Granada (Španělsko) - Belgický král Baudouin I., který vládl Belgii 42 let, zemřel 31. července 1993 ve věku dvaašedesáti let během dovolené ve španělském letovisku Motril nedaleko Granady. Podle oznámení světových agentur byla příčinou smrti belgického monarchy srdeční choroba. Baudouin I. se již v srpnu 1991 podrobil operaci srdce a bylo oznámeno, že trpí takzvanou Barlowovou nemocí, která postihuje srdeční chlopně a může způsobit náhlou smrt.
Přestože jeho politická aktivita měla vždy spíše protokolární charakter, protože belgický král nemá prakticky žádné pravomoci, snažil se Baudouin I. využít svou autoritu a popularitu zvláště při uklidňování „rozvodových“ snah Valonů a Vlámů. V této souvislosti býval Baudouin I. označován za „posledního Belgičana“ a možná i za „posledního krále Belgičanů“. Po jeho smrti ho na trůně vystřídal jeho bratr, nynější král Albert II.
Baudouin Albert Charles Léopold Axel Marie Gustave se narodil 7. září 1930 na zámku Stuyvenberg u Bruselu jako nejstarší syn pozdějšího krále Leopolda III. a královny Astrid. V roce 1940 byl nucen s částí královské rodiny emigrovat do Francie a později do Španělska a Portugalska. V následujícím roce se sice vrátil do Bruselu, ale po obsazení Belgie hitlerovskou armádou byl v červnu 1944 spolu s celou královskou rodinou deportován do Rakouska na hrad Hirchstein a později do Stroblu u jezera Wolfgangsee. Zde se v květnu 1945 dočkal osvobození americkou armádou. Ještě v témže roce odjel se svým otcem do Švýcarska a zahájil studia na Kalvínově koleji v Ženevě.
Slavnostně korunován belgickým králem byl Baudouin 17. července 1951. Pro svou introvertní a vnímavou povahu si záhy po svém nástupu na trůn vysloužil přezdívku „smutný král“. Přesto byl tento přísně věřící katolík jako symbol čestnosti a poctivosti oblíben, stejně jako jeho manželka královna Fabiola.
