Praha – Junák, česká skautská organizace, si připomíná výročí od obnovení své činnosti v demokratickém Československu. K tomu došlo po sametové revoluci 2. prosince 1989, neboť komunistický režim skauting jako zájmovou činnost zakazoval a již v počátcích své existence ji nahradil ideologicky zabarvenými obdobami Pionýrem a Jiskrami. Junák sice byl obnoven v době pražského jara, s normalizací ale přišel v roce 1970 zákaz, již třetí v dějinách českého skautingu.
Spolek Junák – český skaut byl založen v roce 1912, počátky skautingu v českých zemích sahají ale do roku 1911. Za zakladatele je považován profesor tělocviku Antonín Benjamin Svojsík. Proti organizaci, jež je známá svým dbaním na čest a pravdu, vystoupili poprvé nacisté, když ji 28. října 1940 dekretem státního tajemníka protektorátu Karla Hermanna Franka rozpustili. Junák oficiálně fungoval od konce války do roku 1950, kdy přišel první zákaz komunistů. Druhý čekal stoupence skautingu o dvacet let později. Jak ale připomněl místostarosta Junáka Jiří Navrátil, skauting v Česku nikdy fakticky nepřestal a za komunismu fungoval v ilegalitě skrytý například za turistické oddíly mládeže.
Posláním Junáka je podporovat rozvoj osobnosti dětí a mladých lidí, jejich duchovních, mravních, intelektuálních, sociálních a tělesných schopností. Cílem je připravenost jedince plnit povinnosti k sobě samým, bližním, vlasti, přírodě a celému lidskému společenství.
Oddíly Junáka prošla řada osobností nejrůznějšího zaměření – prezident Edvard Beneš, básník Jiří Wolker, klinický lékař Josef Charvát, cestovatel František Elstner nebo příslušník zahraničního odboje a spolustrůjce atentátu na Heydricha Jan Kubiš. Nejznámější tváří českých skautů je ale spisovatel Jaroslav Foglar, autor Rychlých šípů nebo Hochů od Bobří řeky.
„Řada skautů byla mezi lidmi, kteří s totalitou bojovali,“ připomněl Josef Výprachtický, dnešní starosta Junáka. „Totalitní režimy se vždy zaměřovaly na lidi nebo skupiny, které pro ně byly hrozbou z důvodů hodnot, jaké vyznávaly – hodnot jako férovost, čestnost, schopnost být pevný v názorech a žít v pravdě,“ dodal Výprachtický.
Junák je s 45 000 členy největší organizací svého druhu
O obnově Junáka se uvažovalo už v létě 1989. Nakonec k němu došlo v sále pražské Městské knihovny v prosinci téhož roku. V roce 1990 byla utvořena celostátní organizace Český a Slovenský skauting, po rozpadu Československa přijali skauti název Junák - svaz skautů a skautek ČR. V prvních letech po sametové revoluci spolek prožíval velký rozkvět podmíněný širokým zájmem. Jak ale připustil tiskový mluvčí Junáka Jan Žáček, zájem ve druhé polovině devadesátých let klesl.
Dnes má Junák 45 000 členů a je nejpočetnější dětskou a mládežnickou organizací v republice. Od roku 1911 prošlo skautskými oddíly se znakem v podobě šestilisté lilie s psí hlavou ve svém středu na půl milionu lidí. Zlatým věkem byla první republika (z asi 10 000 členů v roce 1920 vzrostl počet skautů na 60 000 v roce 1939), po druhé světové válce měla organizace na čtvrt milionu členů a v roce 1970 se počet odhadoval na 77 000.
Junák se snaží držet krok s dobou a modernizovat se. „Hlavní změny jsou především v tom, že chceme, aby to, co si děti ze skautských oddílů odnášejí, bylo praktické pro život. Učí se základní hodnoty, jako respektovat se navzájem. Odnášejí si sociální dovednosti, jako schopnost komunikovat, pracovat v týmu,“ řekl Žáček. „Starý dobrý Baden-Powell, zakladatel skautingu, říkal, že musíme ryby chytat na to, co jim chutná,“ dodal Navrátil.
