Muzeum Šumavy zahájilo novou výstavu, která mapuje příběh velkých šelem na Šumavě. Expozice vypráví o tom, jak se vlci nebo rysi po 150 letech od vyhubení člověkem znovu vrací do tamní přírody. Výstavu připravovalo kromě samotného muzea také Hnutí Duha a spolupracovali na ní ochranáři, zoologové nebo myslivci z Česka, Bavorska i Rakouska.
Návrat velkých šelem na Šumavu: Lidé i zvířata se musí po 100 letech znovu naučit žít vedle vlků a rysů
- Výstava se koná v Muzeu Šumavy v Kašperských horách. Otevřena tam bude minimálně do konce letošního října. Navíc se zvažuje, že by mohla v budoucnu putovat i po dalších místech Šumavy.
„S velkými šelmami tady člověk žil 3 tisíce let, v polovině 19. století je vyhubil a trvalo 150 let, než se na Šumavě opět usadili,“ upozorňuje ředitel šumavského národního parku Pavel Hubený.
Dříve žily na Šumavě i velké šelmy, jako jsou medvědi. Ti se zatím v Česku vyskytují jen v Beskydech na hranicích se Slovenskem. Vlci nebo rysi už ale na Šumavě znovu žijí a v posledních letech zaznamenaly fotopasti i extrémně plachou kočku divokou. Na některých místech v Česku už se také rozmnožují šakali.
Šelmy potřebují ke svému životu nejlépe místa bez zásahu člověka, případně taková místa, kde se člověk objevuje co nejméně. Dobrou zprávou je, že se do české přírody postupně vracejí i ty druhy, které lidé dříve vyhubili či vytlačili.
Návrat velkých šelem na Šumavu, potažmo do Česka potvrzuje celoevropský trend. Podle prestižního vědeckého časopisu Science už původní velké šelmy obývají zhruba třetinu rozlohy starého kontinentu. Medvědi, vlci, rysi nebo rosomáci navíc nežijí jen v přírodních rezervacích nebo odlehlých divočinách, ale stále častěji přímo v blízkosti lidských obydlí.
- Volně žijících medvědů je v Evropě asi 17 tisíc
- Počty vlků se ve volné přírodě odhadují na 12 tisíc
- Na starém kontinentu žije asi devět tisíc rysů
- Rosomáci žijí pouze na severu, ve Skandinávii dosahuje jejich populace asi 1250 kusů
- Zemí zaslíbenou masožravým šelmám je pak Finsko, to je totiž jediné místo, kde žijí všechny tyto druhy pohromadě
Rys ostrovid
Nejpočetnější z velkých šelem je teď na Šumavě rys ostrovid, jeho počty se odhadují na 60 až 80 kusů. Tato kočkovitá šelma se u nás v minulosti vyskytovala ve velké míře. Jenže lidé ji pak téměř vyhubili. V Čechách zanikla původní rysí populace už v první polovině 19. století.
Poslední doložený rys byl zastřelen v roce 1835 u Tábora. Na Moravě se rysi v Beskydech a Jeseníkách vyskytovali ještě na přelomu století, i tam ale byli vyhubeni. Až během druhé světové války se tam občas zatoulala některá zvířata ze Slovenska.
Od 70. let však probíhá na Šumavě opětovný návrat rysů do volné přírody (tzv. reintrodukce). V roce 1970 bylo na bavorské straně vypuštěno prvních několik kusů zvířat. V české části Šumavy pak byl první pár rysů vypuštěn v roce 1982 na Stožci. V následujících letech bylo vypuštěno celkem 17 rysů a zvířatům se na Šumavě začalo dařit. Svého vrcholu dosáhla rysí populace koncem 90. let, kdy žilo v oblasti Šumavy a Českého lesa asi 150 zvířat.
obrázek
Jenomže v posledních letech počty rysů nerostou, ale naopak klesají. Na úbytek má vliv jednak pytláctví – podle Terezy Minárikové z organizace Alka Wildlife se každý rok stane obětí pytláků až 20 rysů, což znemožňuje, aby se rysí populace stabilizovala a byla životaschopná i do budoucna.
Stále nebezpečnější je pak pro rysy také doprava. „Každý rok se stane, že auto srazí a usmrtí mláďata nebo dospělá zvířata, loni například zahynula samice po vrhu, což znamenalo nejen její smrt, ale zcela jistě i uhynutí jejích mláďat,“ uvedla koordinátorka rysích hlídek Josefa Volfová z Hnutí duha.
Zaznamenaný výskyt rysů v oblasti Šumavy
Lepší ochranu těchto zvířat má teď zajistit projekt Trans – Lynx, na kterém spolupracují odborníci z Německa, Česka i Rakouska. Rys má totiž poměrně široký rádius a putuje desítky kilometrů. Proto je potřeba, aby se všechny zmíněné země podílely na ochraně zvířat i jejich monitoringu.
Vlk obecný
Další velkou šelmou, která se na Šumavu vrátila do volné přírody, jsou vlci. Konkrétně vlk obecný, což je naše největší psovitá šelma. Až do konce 17. století byl v českých zemích vlk běžným zvířetem. Jenže pak začali být pronásledováni a loveni – na Šumavě byli poslední jedinci zastřeleni mezi lety 1891 až 1894. Úplně posledního vlka pak v Beskydech zastřelil
5. března 1914 František Jež.
obrázek
Znovu se vlci začali sporadicky objevovat po 2. světové válce. Jednalo se však o osamocená zvířata, u kterých nebylo jasné, zda se jedná o jedince migrující ze slovenských Karpat nebo o vlky uniklé ze zajetí. První věrohodné údaje o návratu vlků do Česka tak jsou až z roku 1994 z Beskyd. Příchod vlků souvisel se zvětšováním vlčí populace na Slovensku.
