Zesnulý kardinál Miloslav Vlk bude pochovaný v kryptě pražských arcibiskupů v katedrále sv. Víta, kde proběhne i smuteční obřad. České televizi to řekl pražský arcibiskup Dominik Duka, který se s kardinálem pravidelně vídal. V nemocnici navštívil Vlka naposledy minulý týden. Znovu se měli setkat v sobotu odpoledne. Ke schůzce už ale bohužel nedošlo. Kardinál 18. března dopoledne zemřel.
Pohřeb kardinála Vlka bude podle Duky koncem příštího týdne. Na Hradě nyní platí přísná bezpečnostní opatření. Arcibiskupství proto nejprve vše musí probrat se Správou Pražského hradu. „Hledat porozumění, aby ti, kteří se budou chtít s kardinálem Vlkem rozloučit, tuto možnost měli,“ řekl Duka České televizi.
S Vlkem ho podle jeho slov pojila společná známost už více jak půl století:
„Byli jsme kolegové na studiích v Litoměřicích na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě. Potom jsme byli ve stálém kontaktu po celá léta totality i po pádu komunismu. Už jako studenti jsme v něm viděli budoucího představitele církve v Čechách. O tom nikdo nepochyboval, což se díky Bohu také naplnilo.
Osobně jsem mu vděčný za mnohé, ať už to bylo při studiu nebo v dobách naší spolupráce v ilegalitě, při překladu Jeruzalémské bible nebo dalších aktivitách, kdy jsme se setkávali v poradním kruhu kardinála Tomáška.
Chtěl bych mu poděkovat i za velkou práci, kterou vykonal zde v pražské arcidiecézi i v budově pražského arcibiskupství. Nejenom při rekonstrukci, ale i při výběru pracovníků. Byl to opravdu fungující tým a diecéze, která odpovídala evropským standardům, a to po všech likvidačních operacích, které probíhaly od roku 1948 do roku 1989.
Byl člověkem, který měl rozhled i vzdělání a potřebnou jazykovou vybavenost. To bylo i důvodem, proč byl nejen předsedou biskupské konference, ale po dvě období vedl i celou evropskou biskupskou konferenci.
Vícekrát zastupoval i papeže Jana Pavla II. jako jeho vyslanec na evropských i celosvětových shromážděních. U Jana Pavla II. měl velkou důvěru a odevzdal velký kus práce i v rámci takzvaného synodu katolické církve, kde pracoval v sekretariátu. Vždy patřil k těm, kteří odevzdávali práci opravdu kvalitní.
Vstup mezi pražské arcibiskupy přitom neměl lehký. Kardinál Tomášek odcházel jako legenda, která převedla církev přes práh komunistické diktatury. Musel hledat kontakty s širokou církevní i politickou obcí. Po letech euforie nastaly i určité chvíle vnitřně-politických zápasů, ve kterých musela církev do jisté míry také vystupovat, což ho někdy opravdu vyčerpávalo.
Myslím, že jak církev, tak naše společnost mu mohou být za mnoho jeho práce opravdu vděčné.“
