Praha - Velikonoční pondělí následuje po neděli Zmrtvýchvstání Páně. V českých zemích je tento den spojen s koledováním a pomlázkou, která se objevuje již ve středověkých pramenech. Chlapci chodí s pomlázkami vyšlehat děvčata, která jim za odměnu dají pestře malovaná vajíčka. V lidových představách je šlehání čerstvými vrbovými proutky a polévání vodou spjato s představou předání síly probouzející se přírody na člověka. Pondělí velikonoční je z hlediska lidových zvyků nejvýznamnějším dnem jarních svátků. Žádné zvláštní liturgické církevní obřady se k němu však již neváží.
Velikonoční pomlázka je doložena už ve vzpomínkách pražského kazatele Konráda Waldhausera žijícího ve čtrnáctém století. Koledování je ovšem na Velikonoční pondělí tradicí nejen v těch regionech, kde jsou lidové zvyky obecně živější, ale dokonce i v Praze a v jejím okolí. I když rozdíl je zcela jasně znát. Zatímco ve městě se často jezdí na pomlázku autobusem, třeba na Slovácku vyrážejí koledníci za děvčaty s hudbou a v krojích.
Dnešní vyplácení pomlázkou má zřejmě velmi starý původ, stejně jako zdobení vajíček. Možná i magický. Teprve později se z těchto zvyků stala zábava. Dříve bývalo mnohde obyčejem, že děvčata chodila s pomlázkou na oplátku v úterý. Čím dál častěji je však nyní mezi koledujícími dětmi vidět děvčata již v pondělí. Koledování už ovšem dávno není pouhým honěním a šleháním děvčat. Pro děti je zvonění u dveří a vrátek zábavou a zpestřením volného dne.
Tradice malování velikonočních vajíček vznikla – alespoň podle jedné legendy z Královéhradecka – poté, co Ježíš se sv. Petrem chodili po světě. Poprosili v jednom stavení o chleba, ale hospodyně žádný neměla. Upekla jim proto vajíčko. Když odešli, zjistila, že se skořápky proměnily ve zlato. Selka pak každého pocestného častovala vejci a časem je začala rozdávat na výroční den první návštěvy. Zázrak se však už neopakoval.
