Divoká zvířena v Česku 2017: Zatoulaní losi, vlčata i pátrání po rysích koťatech

Česko se stává regionem, který opět začínají vyhledávat divoká zvířata. Do tuzemské krajiny se postupně navracejí vlci, v lesích se zabydlují i další šelmy, například rys ostrovid. V neposlední řadě pak Olomoucko a Slezsko, tedy regiony s velmi hustou zástavbou, na konci roku při migračním tahu navštívili dva zástupci mohutného losa evropského.

O tom, že jde o poměrně výjimečnou událost, svědčí také fakt, že lidé již nevědí, jak se při setkání s losem chovat.

Podle odborníků přišla zvířata z Polska. „Jeden los byl spatřen v okolí Olomouce a druhý nedaleko Opavy v Suchých Lazcích,“ upřesnil Václav Hlaváč z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR). Odborníci už varovali před nevyzpytatelností těchto velkých zvířat, která by v případě ohrožení mohla člověka napadnout.

Los evropský na Moravě (zdroj: ČT24)

Losi již ztratili přirozenou plachost a nedělá jim problém přecházet frekventované silnice. Nedaleko Olomouce se los například několikrát prošel i po ulici v centru obce.

„Podle toho, jak se oba losi krajinou potulovali, se dá soudit, že dálnice a velké aglomerace mohou zcela zásadně ovlivnit jejich pohyb. Zatímco v posledních desetiletích losi většinou migrovali z Polska na jihozápad, směr obou nyní sledovaných zvířat je úplně jiný. V současné krajině je pro ně totiž kvůli překážkám v podobě dálnic, plotů a měst obtížné dodržet původní trasu,“ uvedl Hlaváč.

Los evropský dnes žije v Česku v počtu pouhých deseti kusů na Šumavě na pravém břehu Lipna. Stabilita této populace je však odkázána na migraci dalších jedinců z Polska, kteří obohacují jejich genetický fond.

Pro velké savce je podle odborníků prostupnost krajiny klíčová, protože potřebují velký životní prostor. Dálnice překonávají velmi obtížně.

obrázek
Zdroj: ČT24
  • Los evropský patří mezi největší evropské savce, jeho hmotnost může být vyšší než 500 kilogramů, výška v kohoutku i 240 centimetrů. Ve střední Evropě byl člověkem vyhuben, během 20. století se sem začal opět šířit z Polska. U nás nejvíce losů žije na Šumavě na pravém břehu Lipna, domov tu má zhruba 10 jedinců. Počty zvířat však opět klesají. Velké savce totiž ohrožuje pytláctví, ale i budování nejrůznějších bariér, jako jsou silnice či třeba rozšiřující se sídla. V krajině tak vznikají izolované ostrovní populace, které jsou pro jejich život příliš malé.
  • Los patří mezi největší zástupce čeledi jelenovitých. Žije v severních lesích Evropy, Asie a Ameriky. Z vývojového hlediska stojí los mezi ostatními jelenovitými poměrně osamoceně. Studium chromozomové výbavy a molekulární analýzy prokázaly, že jeho nejbližším příbuzným mezi žijícími jelenovitými je srnec obecný.

Rys ostrovid: Hledají se koťata

Největší populace rysa ostrovida v Česku se nachází na Šumavě, loni zde žilo až šest desítek těchto zvířat. Také v Beskydech se rysí populace pravidelně rozmnožuje a jejich počty jsou vesměs stabilní (zhruba do dvou desítek kusů). „Rovnováha je zde ale křehká. Vlci a medvědi jsou na území chráněné krajinné oblasti také zatím spíše vzácnými návštěvníky. Náš monitoring probíhá, byť v nižší intenzitě, celoročně, uvítáme další poznatky a hlášení veřejnosti,“ sdělil Miroslav Kutal, koordinátor programu ochrany velkých šelem z Hnutí DUHA.

obrázek
Zdroj: ČT24

Rys je v oblasti Beskyd ve srovnání s medvědem a vlkem relativně nejpočetnější. Přesto je otázkou, jak se zde populace rysa bude dále vyvíjet. V říjnu byla totiž v horách nalezena mrtvá rysice. Podle ochránců přírody se jedná o dvouletou samici Lauru, která letos v létě vodila dvě koťata.

Obě Lauřina již zhruba sedmiměsíční mláďata mají bez matky malou šanci na přežití ve volné přírodě. Nebyla sice už závislá na mateřském mléce, ale podle odborníků si nedokáží sama ulovit svou hlavní potravu, kterou je srnec. Mohla by tak teoreticky jen kratší dobu přežívat na menších savcích, jako jsou drobní hlodavci.

Koťata si s nepřízní osudu zatím nejspíš poradila. Pracovníci beskydské horské služby totiž před 14 dny s největší pravděpodobností objevili jejich stopy. AOPK má také několik hlášení od turistů, kteří viděli stopy dvou mláďat na Lysé hoře, sdělil České televizi František Šulgan za Regionální pracoviště Správa CHKO Beskydy. 