V posledních letech pak zachytily fotopasti vlčí smečku také na Šumavě, zřejmě se jedná o zvířata, která k nám přišla ze Slovenska nebo z Polska. Rozšiřování vlků směrem na jih potvrzuje zlepšování stavu ochrany přírody.
- V loňském roce se na Šumavě dostalo do volné přírody šest vlků chovaných v zajetí. Někdo totiž poškodil zámek a vypustil ven zvířata, která žijí v oboře u obce Ludwigsthal poblíž českých hranic. Jednoho vlka krátce poté srazil vlak, dva další pak zastřelili po neúspěšném pokusu o odchyt zaměstnanci národního parku. Čtvrtou šelmu se podařilo lapit a vrátit ke třem dalším, které ve výběhu zůstaly. Letos v únoru ale bylo pátrání po zbylých zvířatech zastaveno.
Ochranáři upozorňují, že se lidé nemusí vlků obávat, protože jde o plachá zvířata, která se vyhýbají kontaktu s lidmi. Šumava navíc nabízí těmto šelmám dostatek potravin v podobě jelení zvěře, proto by nemělo docházet k tomu, že by vlci napadali hospodářská zvířata.
Přesto ale občas dochází k napadení ovčího stáda, například loni napadli vlci u Borových Lad stádo speciálně šlechtěných ovcí a 19 kusů nepřežilo. Jelikož je ale vlk zákonem chráněný a nesmí se střílet, dostávají zemědělci od státu odškodné.
Na Šumavě vyfotili divokého vlka
Správa šumavského národního parku také koupila mobilní elektrický ohradník, který si mohli zemědělci zapůjčit a vyzkoušet. Mluvčí parku pak na zemědělce apeloval, aby svá stáda ovcí nebo koz lépe zabezpečili: buď lepším hrazením, nebo za pomocí velkých pasteveckých psů. Na obojí lze podle něj získat dotace. „Je to nová zkušenost pro všechny, protože déle než 100 let tady vlci nebyli,“ dodal náměstek ředitele Správy NP Šumava Martin Starý.
Kromě smečky zaznamenané na Šumavě žijí v Česku podle posledních odhadů další tři smečky vlků – v Podbezdězí, na Broumovsku a v Krušných horách.
Kočka divoká
Loni v lednu zachytila na Šumavě fotopast jeden vzácný úlovek: šelmu připomínající kočku divokou. Ta žila až do konce 18. století v českých lesích zcela běžně, z volné přírody ale před zhruba 200 lety zmizela. Jednak ji zabíjel člověk, jednak její populaci negativně ovlivnil úbytek pralesů.
Teď se k nám zřejmě rozšířila ze sousedního Bavorského lesa. „Akční rádius tohoto zvířete není nijak velký. Pohybuje se přibližně na dvou kilometrech čtverečních, ale většinou se jedná o těžko dostupná místa,“ uvedla Josefa Volfová z Hnutí Duha. Podle ní je kočka divoká ještě plašší než rys ostrovid, který se na Šumavě také vyskytuje.
Fotopast zachytila na Šumavě kočku divokou
„Naše fotopasti zachytily kočku divokou už před zhruba čtyřmi lety. V Bavorsku bylo v osmdesátých letech vypuštěno asi 120 jedinců kočky divoké a je jisté, že ta populace stále existuje, a není proto vyloučeno, že může být zdrojem pro výskyt v Pošumaví a na Šumavě. Bohužel, pořád je tato šelma ve volné přírodě vzácností,“ dodává zoolog Správy Národního parku Šumava Luděk Bufka.
Medvěd hnědý
Příběh medvědů na Šumavě skončil už před více než 160 lety. Poslední zvíře zastřelil v roce 1856 poblíž Jeleních vrchů lesník Johann Jungwirth. Jednalo se o medvědici o váze 115 kilogramů, která pak byla vycpaná pro lovecké muzeum. Dodnes připomíná posledního šumavského medvěda pomníček na takzvané medvědí stezce. Podle pamětníků však byly medvědí stopy na Šumavě nalézány ještě koncem 19. století.
Jinde v Čechách byli medvědi vyhubeni mnohem dříve, většinou už v průběhu 17. a 18. století. Déle se populace medvědů hnědých udržela na Moravě. Tam byl poslední kus zastřelen až koncem 19. století. Do Beskyd se však díky sousedství se Slovenskem občas nějaký medvěd zatoulal i během 20. století. Teď se v Beskydech nepravidelně vyskytuje jeden až několik málo jedinců. Na Slovensku pak žije asi 700 medvědů hnědých.
obrázek
Šakal obecný
V posledních letech u nás zaznamenali odborníci také výskyt šakalů a je podle nich možné, že se i tato zvířata u nás usadí natrvalo. Zvířata se šíří z Balkánu dál do Evropy, zřejmě i kvůli globálnímu oteplování. V loňském roce bylo dokonce prokázáno rozmnožení šakala obecného v bývalém vojenském prostoru Milovice: což byl vůbec první potvrzený případ mimo Balkán a oblast Dunajské nížiny.
Šíření šakalů je navíc opravdu velmi rychlé: například v Maďarsku jich v roce 1997 ulovili 11 a v roce 2008 už 452. Šakal je potravním konkurentem lišky, člověku ale nebezpečný není.