Klíčovou podmínkou prosperity a nárůstu platů je reforma vzdělávání, které se musí posunout od memorování ke kreativitě. V Událostech, komentářích to prohlásil předseda strany TOP 09 Miroslav Kalousek. V předvolebním rozhovoru dále uvedl, že je třeba snížit příliš vysoké zdanění práce, které brzdí ekonomiku České republiky.
Jste pro přijetí eura?
Ano, jsme. Jako exportní ekonomika dominantně propojená s eurozónou to pro nás znamená více výhod a více šancí než nákladů. Takže jsme pro přijetí eura. Navíc nám to pomůže udržet se v rychlém pruhu Evropské unie a to my pokládáme za bytostný národní zájem České republiky.
Má Česká republika přijímat uprchlíky z muslimských zemí?
Já prosím, abychom dokázali rozdělit uprchlíky na ekonomické migranty, které přijímat nemusíme, a také to nedoporučuji, abychom přijímali ekonomické migranty. A pak jsou azylanti, kteří klepou u vašich dveří, protože jim někdo chce uříznout hlavu nebo jejich dětem, a pak chceme-li být civilizovaní lidé v civilizované společnosti, tak takové lidi nemůžeme odmítnout. Samozřejmě při respektování všech bezpečnostních pojistek, které existují, ale společnost, která je postavena na humanismu, nemůže odmítnout někoho, komu jde o život.
Jste v zájmu vyšší obranyschopnosti země pro znovuzavedení povinné vojenské služby?
Ne. Armády dneska operují s tak sofistikovanými zařízeními, že to vyžaduje pouze profesionály.
Je nějaký politický subjekt, se kterým byste za žádnou cenu nešli do vlády?
Ano. Kromě extrémistů a neofašistických stran, které doufám, že se do sněmovny nedostanou, do sněmovny určitě projdou dva subjekty, se kterými nepůjdeme do vlády v žádném případě. To jsou komunisté a hnutí ANO, a to ze stejného důvodu. Oba dva subjekty chtějí mnohem autokratičtější správu země, než je liberální parlamentní demokracie.
Víte, koho podpoříte v prezidentské volbě?
Já osobně se blížím v podpoře k panu profesorovi Drahošovi. Všichni kandidáti se v podstatě straní té stranické podpory, takže my to respektujeme. Můžu garantovat, že v TOP 09 není jediný volič Miloše Zemana. To jsem si jist. Ale jinak to může být i pestřejší, ta přízeň jednotlivým kandidátům.
Pročítal jsem volební programy a zaujalo mě, čím která strana program začíná. Hnutí ANO má efektivní stát, KDU-ČSL rodinu a tak dále. Vy tam máte vzdělání, věda a výzkum. Proč zrovna tohle?
Protože si myslíme, že pro budoucnost je vzdělání, věda a výzkum a reforma vzdělání, kterou, bohužel, tahle vláda slíbila, ale neaplikovala, že je klíčovou podmínkou budoucí prosperity a také klíčovou podmínkou postupného růstu platů.
Protože platy u nás porostou jedině tehdy, jestliže poroste ekonomika nápadů s mnohem vyšší přidanou hodnotou. A chcete-li mít sofistikovanou výrobu s vysokou přidanou hodnotou, musíte mít na to také příslušně vzdělanou populaci.
Znamená to, že vzdělání u nás a školství potřebuje reformu, že není v dobré kondici?
My jsme přesvědčeni, že potřebuje reformu. Máme minimální čas pro její podrobné vysvětlení. Použiji zkratku. Jsme přesvědčeni, že je potřeba přejít od memorování ke kreativitě. To znamená už ne ta výuka, kterou si pamatuje naše generace, že pan učitel všechno ví, ale pan učitel vás provádí těmi informacemi, učí vás je vyhodnocovat, učí nacházet priority, učíte se být kreativní. Nemusíte všechno memorovat.
Se vším respektem, vy jste byl dvakrát ve vládě 2007–2009, 2010–2013. To je poměrně dlouhá doba. Není trochu nefér teď říkat, že školství je na tom špatně? Neměli jste tehdy začít s nějakou zásadní reformou?
Víte, v letech 2007, 2008 jsem tam byl ještě za lidovce. Pak 2011, 2012 jsme měli všichni plné ruce práce s krizí. V krizi se reformy těžko dělají, byť jsme se o to ve zdravotnictví a v sociálních věcech pokoušeli.
Já také české školství nekritizuji, že je všechno špatně. Já prostě jenom říkám, že doba vyžaduje přechod na jiný způsob výuky a koneckonců o té reformě, o potřebě té reformy hovořily všechny politické strany.
Ptám se, jestli se o tom nebavíme v době, kdy může být pozdě?
Je takový hezký film Lepší pozdě než později. Bylo by jistě hezké, kdyby se to udělalo dřív, ale tak pokud se to neudělalo, je potřeba s tím začít ihned.
Máte v programu: „Navýšíme finanční prostředky do regionálního školství o 30 miliard korun.“ Nebude to jinde chybět?
Samozřejmě, že je to otázka priorit. Jestliže někam dáte 30 miliard korun, tak prostě někde jinde je dát nemůžete. Vezmu-li si priority této vlády, tak priority této vlády byl nárůst státních zaměstnanců o 30 tisíc. To je téměř 20 miliard. K tomu dotace neinvestičním podnikům. Tak tohle zrovna jsou ty priority, které by prioritami nebyly. Jinými slovy, naše představa je mnohem méně úředníků, mnohem vyšší platy učitelů.