Není vyloučené, že se vyhladovělá mláďata mohou objevit i v blízkosti lidských obydlí. Ochránci proto již na sklonku října žádali veřejnost, aby jakékoliv informace o pozorování rysích koťat z širšího okolí Lysé hory hlásili AOPK ČR, Správě CHKO Beskydy (tel. 607 837 854, e-mail: beskydy@nature.cz ) nebo posílali e-mailem Hnutí DUHA na stopy@selmy.cz.

Pro beskydskou populaci rysa ostrovida je smrt Laury citelnou ztrátou i proto, že jde letos už o druhou rysici, která měla nebo mohla porodit mláďata. Tělo jiné rysice Lenky bylo v dubnu tohoto roku nalezeno v kolejišti železniční trati v Mořkově. Očekávala narození tří mláďat. Samice za dobu života odchovala minimálně devět koťat. Jeden z jejích synů je kocour Kryštof, který se již druhým rokem pohybuje v Moravském krasu.

„Jedinou rysicí Moravskoslezských Beskyd, u které bylo letos potvrzeno rozmnožování, tak zůstává rysice Draža, dnes již sedmiletá rysí matka, kterou Hnutí DUHA sleduje na fotopastech od roku 2010. Právě Laura byla Dražina dcera z roku 2015, která obsadila vhodné biotopy v širším okolí Lysé hory. Lauřina mláďata byla po dlouhé době první koťata, která jsme v okolí Lysé hory zaznamenali, ztráta této mladé rysí matky je tedy obzvláště bolestivá,“ doplnil Kutal.

  • Rys ostrovid (Lynx lynx) patří mezi středně velké kočkovité šelmy. V rámci Evropy patří k největším z nich. Podle českých zákonů náleží mezi silně ohrožené a chráněné druhy, které nelze lovit. Chráněn je také Bernskou konvencí.
  • Zástupci tohoto druhu byli na mnoha místech svého původního rozšíření zcela vyhubeni. Do české krajiny se rys vrací z Karpat.
  • Charakteristickým poznávacím znamením rysa jsou trojúhelníkové uši s černými chomáčky chlupů na konci, černý konec ocasu a lícní chlupy prodloužené v licousy. Délka těla rysa činí až 120 cm, v kohoutku může dosahovat výšky do 70 cm, hmotnost je až 35 kg. Ve volné přírodě se rys dožívá 18 let, v zajetí 24.

Díky tomu, že jsou Beskydy součástí Západních Karpat, dochází v nich k obnovování stavu divoce žijících zvířat. V minulých obdobích byly totiž v Beskydech vyhubeny všechny velké šelmy.

Z jejich letošního mapování, které se odehrálo na sklonku února, vyplynulo, že se v zimě v Moravskoslezských Beskydech a v Javorníkách včetně slovenské strany obou pohoří pohybovalo celkem 13 samostatných rysů a minimálně 7 koťat, včetně zvířat, která trvale žijí na slovenské straně pohoří. Akci organizovala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Beskydy a zúčastnilo se jí asi 75 profesionálních a dobrovolných ochránců přírody.

„Největší hrozbou pro velké šelmy je pytláctví a doprava, která ohrožuje zejména mladá nezkušená zvířata. Mimořádná hustota sítě lesních cest v beskydských horách a s tím související velký pohyb lidí i motorových vozidel je pro místní rysy, vlky a medvědy velkou nevýhodou,“ sdělila Dana Bartošová z AOPK ČR, Správy CHKO Beskydy.

Budoucnost velkých šelem v Beskydech závisí na respektování ochrany jednotlivých zvířat ze strany držitelů střelných zbraní a nájemců honiteb a na důsledné ochraně migračních tras šelem mezi Beskydami a slovenskou a polskou částí Karpat.
Dana Bartošová
AOPK ČR, Správy CHKO Beskydy

Stopy rysa zaznamenali loni ochránci přírody rovněž při rozsáhlém mapování pohybu šelem na území Olomouckého kraje. Pohyb této šelmy objevili u Šternberku. Dosud její pohyb mapovali nebo předpokládali ve vyšších polohách Jeseníků. 

Odborníci narazili při letošním mapování beskydské zvířeny i na další vzácné druhy – například na vydru říční, bobra evropského, jeřábka lesního, strakapouda bělohřbetého, datlíka tříprstého, žlunu šedou, krkavce velkého, či kulíška nejmenšího. Za zmínku stojí také dvě pozorování orla skalního na slovenské příhraniční lokalitě.

Vlkům se v Česku daří, vyvádějí vlčata

Ve střední Evropě se díky její poloze setkává hned několik genetických linií vlka obecného. Zatímco byla tato šelma dříve v mnoha oblastech Evropy vyhubena, dnes se do původních lokalit pomalu vrací.

Vlk
Zdroj: Václav Pancer/ČTK

Vůbec největší populace vlka žije v Karpatech, odkud se plynule dostává do Beskyd. Od roku 1994 žijí v severovýchodní části tohoto pohoří vlci trvale a téměř každoročně vyvádějí mláďata. Z letošních pozorování plyne, že se v Beskydech v době „sčítání“ pohybovalo několik samostatných vlků. Jejich teritoria pravděpodobně zasahují do CHKO Kysuce.

