Praha - Ministerstvo nesmí být ani na vteřinu bez ministra, takový stav by byl protiprávní, argumentuje ve své analýze právník a poradce hlavy státu Pavel Hasenkopf. Právě tento názor může být důvodem, proč prezident Václav Klaus otálí s potvrzením demise ministra dopravy Víta Bárty a odvoláním ministrů vnitra Radka Johna a školství Josefa Dobeše za Věci veřejné, které mu předložil premiér Petr Nečas. Informaci přinesly Parlamentní listy.
„Jsou věci, o kterých smí rozhodnout jen ministr, prostě proto, že za ně někdo musí nést odpovědnost. Nerozhoduje-li nikdo, propadne třeba nějaká lhůta. Bez ministra to prostě nejde - část státu stojí a nefunguje. Proto tvrdím, že žádné ministerstvo nesmí ani na vteřinu zůstat bez ministra - s důrazem na slovu 'nesmí'. Fakticky může, ale nesmí. Takový stav by byl protiprávní,“ argumentuje hradní právník.
Nebylo by to ale poprvé, kdy by prezident Klaus pověřil řízením uvolněného ministerstva jiného člena vlády. V roce 2007 pověřil dočasným řízením ministerstva školství vicepremiéra a šéfa tehdejší vládní Strany zelených Martina Bursíka, který byl ministrem životního prostředí. Řízením resortu zdravotnictví byl v roce 2005 na měsíc pověřen také tehdejší ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach za vlády Jiřího Paroubka.
„Klaus Bártu odvolat nemusel“
Hasenkopf také argumentuje, že je rozdíl mezi tím, když premiér prezidentovi navrhne odvolání člena vlády a demisí ministra. U odvolání podle něj musí prezident návrhu vyhovět, u demise však Ústava tuto povinnost nestanoví. „Lapidárně řečeno, chce-li ministr odejít sám, potřebuje k tomu souhlas dvou lidí: předsedy vlády a prezidenta, v uvedeném pořadí. Chce-li se ho ale premiér sám zbavit, není odvolání,“ napsal Hasenkopf v dnešních Lidových novinách. Klaus však v případě Dobeše ani Johna, které chtěl Nečas odvolat, premiérovi nevyhověl.
Hradní právník Hasenkopf ve své analýze upozornil, že prezident může podle Ústavy vládu po jejím odvolání pověřit prozatímním výkonem funkce do jmenování vlády nové. Nikde ale v Ústavě není zmíněna možnost podobného postupu při odchodu jen jednoho ministra. Resort by se tak do jmenování jeho nového šéfa ocitl „bez hlavy“.
Hasenkopf také míní, že ústavodárce jistě nezamýšlel Ústavu jako nástroj k zablokování státu. Proto je prý třeba ji vykládat způsobem, který nepovede k žádnému protiprávnímu stavu, nepovede k tomu, že by se byť jen část státu třeba na vteřinu zastavila.
