Brno - Divadlo Reduta uvádí svou druhou premiéru letošní divadelní sezony 2012/2013. V listopadu režisér Daniel Špinar nastudoval inscenaci Kabaret Kafka, která vychází z nejslavnějšího dopisu, v němž Kafka popisuje nejintimnější témata a pojmenovává svůj postoj k životu. Předlohou pro novou inscenaci s názvem Zlatá šedesátá se staly osobní zápisky filmového scénáristy, režiséra a publicisty Pavla Juráčka (1935-1989).
Režisér Jan Mikulášek spolu s dramaturgyní Dorou Viceníkovou dramatizovali Juráčkovy spisy, které se blíží k žánru autentického románu. Díky své vysoké literární hodnotě vyšly knižně pod názvem Deník už v roce 2004. Juráčkovy texty zaznamenávají úspěchy a pády talentovaného umělce v konfrontaci s dobovými kulturními a společenskými událostmi mezi lety 1959-1974. Juráček intimně popsal svůj osobní i umělecký život. Deník tak nabízí důvěrný pohled na tehdejší vnímání světa a na atmosféru panující mezi filmovými tvůrci zlatých šedesátých let. Pro Mikuláška se stala inspirativní Juráčkova schopnost zachytit střet dějin s intimitou člověka.
Inscenace také ukazuje Juráčkův životní příběh plný lásky, úspěchů a zklamání. Režisér spolu s dramaturgyní rozdělili text pro pětici aktérů: Josefa Poláška, Jana Hájka, Jiřího Vyorálka, Gabrielu Mikulkovou a Petru Bučkovou. Každý z této pětice představuje postavu Juráčka a vypráví jeho příběh. Herci jsou oblečeni do totožných pánských obleků, mezi sebou nijak nekomunikují a dramatický text deklamují formou monologů do prázdna. Mikulášek tak rezignoval na podstatu divadelního sdílení, tedy na komunikaci mezi diváky a herci. Teprve až na úplném konci herci cíleně hledí do publika s bezmocným výrazem, čímž na něj apelují, aby se nad shlédnutým příběhem zamyslelo.
Všechny složky inscenace: detailnost příběhu, hudební doprovod, herecké ambice, jsou podřízeny výtvarné působivosti, která dominuje a svou nápaditostí překvapuje diváky. Právě typický znak Mikuláškovy režie je výtvarnost scény, díky níž bývá často označován za „režiséra působivých obrazů“. Zlatá šedesátá jsou plejádou originálních vizuálních nápadů. Například nad jevištěm „poletují“ Juráčkovy scénáře, z kravaty vytéká voda, gramofonové desky naznačují narození dcery.
Herecké technice dominují pantomimické pohyby, díky nimž se ukazují těla herců v nepřirozených, zato velice nápaditých polohách. Režisér dokáže rozpohybovat obyčejné předměty, jimž herci dávají nový význam.
Scénu a kostýmy navrhl Marek Cpin, který s Mikuláškem často spolupracuje. Kulisy odkazují na Juráčkův film Případ pro začínajícího kata, kterým se Cpin inspiroval. Jednotlivé epizody od sebe odděluje filmový střih, buď se scéna zatmí, nebo se zakryje jeviště pomocí klesající přední opony. Ta ale zůstává několik centimetrů nad zemí a diváci vidí pouze pohyby dolních končetin herců, kteří přestavují scénu. Několikrát se pracuje i s dobovou filmovou projekcí, vkomponovanou do kulis v zadním horizontu jeviště.
Tato nová, velice subjektivní a osobní inscenace zapadá do konceptu Reduty. Potvrzuje dramaturgické směřování Reduty k osobním textům, které podle inscenačního týmu odhalují mnohem více než dramatické texty. Zlatá šedesátá vynikají technicky promyšlenou režií obrazu. Publikum určitě zaujme hlavní téma, ukazující život jedince na pozadí dějin, které ovlivnily nejeden lidský osud. Mikulášek opět potvrdil, že patří k nejoriginálnějším českým divadelním režisérům. Diváci se mohou těšit i na červen, kdy před koncem divadelní sezony uvede Divadlo Reduta premiéru Gurmáni autorského týmu Mikulášek, Viceníková, Cpin.
