Praha - Politici v posledních dnech stále častěji mluví o potřebě omezit pravomoci prezidenta. Vadí jim mimo jiné to, že Miloš Zeman jmenoval Rusnokovu vládu bez politické podpory. Podle děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleše Gerlocha ale měly přijít takové úvahy už s přímou volbou. Upozornil, že přímo zvolený prezident byl zvolen s určitým politickým programem, a dalo se proto očekávat, že ho bude ve funkci i prosazovat. Pokud by ale Zeman například nijak nereagoval na situaci, kdy by Rusnokova vláda nezískala důvěru, pak by šlo podle Gerlocha o hrubé porušení ústavy, za což by prezidentovi mohla hrozit i ústavní žaloba.
Jádro diskuse, která se nyní otevírá, se podle Gerlocha točí kolem pravomocí Poslanecké sněmovny. Zákonodárci mluví například o variantě, že by byl předseda vlády volen přímo sněmovnou, což je podle Gerlocha v podstatě takzvaný kancléřský model. V takovém případě by ale mohl nastat problém v tom, že se pravomoci dolní komory příliš posílí. Spolu s ústavním právníkem Janem Kyselou navíc upozorňuje na to, že německý kancléřský model je založený na předpokladu, že prezident je slabý, protože je volen nepřímo. V českých podmínkách už to ale neplatí.
„Já osobně jsem k tomu dosti skeptický. Domnívám se, že má být určitá dělba moci, a to mezi sněmovnou, prezidentem a vládou… Je otázka, zda není tento model vyváženější, navíc za situace, kdy máme zkušenost z roku 2006, kdy sněmovna nebyla schopna několik týdnů vůbec zvolit předsedu sněmovny,“ upozornil Gerloch.
Vše se bude odvíjet i od toho, jak by prezident reagoval na situaci, kdy by nebyla vládě vyslovena důvěra. Pokud by na to nereagoval nijak a držel vládu například u moci až do řádných voleb, pak by šlo podle Gerlocha o hrubé porušení ústavy. S přímou volbu pak pro tyto případy do ústavy přibyla možnost podat za to na prezidenta i ústavní žalobu. Podával by ji Senát a musela by s ní souhlasit třípětinová většina v dolní i horní komoře. „Domnívám se ale, že to spíš nenastane,“ poznamenal Gerloch.
Zeman doufá, že Rusnokova vláda důvěru ve sněmovně dostane. Pokud se tak nestane, neřekl, jak přesně by se zachoval. Už dříve ale nastínil, že současná koalice se 101 podpisy má naději na druhý pokus o sestavení vlády. Uvažuje i o tom, že by ho případně dal předsedovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi. Zemanův kancléř Vratislav Mynář nicméně ve Studiu ČT24 zopakoval, že prezident se řídí ústavou a v žádném případě nepřekročuje své pravomoci: „Pak tu máme nějaký terminus, kterému někdo říká ústavní zvyklosti. To je samozřejmě na diskusi, protože pod ústavní zvyklost může v České republice kdokoliv zařadit cokoliv.“
Lukáš Jelínek, politolog z Masarykovy demokratické akademie:
„Když se utvářela ústava v roce 1991, byli to konzervativní právníci v čele s Vojtěchem Ceplem, kteří říkali, že nemusí být všechno v ústavě, protože všechno ostatní bude součástí nějaké ústavní kultury. V současnosti vidíme, že ústavní kultura je něco, co se u nás neuznává. Prezident Zeman hovoří o idiotských ústavních zvyklostech. V tom okamžiku si i někteří konzervativní politici uvědomují, že je potřeba patrně některé body v ústavě přinejměnším zpřesnit.“
Podle Gerlocha ale měly přijít úvahy o změnách ústavy už s přímou volbou. Současná ústava totiž úplně nepočítá s tím, že bude prezident volen přímo. „Ústavodárce si měl v loňském roce rozmyslet, jestli chce přímou volbu prezidenta republiky, protože aby byl vůbec prezident přímo zvolen, musí mít určitý politický program, kterým získá podporu voličů. Z povahy věci je pak téměř vyloučeno, aby tvrdil: 'Já budu jen reprezentantem politických stran a nebudu vůbec vyvíjet žádnou činnost.'“
Jelínek: Zkušenost se současným prezidentem by měla být varovná
Podle politologa Lukáše Jelínka není česká ústava dokonalá a politici dost dlouho odkládali její zpřesnění či rozšíření. „Teď soupeří o co největší díl z koláče, který jim může připadnout… Hledají všechny možné skuliny, tedy především prezident, ten je v tom prakticky nedostižitelný,“ řekl ve Studiu ČT24. Současnou situaci přirovnal k českému přísloví: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“ Domnívá se, že zkušenost se současným prezidentem by měla být varovná. Příští přímo zvolený prezident by totiž mohl mít tendence posouvat své ambice oproti vládě a parlamentu ještě dál. Politici by tak nyní mohli jednat alespoň o tom, co se nestihlo s přímou volbu, tedy že je prezident ze své funkce odpovědný. Zpřesnit by se podle Jelínka měly i některé časové termíny a prezidentské pravomoce.
O omezení pravomocí prezidenta se ale mluvilo už při vzniku opoziční smlouvy. Poslanci tehdy chtěli prosadit, aby prezident musel vybrat osobu, jež byla pověřena sněmovnou nebo byla ze strany, která vyhrála volby. Hovořilo se i o stanovení lhůt. Podle Gerlocha ale změna v parlamentu neprošla, protože omezovala možnost diskrece, tedy určité úvahy, kterou by i z hlediska dělby moci měl prezident mít: „Aby se příliš neposílila Poslanecká sněmovna.“
