Nedaleko středočeských Velvar se veřejnosti otvírá unikátní prvorepubliková pevnůstka. Armáda bunkr schovala do rohu starého barokního mlýna. Útočící vojáci neměli šanci kamufláž včas prohlédnout. Tento jedinečný bunkr ve mlýně v obci Sazená byl součástí opevnění, které před Němci chránilo Prahu. A Česko má takových ojedinělých objektů více.
Otevírají se unikátně kamuflované vojenské bunkry. Skrýval je mlýn, domek na návsi či násep cesty
Obrannou linii s tisíci vojenskými bunkry lemující podstatnou část českých hranic si vybaví kde kdo. Málo se ale ví o další linii, která měla bránit část československého území v případě, že by invazní vojska překonala hraniční opevnění. Armáda tento systém vybudovala napříč republikou od Mimoně v severních Čechách až téměř k Českým Budějovicím.
Hitler nechal zničit 96 procent bunkrů. Obával se povstání kolem Prahy
Linie tvořila široký oblouk, přehrazující přístupy k hlavnímu městu asi 30 kilometrů západně od něj. Byla rozdělena na tři části. Ta prostřední z nich byla více než sto kilometrů dlouhá, vedla od Mělníka ke Slapům nad Vltavou se nazývala se Pražská čára. Její součástí byla soustava 834 betonových pevnůstek vybudovaných v letech 1936-38.
To, že o nich veřejnost obecně moc neví, je dáno zejména tím, že říšský vůdce Adolf Hitler nechal naprostou většinu bunkrů vyhodit do povětří. Obával se, že ve vnitrozemí Protektorátu poslouží českým odbojářům při případném povstání. Proto lze i dnes, po více než sedmdesáti letech, v lesích a na polích středních Čech nalézt hromady trosek zarostlých mlázím. Ovšem zpravidla ani ty ne.
Přesto se 37 pevnůstek dochovalo dodnes. Vzhledem k okolní zástavbě či blízkosti důležité silnice nebo železnice je totiž bylo složité odpálit. Okupanti je tak alespoň zalili betonem.
Osm bunkrů v minulých letech nadšenci opravili, vybavili zbraněmi a předělali na muzea. A proto se nyní veřejnosti poprvé otevřel i zmíněný unikátní bunkr zakamuflovaný v barokním mlýně v obci Sazená.
„Je to jediný takový objekt československého opevnění, který byl vestavěn přímo do stojící civilní budovy. V ní se navíc dodnes bydlí,“ upozorňuje Aleš Crha, jenž se o obnovu bunkru zasloužil.
„Řopík“ není velký, jde o místnost dva krát dva metry. To však nesnižuje její význam. I díky ní armáda vytvořila malé levobřežní předmostí u důležitého mostu přes Bakovský potok. „I tento bunkr okupanti zalili betonem, vyrubali jsme z něj na jedenáct tun,“ doplňuje Crha.
Vojenští stratégové obdobným způsobem zakamuflovali bunkr i do příjezdové rampy Hraničního zámečku nedaleko jihomoravských Valtic. Ovšem před pár lety ho majitelé nechali zlikvidovat.
Místo neprostupných hor vesnice
Na rozdíl od pohraničí Pražská čára nepřekonávala jen hluboká údolí, husté lesy či zvlněné pláně, ale procházela i středočeskými vesnicemi. Armádní inženýři proto museli vymýšlet důmyslná řešení. Přímo v Sazené je tak i další jedinečný objekt. Bunkr stojící uprostřed návsi připomíná obyčejný venkovský domek se sedlovou střechou.
Kamufláž byla dokonalá, část domku sloužila jako obecní váha. Podezřelé jsou snad jen typicky ustupující hranaté střílny.
O padesát kilometrů jižněji pak stojí další atypický objekt. Je vestavěný v náspu silnice, která tak projíždí přímo nad ním. Nacisté ho neodstřelili, protože nechtěli mezi Dolním Bezděkovem a Bratronicemi rozmetat i důležitou silnici. Spokojili se s tím, že vnitřní prostor opět klasicky zalili betonem.
Vedle obranné linie protínající Čechy od severu na jih armáda počítala ještě s dalšími dvěma záchytnými „příčkami“ – na Českomoravské vrchovině a na moravsko-slovenském pomezí. Jejich budování však po anšlusu Rakouska v březnu 1938 pozbylo smysl. I proto se tak nakonec ve vnitrozemí dochovalo jen pár desítek objektů. Přesto patří mezi technickou raritu evropského formátu. Společně s pevnostmi v pohraničí jsou zároveň důkazem odhodlanosti Čechů bránit před Němci svou vlast.