Na pultech knihkupectví je nová kniha Martina C. Putny s názvem Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity, v níž zkoumá vývoj ruské mentality napříč historií. Kde pramení „ruský pocit vyvolení“? Má ruská historie jednotící prvek? A jak má podle něj Západ přistupovat k politice Vladimira Putina? Ať už je ruská politka jakákoliv, neměli bychom přesto házet všechny Rusy do jednoho pytle, vzkazuje.
Internetem koluje video Jsem ruský okupant. Počet zhlédnutí na YouTube každou chvíli rapidně stoupá, na svůj twitterový účet ho nasdílel i ruský vicepremiér Rogozin. Klip je určen pro vnitřní potřeby Ruska a má za cíl posílit vlastenectví. Jeho obsah podsouvá myšlenku, že do každé země, jíž v minulosti Rusové obsadili, přinesli pokrok.
Podle Putny se jedná o skvěle propracovanou ukázku propagandy. Ruský režim se dle jeho názoru tímto videem nezřekl starého imperialismu a představy, že „oni jsou nositelem pokroku“. Právě ruskou představu lepšího národa, který má „právo dobývat cizí území“, literární historik rozebírá ve své výše jmenované knize.
Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity, jež autor osobně donesl na Hrad pro prezidenta Zemana, zavedou čtenáře do historie, kde se formovalo smýšlení o nadřazeném národu:
- Moskevské knížectví existující mezi roky 1276 a 1547 se prý učilo od Čingischána a právě tam zaklíčil bezmezný pocit moci. Právo na moc obhajovalo náboženstvím – šlo o jediný pravoslavný stát na světě s vsugerovanou myšlenkou na absolutní právo vládnout.
- Ve 20. století podle Putny hájilo Rusko stejnou tezi proletářstvím, které se lišilo od západní „shnilé buržoazie“.
- V současné době své politické aktivity Putin argumentuje vrozenou autoritou. Nesmíme se však nechat znejistit a musíme hájit zájmy Ukrajiny, dodává Putna. „Proti Putinově politice musí Západ vystupovat tvrději a hlavně jednotně,“ říká. „Ukrajinu nesmíme opustit, jako opustily mocnosti v roce 1938 Československo.“
Navzdory nesouhlasu se současnou ruskou politikou však profesor zároveň varuje před slepou neochotou vše odmítat. „Neměli bychom podléhat stereotypům, že všechno ruské je automaticky špatné,“ říká. Je potřeba rozlišovat. Na území země jsou lidé, spolky a organizace, které si zaslouží naši úctu i naše přátelství, připomíná. Jeho vzkaz proto zůstává: Za Rusko bez Putina.
