Praha - Pražský vrchní soud dnes opět řešil případ manželů Štáfkových, kteří požadovali odškodnění za zveřejnění snímku jejich syna, který uhořel při dopravní nehodě. Vydavatelství Vltava-Labe-Press jim musí zaplatit odškodné 100 tisíc korun. Rodiče požadovali omluvu a finanční náhradu ve výši milion korun pro každého z nich. Fotografie otiskl bulvární deník Šíp v roce 2006 na titulní straně a zveřejnil je i na internetu. Verdikt je pravomocný. Vydavatelství ale zvažuje dovolání.
Případem se jako první zabýval Krajský soud v Českých Budějovicích a přiznal každému nárok na 100 tisíc korun. Vrchní soud (VS) ale manželům nevyhověl a rozsudek zrušil. Případ tak skončil u Nejvyššího soudu (NS), který rozhodnutí VS označil za neopodstatněné a vrátil případ k novému projednání. Zveřejnění fotografií podle něj výrazně zasáhlo do soukromí manželů.
Soudkyně: Právo na informace v takových případech převažuje
Každý z manželů nyní dostane 50 tisíc korun. Předsedkyně odvolacího senátu Ludmila Říhová snížení částky odůvodnila tím, že právo rodičů na pietu sice bylo narušeno, nebylo ale znemožněno. Šlo o situaci, kdy se střetlo právo osobnostní s právem na informace, které prý v takových případech převažuje. Senát byl ale vázán názorem NS. Matka mladíka doufá, že už nikdo nebude muset vidět svého syna v takovém stavu, v jakém ho museli vidět oni: „Zveřejněním fotek je to pořád živé.“
„Předcházela tomu velká debata, kde jsme si říkali, jestli zajdeme tak daleko. Nakonec jsme se rozhodli, že fotografie použijeme a stojíme si za tím,“ komentovala vedoucí zpravodajství deníku Šíp Kateřina Šmídová. Pokud se takové fotografie použijí jen jednou za čas, mají podle ní vypovídající hodnotu. „Každý člověk, který řídí vozidlo, si musí uvědomit, že se mu toto může také stát,“ dodala. Podle obhájce vydavatelství chce navíc podobné fotky zveřejňovat i ministerstvo dopravy. Zástupce rodičů ale argumentoval tím, že v roce 2006 se o podobném využití snímků ještě nemluvilo.
České redakce jsou nezodpovědné a bez piety
Šéfredaktor časopisu Marketing & Média Daniel Köppl ale vidí v takovém postoji pouhý alibismus. Do novin podle něj stačilo dát ohořelé auto a snímek dítěte se nemusel vůbec zveřejňovat. Bulvár je ale především o zisku a o tom, co čtenáři chtějí. V redakci se tak podle něj jistě kalkulovalo se zvýšením nákladu. Šmídová se domnívá, že jen o zisku to také není. „Bavíme se i o tom, kam až zajít. Je to společné rozhodnutí,“ dodala.
Každý den se objevují desítky fotografií lidí, kteří zemřou na silnicích a nikdo neřeší, zda se to příbuzných dotkne nebo ne. „Je to citlivé téma a české redakce s ním nakládají nezodpovědně a bez jakékoliv piety. Ve Velké Británii alespoň dávají pásku přes oči,“ reagoval Köppl. Zveřejnění nepříjemných událostí za účelem „prevence“ je sice jednou z teorií bulváru, ale efekt je krátkodobý. „Řidiči, kteří vidí nehodu, zrychlují po dvou minutách na původní rychlost. S bulvárem je to stejné,“ dodal.
Podle sociologa médií z FSV UK Tomáše Trampoty je hranice, kam až mohou média dojít, těžké určit. Výzkumy navíc ukazují, že se v posledních desetiletích neustále posouvají. V Česku podle něj navíc převládá mýtus absolutní liberalizace tištěných médií a rady, které by taková média regulovaly, zde chybí.