Pak mluvíte o penzijní reformě. Budu citovat opět z programu. „Znovu otevřeme diskusi o důchodové reformě s cílem dosáhnout politického konsensu na jejím vyřešení.“
Ano.
To je moment, který se nepovedl žádné vládě. Jak to uděláte, že se to povede zrovna vám?
Musíme se o to pokoušet. Já netvrdím, že se to povede, ale pokoušet se o to musíme, protože když se nepovede udělat penzijní reformu, tak skutečně přijde to, co říkal pan ministr Pilný, že dnešní mladá generace se důchodů nedočká. A s tím my se nechceme smířit.
My se prostě nechceme vykašlat na penzijní reformu. Máme dvě varianty. Ale aby bylo možné nad něčím diskutovat a pokusit se shodnout, tak musí být předložena. Opět říkám, tahle vláda zrušila naše reformní kroky a slíbila veřejně předložit penzijní reformu. Neudělala vůbec nic. To je promarněná šance.
Ptám se i z toho důvodu, že to je mantra, která se tady probírá 10, 15, 20 let, aby se politici shodli na jedné velké reformě. Nepovedlo se to dodneška.
Pane redaktore, že se to nepovedlo, neznamená, že máme právo se na to vykašlat a nepokoušet se o to dál. Aby byla vůbec šance, že se to podaří, tak nejdřív musí někdo něco předložit. Tahle vláda nepředložila nic. My jsme byli připraveni o tom diskutovat.
Takže my máme připraveny dokonce dvě varianty, chceme o nich velmi usilovně diskutovat. Dostaneme-li od voličů dostatečně silný mandát, tak věřím, že to jako prioritu při koaličních jednáních prosadíme.
Jednou z věcí, kterou zmiňujete ve svém programu, je, opět cituji: „Snížíme postupně odvody na sociální pojištění, celkem 8 procentních bodů, přičemž větší část této úlevy se bude týkat odvodů zaměstnanců.“
Ano.
Ten důchodový balík není samostatný účet, je součástí rozpočtu, každopádně když to vezmu jako důchodový účet, tak ten účet je v deficitu dlouhodobě. Minus 8 procentních bodů znamená, že bude ještě víc v deficitu. Není to problém?
Minus 8 procentních bodů je přes 100 miliard, takže kdybyste neudělal k tomu nic jiného, tak je to samozřejmě veliký problém. My také říkáme, že ten účet musí být financován vícezdrojově. Kromě sociálního pojištění také třicetiprocentním inkasem daně z přidané hodnoty, které to vyrovná, pak ten účet nebude v deficitu.
Můžete mi namítnout, abych tu myšlenku dokončil, že pak ty peníze stejně budou chybět ve státním rozpočtu. Zajisté budou. My se také netajíme tím, že chceme snížit přerozdělování.
Tahle vláda v současnosti utrácí o 200 miliard víc, než jsme měli k dispozici my a přesto má nejnižší investice za posledních pět let. A můžeme-li počítat, a to můžeme počítat, s meziročním přírůstkem zhruba 70 miliard z růstu ekonomiky, pak ušetřit dalších 70 miliard na tom nesmírně rozbujelém státu, který ta vláda rozbujela, mluvil jsem o těch 30 tisících zaměstnancích, není zas takový problém a nemusíte se dopouštět asociálních škrtů.
V programu máte, že byste chtěli snížit daňové sazby. Tedy opět minus peníze.
Já jsem také říkal 70 a 70. Celkový objem našich priorit, ať už snížení sociálního pojištění i DPH, plus peníze do regionálního školství, je 140 miliard a já jsem vám tady poctivě vypočetl, kde těch 140 bereme. 70 je meziroční přírůstek, 70 je úspora na rozbujelém státu.
Podaří se to? Podaří se 70 miliard získat na, jak říkáte, rozbujelém státu?
Myslím, že nikdo nemůže pochybovat o naší ekonomické kompetenci. Může nesouhlasit s našimi názory, ale nikdo nemůže pochybovat o ekonomické kompetenci našich expertů pod vedením doktora Niedermayera. Máme to spočteno na korunu.
Teď otázka, která je spíše filozofická. Týká se také daní. Bavili jsme se o změnách daní, daňových sazeb a tak dále. Podnikatelé by mohli namítnout: proč zase? Proč každá vláda chce měnit daně? Proč nemůže ten systém zůstat aspoň chvíli stabilní?
U daní se chceme jenom vrátit k tomu zákonu, který jsme tady prosadili v roce 2012, který platil, který mimochodem zrušil superhrubou mzdu, a současná vláda ten zákon zrušila dřív, než začal být účinný.
Takže oni si vlastně znovu zavedli superhrubou mzdu, o které tvrdili, že ji chtějí zrušit. Takže se jenom vracíme k něčemu, co už v tom zákoně platilo, a hovoříme-li o nezbytnosti snížit odvody z lidské práce, tak to pokládáme skutečně za klíčové.
Práce je u nás nejvíc zdaněnou komoditou, přitom je to to jediné, co nás může přivést ke konkurenceschopnosti společně se vzděláním. Zaměstnavatelé platí velké peníze na to pracovní místo a zaměstnanci si nesou domů malé výplaty, protože 50 procent z toho si vezme stát. Ten stát si musí brát méně.
