Praha – V různých zařízeních ústavní péče žije v České republice přibližně dvacet tisíc dětí. "Pravá ruka neví, co dělá levá. Patnáct let diskutujeme o tomtéž, ale děti potřebují, abychom se pohnuli z místa a celý systém ukotvili," apeluje ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová na politiky. Velký počet dětí v ústavní péči a také roztříštěnost mezi několik ministerstev, která mají zařízení ve své kompetenci, jsou nejčastěji terčem kritiky. Ministerstvo práce a sociálních věcí ale slibuje, že pracuje na zlepšení a že už v příštím roce by mělo dojít ke změnám.
Podle slov Sofie Dvořákové z oddělení sociálně-právní ochrany dětí podporuje právě ministerstvo práce a sociálních věcí meziresortní spolupráci. Úkolem koordinační skupiny je zlepšit komunikaci kompetenčních ministerstev, zmapovat a analyzovat problémy současného systému tak, aby mohl být vypracován návrh nového. „Kde je vůle, je i cesta. Já si přeji, aby celý systém ochrany dětí šel dopředu,“ doufá ve zlepšení současného stavu Baudyšová.
Podle plánů ministra Petra Nečase bude více podporována pěstounská péče a adopce. V budoucnu by prý většina dětí – kromě těch, které vyžadují specializovaný přístup – měla být umístěna v náhradních rodinách. Zuzana Baudyšová se domnívá, že už nyní je umístění dětí do rodin dávána přednost před ústavními zařízeními, budoucnost ale nevidí jen růžovými brýlemi. „Pokud děti najdou dobré náhradní rodiče, mají vyhráno. Bohužel situace je taková, že většina lidí chce dítě, které je co nejmladší a – pokud možno – bílé pleti,“ uvádí svou zkušenost.
Kdo má co na starost
- Ministerstvo zdravotnictví – kojenecké ústavy, dětské domovy
- Ministerstvo školství – dětské domovy, diagnostické ústavy, výchovné ústavy
- Ministerstvo práce a kraje – ústavy sociální péče
- Obce – sociální pracovníci
Děti často doplácí na nezodpovědnost rodičů, pomoci by měly obce
Ministerstva ke spolupráci přizvala také města a obce. „Pokud nebude v zájmu obce snaha nastavit systém služeb pro rodinu a včasnou intervenci, ale bude pro ni jednodušší umístit děti do ústavu, tak se nehneme z místa,“ vysvětluje Sofie Dvořáková. Důležité je podle ní nejen správně motivovat rodiče, aby svou situaci chtěli včas řešit, ale také, aby ji měli s kým řešit.
Téměř polovina ze 1741 dětí, umístěných v loňském roce do kojeneckým ústavů a dětských domovů pro děti do tří let, byla přijata ze sociálních, třetina pak ze zdravotních důvodů. Případů, kdy jsou děti dány do ústavní péče kvůli vleklé krizi rodičů, jejich alkoholismu nebo jiným závislostem nebo kvůli zadluženosti či ztráty střechy nad hlavou, spíše přibývá než naopak.
Děti v ústavní péči (rok 2007)
- 1741 dětí v kojeneckých ústavech a domovech pro děti do 3 let
- 24 % dětí z romských rodin
- 20 % handicapovaných dětí
- 3 % týraných dětí
- 1803 dětí propuštěno do vlastní rodiny
„Bohužel často na nezodpovědnost rodičů doplácí jejich děti,“ říká ředitelka nadace. Systém jejich selhání nezachytí ale včas. „Ve většině případů řešíme situace pozdě, tedy když už problém vznikl, a velmi těžce se hledá cesta zpátky,“ souhlasí Dvořáková.
