Pokud prezident Václav Klaus ve svém novoročním projevu z ledna 2012 konstatoval, že rok 2011 byl rokem bez velkých politických zvratů a že je Česká republika politicky stabilní, nadcházející měsíce měly v jeho slovech vytvořit hned několik trhlin, z nichž jednu (spor o DPH) zapříčinil částečně i on sám. Pokud bychom potom měli na právě končící politický rok použít taneční terminologii, vypadalo by to tak, že zvolna započatý slowfox rázem přešel v rychlý quickstep, který skončil výměnou tanečních párů. Po podzimní občanské volence následovala velká vládní mazurka.
Koaliční parket 2012: Věčné změny tanečního tempa a rudý nátěr
Zimní slowfox
Do nového roku 2012 vstoupila trojkoalice tradičními přenicemi. Věci veřejné, vládní enfante terrible, požadovaly výměnou za podporu církevních restitucí redukci českých ministerstev, což zbylé dvě vládní strany v lednu svorně označovaly za populistický krok (aby začaly totéž prosazovat na konci listopadu). Vody rozčeřily i hovory o českém přijetí evropského fiskálního paktu; i tentokrát se stavěly na zadní Věci veřejné, které shodně s ODS a proti vůli TOP 09 prosazovaly jeho přijetí v referendu. To hlavní ale mělo teprve přijít.
Quickstep a výměna párů
Zlom v koaličním licitování přinesl soud s neformálním lídrem VV Vítem Bártou a jeho někdejším stranickým kolegou Jaroslavem Škárkou. Líčení započaté 5. března řešilo rok starý případ, kdy si měl Bárta od Škárky a tehdejší véčkařské hvězdy Kristýny Kočí kupovat stranickou loajalitu. Pro italské manželství Věcí veřejných, ODS a TOP 09 byl tento soud osudný. Připomněl totiž záznam rozhovoru, na němž Kočí tvrdila, že Bártovy peníze poslouží k jeho diskreditaci a k puči uvnitř VV. Objednavatelem celé akce z roku 2011 měla být ODS zastupovaná předsedou svého poslaneckého klubu Petrem Tluchořem.
Ve zjitřeném očekávání soudního rozsudku vzedmuly tyto spekulace mezi členy VV vlnu nevole. Předseda strany Radek John následně oznámil, že jeho ministři opustí vládu, pokud koaliční strany nesplní vytýčené podmínky (mj. inventuru koaliční smlouvy). ODS a TOP 09 to shodně označily za vydírání a proti podmíněným demisím se postavili i sami ministři Karolína Peake, Josef Dobeš a Kamil Jankovský. Vláda nakonec přežila i tuto turbulenci, v tu chvíli ale přišel rozsudek nad Vítem Bártou.
- Vít Bárta a Jaroslav Škárka před soudem zdroj: ČT24
- Kateřina Klasnová, Karolína Peake, Kristýna Kočí zdroj: ČT24
Verdikt soudce Šotta 13. dubna fakticky potvrdil, že si Bárta kupoval loajalitu svých kolegů. Soud ovšem zároveň ztrestal i samotného Škárku, jenž měl od Bárty peníze vylákat a následně je použít k jeho diskreditaci.
Čtyři dny po soudním verdiktu oznámila vicepremiérka a šéfka legislativní rady vlády Peake, že Věci veřejné opouští a zakládá novou politickou platformu (pozdější stranu LIDEM). Svůj krok zdůvodnila nesouhlasem s kroky stranického vedení, jež si na ní chtělo vynutit demisi: „Chci stavět, už nechci bořit“. Na stranu Peake se přidali i další véčkařští ministři. Následovalo čtrnáct dní sběru konvertujících poslanců VV, na jehož konci se ukázalo, že vláda přišla o pohodlnou většinu hlasů ve sněmovně a propadla se na hranu sta poslanců - ačkoli premiér zprvu požadoval stabilní většinu 103 poslanců. Od této chvíle až dosud zůstává počet vládních poslanců de facto neznámý.
