Praha – Marek Orko Vácha je živoucím důkazem toho, že víra a věda nemusí být nutně vždy v opozici. Vystudoval zároveň teologii i molekulární biologii a genetiku a vedle působení v katolické církvi je současně přednostou Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě UK a také pedagogem na několika školách. „Spory mezi vědou a vírou postrádají smysl, svět je jen jeden,“ říká autor řady populárně naučných publikací.
Udržovat paralelně dvě pro mnohé vzájemně protichůdné intelektuální koncepce – vědeckou a náboženskou – není podle Marka Orko Váchy tak složité, jak by se mohlo na první pohled zdát. „V tomto smyslu nejdou věda a víra proti sobě. Věda se snaží rozebrat věci na součástky, aby věděla, jak to funguje. Víra se je snaží zase dát dohromady, aby viděla, jaký to má smysl. Věda se tedy ptá 'jak', zatímco náboženství 'proč'. Jedná se pouze o dva různé pohledy na tutéž skutečnost,“ vysvětluje Vácha.
Dle jeho názoru se koncept dvou úhlů pohledu dá aplikovat i na tak zásadní otázku, jako je vznik života. „Problém zkoumáme z pohledu biologie, to je jasné. V tuto chvíli ale není jasné to, zda je Země vůbec kolébkou života nebo sem nepřiputoval odjinud, což samozřejmě problém neřeší, ale pouze odsunuje. Teologie v tomto případě zkoumá opět spíš to, jaký je smysl našeho života, co tady děláme,“ myslí si Vácha.
Lékařská věda a církevní dogmata na sebe silně narážejí v otázkách lidské reprodukce, ať už jde o problematiku potratů, umělého oplodnění nebo antikoncepce. „Například u potratu jsou vždy dvě hlediska, a to je zájem matky a zájem (ještě nenarozeného) dítěte. A katolická církev se v tomto případě dívá na věc z pozice dítěte. Nikdo z nás si nevybral dobu, místo nebo rodiče. Naprosto nemůžeme za okolnosti svého početí a narození. Já jsem však ten poslední, kdo by někoho za potrat soudil,“ argumentuje Vácha.
Zároveň však jako konzervativní katolík s názorem církve na potraty souhlasí. „Jedna věc je, když řeknu, že něco je špatně a druhá věc je, že toho člověka neodsuzuji. Je potřeba nahlas říci, že když se mluví o potratu, jsou tu tři základní důvody – znásilnění, incest a takzvaně 'moje situace'. A 99 procent všech potratů je právě z toho třetího důvodu, že ženy to dítě nechtějí nebo se o něj nechtějí starat. A to jsme eticky v úplně jiné situaci,“ podotýká.
Eticky velmi spornou otázkou současné vědy je výzkum a využití kmenových buněk v medicíně. Průlomem v této oblasti by však mohl být Nobelovou cenou oceněný objev Japonce Šinjiho Jamanaky, že dospělé buňky mohou být přeprogramovány a mohou se stát kmenovými. „Jamanakovi se podařilo reprogramovat buňku kůže přidáním pouhých čtyř genů a buňka se začala chovat, jako by byla kmenová. Jamanaka by si zasloužil i Nobelovu cenu za etiku, protože ukázal cestu, kterou bychom se mohli v budoucnu ubírat. Faktem je, že buňky z embryí jsou životaschopnější než jeho cesta, ale pokud bych chtěl opravdu něco podporovat, tak právě toto využití dospělých buněk,“ je přesvědčen Vácha.
