Na základní školy se začínají opět vracet technické dílny. Mnohde ale školy řeší dvojitý problém. Některé děti nářadí vůbec neznají a dílny poměrně často ani nemá kdo učit. Pedagogů s potřebnou aprobací je totiž málo.
Předmět dílny byl na školách běžný ještě koncem 90. let, stejně jako hodiny zahradničení nebo vaření. Pak ale vypadl ze vzdělávacích plánů. Přednost dostaly počítače nebo jazyky. Nyní se ale pomalu začíná vracet zpět. „Mění se systém zaměření základních škol, prostě aby děti něco uměly,“ poznamenal ředitel děčínské školy Na Stráni Vít Průša.
V dílnách budou pracovat žáci šestých a sedmých tříd. Na předmět připadne jedna hodina týdně. Učitelé věří, že ruční práce povedou k většímu zájmu o řemesla a stoupne tak i zájem o učňovské obory.
„Nejenom sedět u počítače, ale zkusit něco udělat rukama. Zjistí pak, že je to úplně super,“ věří ředitel SPŠ stavební a SOŠ stavební a technická Ústí nad Labem Vítězslav Štefl.
Nářadí poznají dvě děti z deseti
Na škole v Děčíně mají první hodinu dílen asi po deseti letech. Vyrábějí ptačí budky. Původně ale neměli ani volnou učebnu a pracovní stoly museli postavit u školníka. Dílnu pak pomáhali vybudovat i učitelé, kteří udělali například obložení stěn anebo stropy. V jiné škole zachránili z původních dílen jen plakáty. Vše se tedy muselo nakoupit nově. Nářadí poznají podle učitelů tak dvě děti z deseti.
Pedagogů, kteří by dílny mohli učit, je ale stále málo. Na ústecké univerzitě například učitele technické výchovy přestali připravovat už před osmi lety. „Obecně předměty, které jsou náročné na studium, matematika, fyzika, ale i ta technická výchova, nejsou v oblibě,“ řekla České televizi prorektorka pro studium Alena Chvátalová.