Na sklonku dubna přesto získala nově složená vláda důvěru ve sněmovně a VV odešly do opozice. Poměry se stabilizovaly - notabene, když další pozornost přitáhla aféra dnes již bývalého sociálnědemokratického hejtmana Davida Ratha.
Kvapík roku
Záhy po výměně tančeních párů následoval na českém politickém parketu kvapík roku, a sice odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. U veřejnosti populární politik skončil v čele resortu v rekordním čase jednoho dne (27. červen 2012), kdy premiér Nečas oznámil jeho odchod a předal Pospíšilovu demisi prezidentu Klausovi. Pro srovnání: ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek čelil kritice už v lednu, odstoupil nakonec kvůli skandálu svého náměstka počátkem října a na ministerstvu setrval až do konce měsíce.
Nečas své odvolání Pospíšila vysvětloval tím, že jako ministr není schopný svůj resort ekonomicky korigovat; hovořilo se i o ztrátě důvěry. Ve funkci ho nahradil Pavel Blažek. Paradoxně ale právě Pospíšil uhájil čest strany v podzimních krajských volbách, když pro ni jako jediný lídr kandidátky uhrát vítězství, a to v Plzeňském kraji (strana ovšem nakonec skončila v opozici).
- Jiří Pospíšil (ODS) slaví vítězství v Plzeňském kraji autor: Petr Eret, zdroj: ČTK
- Pavel Blažek zdroj: ČT24
Kalouskovo letní tango
Pozornosti se nevyvarovala ani TOP 09. V květnu policie kvůli údajně předražené zakázce na vojenské letouny CASA zažádala Poslaneckou sněmovnu o vydání někdejší ministryně obrany a v té době místopředsedkyně dolní komory Vlasty Parkanové. Na její obhajobu razantně vystupoval zejména její stranický šéf, místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Počátkem léta se tak staly hojně diskutované telefonáty vyšetřovatelům i policejnímu prezidentovi Petru Lessymu, jimiž se měl Kalousek údajně snažit ovlivnit vyšetřování.
Kabinet se v tu chvíli ocitnul opět v turbulenci; opozice volala po ministrově demisi a média spekulovala o jeho politické smrti. Na Kalouskovu stranu se ale postavil šéf TOP 09 Schwarzenberg, který oznámil, že s ním padne i vláda. „Je hlava a srdce reforem. Nedovedu si představit, že bychom bez něj ve vládě pokračovali,“ uvedl tehdy Schwarzenbrg. Vláda nepadla.
Modré paso doble
Při tanci paso doble znázorňují tanečníci souboj v koridě a cosi obdobného probíhalo v občanské demokracii celý podzim. V tomto případě však proti toreadorovi - pokud bychom za něj považovali šéfa strany Nečase – stálo býků hned několik. Na konci srpna ohlásila skupina poslanců vedená bývalým šéfem poslaneckého klubu ODS Petrem Tluchořem (dále mj. Marek Šnajdr a Ivan Fuksa), že ve sněmovně nepodpoří vládní návrh na zvýšení DPH. Argumentovali tím, že hájí programovou čistotu strany, která zvyšování daní odmítá, ačkoli v minulosti tentýž návrh podpořili; zbytek ODS proto o jejich krocích hovořil jako o mocenském boji před volbou nového stranického šéfa. Postoj rebelů přitom zaujal i prezident Václav Klaus, jenž v první školní den zvýšení daní razantně odmítl.
Rebelii v řadách ODS sice zastínila metanolová aféra i krajské volby, znovu vyplula na povrch na konci října před dušičkovým kongresem strany. Protože vedení ODS věřilo, že případné znovuzvolení Petra Nečase do čela partaje podpoří jím raženou politiku a postoj rebelů oslabí, odložila kvůli kongresu sněmovna i vlastní hlasování o daňovém balíčku. Na stranickém sjezdu se nakonec proti Nečasovi postavil neúspěšně jeden z rebelů a někdejší ministr zemědělství Fuksa, načež všichni nespokojení poslanci ze svých pozic (zcela v rozporu s předchozími prohlášeními) ustoupili.