Také záznamy z roku 2000 již obsahují zmínku o vlku na českém území – popisují tři až čtyři jedince na moravskoslezském pomezí, což byl tehdy i celkový stav vlků v ČR. Vlci se ale v následujících letech začali šířit i do dalších tuzemských regionů.

  • Vlk obecný (Canis lupus) se řadí mezi velké psovité šelmy. Jeho postupnou domestifikací vznikl poddruh Canis lupus familiaris – pes domácí. Vlk v minulosti obýval celou severní polokouli, na některých místech byl ale zcela vyhuben a jeho stavy výrazně klesly.
  • Hmotnost vlka činí až 80 kilogramů. Zvíře může dosahovat délky až 170 cm, v kohoutku má až půl metru. Vlci jsou predátoři, kteří loví srny, divoká prasata, králíky, zajíce, sviště, bobry, menší hlodavce, ryby či rozličné plazy. Šelmy působí jako takzvaný selekční faktor a mají tak velký vliv na kvalitu populací býložravců a také tím udržují přírodní rovnováhu.

Relativně početná populace vlků se nachází na území Slovenska, Ukrajiny a Rumunska. Na jihu našeho území se mohou vyskytnout zvířata z alpské a balkánské populace. Takzvaná středoevropská nížinná populace pochází z Pobaltí, odkud osídlila polské a německé nížiny a v poslední dekádě se objevuje na severu Česka.

Na Dokesku tak už několik let po sobě bývají na záběrech z fotopastí vidět vlci, letos se na nich objevila čtyři nová vlčata. Vlci se v okolí Doks rozmnožovali i v uplynulých třech letech.

Vlčata na Dokesku (zdroj: Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj)
Vlci na Dokesku (zdroj: Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj)

Záběry novodobé první české smečky, kterou zřejmě už opustila větší část mláďat narozených v minulých letech, pořídili díky fotopastím pracovníci Správy CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. Šelma se vyskytuje také na Broumovsku či Kokořínsku.  

Vlčí smečka na Kokořínsku (zdroj: ČT24)

Loni se vlka odborníkům podařilo zachytit na území Rychlebských hor a severní hranice CHKO Jeseníky. Pomohla jim k tomu soukromá fotopast, sami jich v terénu položili více než 60. V druhé polovině února dobrovolníci vlčích hlídek nalezli v dalších dvou místech v Rychlebských horách stopy, které s největší pravděpodobností patřily také vlkovi. Jsou to první důkazy o pohybu vlka obecného v Jeseníkách po více než deseti letech. 

Medvědi přicházejí ze Slovenska

Zatímco v CHKO Beskydy nebyla během letošního monitoringu přítomnost medvěda potvrzena, na slovenském území zaměstnanci Správy CHKO Kysuce našli stopy hned několika těchto velkých šelem. Podle získaných údajů se v širší oblasti Kysuce prokazatelně vyskytují tři medvědi a je pravděpodobný výskyt dalšího jedince.

obrázek
Zdroj: ČT24

Loni byl výskyt medvěda prokázán na moravskoslovenském pomezí – tři zaznamenaná pozorování se týkala stejného jedince. V Beskydech byla od roku 1973 každoročně zaznamenána přítomnost medvěda hnědého a několikrát i jejich přezimování. Například v roce 2000 se na území CHKO pohybovalo 4-5 medvědů.

Medvěd hnědý je v Česku považován za kriticky ohroženého, jedná se o přísně chráněný druh. Šelma patří mezi všežravce. Uvádí se, že až devadesát procent jeho potravy tvoří lesní plody, kořínky, ale také hmyz či drobní savci. Zaútočit ale neváhá ani na větší větší zvířata – na srny či dokonce na dobytek.

  • V Evropě žije asi 50 000 medvědů, z nich asi tři čtvrtiny žijí v Rusku; v ostatních zemích je najdete především ve Skandinávii, Pobaltí, v Karpatech, na Balkáně, v Dinárech a Alpách, izolované populace se nacházejí také na Pyrenejském a Apeninském poloostrově.

Velké šelmy zabíjejí lovci

„Dlouholeté zkušenosti beskydských ochránců přírody nasvědčují tomu, že největší hrozbou pro velké šelmy zůstává ilegální lov,“ poznamenala Dana Bartošová. Podle znalce šelem Ludvíka Kunce je velkým problémem snadnost nočního lovu z pomalu jedoucího auta. Šelmy i další zvířata podle něj nevnímají jedoucí vozidlo jako nebezpečí a mohou být proto snadným terčem.

Roste i nebezpečnost dopravy, zejména pro mladá nezkušená zvířata. Liniové stavby, intenzivní doprava a zástavba obecně vedou ke snížení průchodnosti krajiny – kvůli tomu je znemožněn kontakt mezi různými jedinci. A to je podle expertů klíčové pro zachování kvalitních a životaschopných populací.