, nyní advokát a majitel bezpečnostní agentury. Irovský, který nyní vlastní úklidovou firmu, zase tvrdí, že Placáka jako fyzickou osobu vůbec nezná: „Uvedené akce jsem se vůbec neúčastnil.“ Podle novinářky Petrušky Šustrové ale Prchal s Irovským patřili do komanda, které tehdy podobné akce podnikalo. Zaměřovali se především na takzvanou závadnou mláděž.
Příslušníci StB tehdy pětadvacetiletého disidenta unesli v červnu 1989, když protestoval proti kácení stromů v pražském parku Stromovka. „Když jsme šli v davu demonstrantů po hlavní promenádě, tak mě někdo upozornil na to, že Petra Placáka zadrželi. Ti muži ho násilím dostávali do auta, to bylo vidět na tu dálku,“ popsala incident novinářka Jana Miklušáková-Netopilová. S Prchalem měla zkušenosti i ona. „Chodil za mnou do práce i z práce, odvezl mě za Prahu, kde mi vyhrožoval, že mě zastřelí. Byla jsem tam sama 18letá holka někde v poli,“ řekla Reportérům ČT, kteří se Placákovou kauzou zabývali.
Petr Placák (1964) patřil k radikálním odpůrcům komunistického režimu. Publikoval v samizdatu, hrál na klarinet s legendární skupinou Plastic People, organizoval demonstrace a založil monarchistickou skupinu České děti. Státní bezpečnost ho sledovala, pronásledovala, zatýkala a několikrát i brutálně napadla. Debutoval prózou Medorek (1985 v samizdatu), za niž dostal Cenu Jiřího Ortena. V roce 2008 získal za knihu Fízl cenu Magnesia Litera.
„Během cesty mi vyhrožovali, že mě fyzicky zlikvidujou, že už toho mají dost, že už je prostě dál srát nebudu a že tohleto je konečná. A potom jsme teda zajeli někam do lesa na lesní cestu a začali mě bít,“ vzpomínal na únos Placák. Už dříve u soudu vypověděl, že dostal několik ran pěstí do břicha a pár kopanců do hlavy. Policisté mu poté vzali doklady a nechali ho v lese. Zbili ho údajně také další den, když si přišel na služebnu pro zabavené věci.
Případ spisovatele Petra Placáka je zřejmě jedním z posledních normalizačních procesů tohoto druhu. Jako jednomu z mála se mu totiž podařilo nashromáždit důkazy a svědectví.