Fuksa, Šnajdr a Tluchoř se dokonce vzdali poslaneckého mandátu, náplastí jim podle deníku Insider budou vlivná místa ve státních podnicích (Český aeroholding, České dráhy a ČEZ).
Občanská volenka
Vrchol letošní taneční sezony představovala občanská volenka, hlasování v krajských a senátních volbách, které proběhly 12. a 13. října (druhé kolo senátních voleb o týden později). KSČM v nich byla slovy komentátora HN Jindřicha Šídla „připuštěna do salónu“, když vyhrála ve dvou krajích, v řadě dalších se umístila jako druhá, a stala se členkou devíti krajských koalic, přičemž na Ústecku obsadila i post hejtmana.
Sociální demokracii se potom až na dvě výjimky (Ústí a Liberec) podařilo udržet všechna hejtmanská křesla, jež si vydobyla při tzv. oranžovém tsunami před čtyřmi lety; vyhrála i ve středních Čechách, ačkoli se mohlo zdát, že ji v tomto kraji fatálně poškodí kauza Davida Ratha (jež se projevila i mírným poklesem voličských preferencí).
Pro vládnoucí pravici představovaly volby faktickou porážku. Až na západočeskou výjimku neskončili občanští demokraté nikdy na vyšším než třetím místě. V Libereckém kraji získali jen necelých deset procent hlasů a stejný výsledek se opakoval i na Zlínsku – odsud přitom pochází sám předseda ODS. Ten nepříznivý výsledek interpretoval jako „železné pravidlo českého politického cyklu“ a vyvázal se z odpovědnosti tím, že vedení strany primárně zodpovídá pouze za výsledky sněmovních voleb.
Debakl přitom pravici čekal i ve volbách do horní komory. TOP 09 kvůli nedostatku senátorů ztratila svůj senátorský klub, ODS ze třinácti mandátů obhájila pouhé dva; ve volbě neuspěl mj. ministr obrany Alexandr Vondra, jenž v litoměřickém obvodě nepostoupil ani do druhého kola. Hlas voličů (spolu s diskreditací, kterou způsobila vleklá kauza ProMoPro) nakonec zapříčinil, že se Vondra poroučel i z čela obrany.
Velká vládní mazurka a čardáš na obraně
K tanci založenému na stálé výměně tanečnic by se dal přirovnat závěr letošního politického roku, a sice výměna na ministerských postech. Je pravda, že změny ve vedení jednotlivých resortů probíhaly po celý rok (vedle zmíněného Pospíšila skončil už v březnu ministr školství Josef Dobeš), polovina volebního období, potažmo čas po krajských volbách, ovšem v českém politickém životě tradičně patří přepřahání vládní sestavy; letos se pro něj mimořádně silně ujal pojem rošáda.
Spekulace o změnách na ministerstvech odstartoval konec Jaromíra Drábka (TOP 09) v čele MPSV, k vlastnímu přeobsazení došlo ale až po volbách, kdy z ministerstva dopravy odešel Pavel Dobeš (LIDEM). Jeho pozici po třech týdnech spekulací obsadil šéf poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura a nejmenší vládní straně připadlo Vondrou opuštěné ministerstvo obrany, na které usedla vicepremiérka Karolína Peake. Ta také záhy po jmenování do funkce popřela slova prezidenta Klause o „křehké dívence“, když odvolala tři vysoké úředníky ministerstva včetně prvního náměstka Vlastimila Picka. V reakci na to ji premiér odvolal, a Peake se tak s osmi dny v úřadu stala ministryní s historicky nejkratší působností v čele resortu.
Kdo další významně vstoupil do letošního politického roku? Podívejte se: