Praha - "Filmařům nabízíme nestabilitu a odpovědi typu 'nevím, neznám, neumím odpovědět'. Kvůli malým pobídkám přicházíme o filmy, které by na území České republiky přinesly miliony," říká Helena Bezděk Fraňková, ředitelka odboru médií a audiovize na ministerstvu kultury. Vláda se dnes bude zabývat usnesením, které řeší právě peníze ze státní kasy na podporu kinematografie a filmového průmyslu. Uvažuje se o půl miliardě korun – 300 milionů by šlo na filmové pobídky, 200 na českou tvorbu.
Ve studiu ČT24 byla Helena Bezděk Fraňková, ředitelka odboru médií a audiovize na ministerstvu kultury.
Stačí české kinematografii 200 milionů? Kolik by bylo zapotřebí? Jaký je rozpočet na natočení filmu?
Abychom na tom byli tak jako v roce 2003, tak by filmový průmysl potřeboval minimálně 800 milionů korun. Je potřeba říct, že to není výdaj ze státního rozpočtu, je to spíše půjčka. Tím, že jsou filmové produkce na území České republiky, tak nakupují české služby, zaměstnávají české zaměstnance, OSVČ a platí DPH. Půjčí se 800 korun, 800 korun se vrátí a ještě se vydělá 18 procent navíc.
Podpora české tvorby není jenom o natáčení filmů. Jedna věc je vývoj scénáře, kdy scénárista dva roky píše, chodí do knihovny, hledá historické souvislosti. Historický film jako Lidice stojí 60–80 milionů korun. Současná česká černá komedie stojí 40 milionů korun. Těch 200 milionů korun je i na filmové festivaly, na digitalizaci kin a na digitální restauraci starých českých filmů.
Ministr průmyslu Martin Kuba:
„Chápu tuto podporu jako velmi důležitou. Pokud je podpora v okolních státech takto nastavená a u nás ne, tak nás to diskvalifikuje. Pokud se natáčí u nás, má to dopad do celé ekonomiky a podporuje rozvoj kinematografických profesí, které jsou v Česku na velmi vysoké úrovni.“
Na jak dlouho vydrží filmové pobídky ve výši 300 milionů korun? Stojí zahraniční filmaři o Českou republiku?
Zahraniční filmaři sem byli zvyklí jezdit od roku 1998. Natočila se zde většina zahraničních filmů velkých amerických hollywoodských studií a můžu snad i drze říct, že některé členské státy Evropské unie zavedly filmové pobídky právě proto, aby sebraly České republice většinu zakázek, protože oni moc dobře vědí, jak moc se to vyplatí.
Bohužel například předminulý rok byl ministr Schwarzenberg v hollywoodských studiích deklarovat, že Česká republika má pobídky. Zájem byl obrovský, všichni volali, psali, a já jsem je všechny odmítala a posílala do Maďarska, protože jsme na ně neměli finanční prostředky. Těch 300 milionů je prostě málo.
Co se stane, když další peníze nebudou? Jaký dopad to bude mít na český filmový průmysl?
V současné době jsem musela odmítnout film, který režíruje George Clooney, hlavní role Harrison Ford, téma 2. světová válka. Chtěli přijet, chtěli vědět, kolik jsme jim ochotni dát na pobídkách letos, kolik příští rok, a nebyla jsem schopna říct ani jedno, ani druhé. To jsou filmy, které by na území České republiky přinesly miliony dolarů. Nechaly by je tady, v české ekonomice.
V ostatních zemích pobídky jsou? Jak vychází Česko v porovnání se zbytkem Evropy?
Všechny ostatní země s pobídkami pracují. Například Maďaři nemají omezení, mají volnost, kolik nabídek přijde, tolik se vyplatí. Nemusí se na začátku každého roku dohadovat ministr kultury s ministrem financí, kolik to letos bude. Nabízejí incoming produkcím jistotu. My jim nabízíme nestabilitu a odpovědi typu „nevím, neznám, neumím odpovědět“.
V momentě, kdy pobídky mít nebudeme, tak nám ty dokonalé štábové profese, které tady mají historickou tradici, odjedou do Maďarska, tam si založí maďarskou firmu a tam budou platit maďarské daně. My je tu už neuvidíme a tím bude trpět česká kinematografie jako taková. Budeme mít skvělé režiséry, skvělé Svěráky, ale kdo jim ten film natočí?
Ministr Kuba pochybuje, že by ekonomické pobídky pro zahraniční produkce fungovaly: „Pak by se dalo říct, že by celá ekonomika mohla být perpetum mobile, do které by stát dal nějakou pobídku, a ona by se vrátila mnohem vyšší.“
