Už deset let je největší českou elektrárnou využívající k výrobě proudu vítr větrný park u krušnohorské vsi Kryštofovy Hamry. Později se sice objevily plány na vybudování ještě výkonnějších větrných elektráren, žádný se ale nedočkal realizace. Podle odborníků Česko využívá svůj větrný potenciál pouze z 10 procent, za jednu z hlavních příčin považují předsudky ze strany politiků, kteří o projektech rozhodují.
Chalupa: Fouká u nás podobně jako v Bavorsku, kde se staví ročně tolik větrných elektráren, jako my máme teď
17 minut
Události, komentáře: Klady a zápory větrných elektráren
„Fouká u nás zhruba podobně jako v sousedním Rakousku nebo Bavorsku nebo v obdobných zemích, kde se staví ročně tolik větrných elektráren, jako tady máme nainstalováno aktuálně my. Takže je to málo a podle studií Akademie věd by se zde mohlo postavit zhruba tolik elektráren, aby pokryly čtvrtinu až třetinu spotřeby elektřiny v České republice,“ řekl v Událostech, komentářích předseda Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpán Chalupa.
Bohumil Frantál z Ústavu geoniky Akademie věd České republiky mu dává za pravdu. Podle jeho slov je větrný potenciál České republiky srovnatelný vedle Rakouska i s Nizozemskem či Dánskem. „Takové střídmé odhady se pohybují v rozmezí 2500 až 3500 megawatt, aktuálně tedy dosahujeme pouze nějakých 10 procent realizovatelného potenciálu, takže je rozhodně kam růst. Bylo by velice špatné tento potenciál nevyužít do budoucna,“ soudí Frantál.
Porovnání využití větrné energie v Česku a jiných zemích
Když se 13. června 2009 spouštěly Kryštofovy Hamry, prohlásil už tehdy Bohumil Frantál, že v souvislosti s větrnými elektrárnami převažují nad věcnými argumenty mýty, spekulace a přehnané obavy. Má za to, že situace se příliš nezměnila. „Dá se říct, že více to platí na politické úrovni. Jde o jeden z hlavních důvodů, proč spousta projektů, odhadem to může být až 90 procent navrhovaných projektů větrných elektráren, nebylo realizováno,“ prohlásil v Událostech, komentářích.
Europoslanec a dřívější hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský (ODS) potvrzuje, že když vedl region, vnímal návrhy na stavbu větrných farem negativně. „Já si myslím, že u větrných elektráren platí, že to nesmí být hrubý zásah do krajiny, nesmí to znamenat nějaké změny krajiny a my je sice možná můžeme postavit do Beskyd, Jeseníků, Krušných hor a vrcholky osadit větráky, protože máme potenciál. Já o tom ale nejsem přesvědčený,“ uvedl s tím, že si nemáme ničit krajinu.
Podle Chalupových slov je ale česká situace podobná jižním částem Německa, kde jsou větrníky rozprostřeny více rovnoměrně pro krajině, nikoli ve velkých shlucích. Navíc upozornil, že když větrníky doslouží, lze je jednoduše rozmontovat a krajina je zase jako dřív.
Vývoj větrné energie v ČR
Také Bohumil Frantál poukazuje na to, že je možné rozkládat větrníky rovnoměrně. „Podobný proces decentralizace probíhá například v Belgii a je označován nebo propagován heslem jedna vesnice, jedna turbína. To znamená žádné velké projekty, ale dekoncentrace a ideálně vlastně i zapojení se místních komunit a s většími přínosy do místních pokladen,“ přiblížil odborník z Akademie věd.
Tošenovský zdůraznil, že vedle vizuálního zásahu do krajiny mluví proti větrným elektrárnám také kolísavý výkon a prozatím se technologicky nepodařilo zvládnout ukládání přebytečné energie.
„Ano, zálohování nebo vyváženost systému může a musí hrát roli a je potřeba se na to dívat se všemi dostupnými a v budoucnu dostupnými technologiemi, ať už je to ukládání energie, a to se nebavíme jenom o bateriích, ale i řízení spotřeby a jiné nástroje. Ale myslím, že v případě České republiky by bylo dobré se zamyslet právě nad tím nehledat ty negativní aspekty, ale hledat cesty, jak to realizovat. Sousední Rakousko plánuje k roku 2030 sto procent energie elektřiny z obnovitelných zdrojů, my plánujeme pouze nějakých 15 procent. Je tady velký rozdíl,“ zdůraznil.
Podle Tošenovského by Česko mělo ve snaze nahradit uhelné elektrárny zamířit k jaderné energii, Chalupa se ale staví za dominanci obnovitelných zdrojů. Frantál prosazuje nahrazování produkce elektřiny z uhlí větrnými elektrárnami. „Podle mého názoru nabízí největší potenciál, samozřejmě s určitými limity, ať už se týká dopadů na krajinu, národní parky, chráněné krajinné oblasti, zde se asi nemá cenu o tom bavit, do těchto lokalit by neměly zasahovat. Ale kromě těchto výjimečných území si myslím, že ve většině krajů je potenciál opravdu nevyužitý,“ soudí.
