Melk - Až se budete někdy řítit po rakouské dálnici z Lince do Vídně či naopak, dopřejte si menší zdržení, sjeďte na vedlejší silnici, která kopíruje tok Dunaje a projeďte si kouzelné údolí Wachau, třeba z Melku do Kremže. Čekají vás tu nejen honosné kláštery a útulné uličky historických měst, ale také údolí pokrytá vinicemi a na své si kromě milovníků dobrého vína a jídla přijdou i cyklisté.
V roce 2000 bylo celé údolí Wachau zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO, jednou z nejvýznamnějších památek tu je klášter v Melku. Asi jako první zamíří návštěvník Melku do benediktýnského klášter, který stojí na šedesátimetrovém kopci nad městem. Pozornost si zaslouží i staré město, které se může pochlubit celou řadou historických budov, jako je například starý poštovní úřad z konce 18. století s nádhernou reliéfní výzdobou.
Významným duchovním centrem se Melk stal v roce 1089. Tehdy daroval císař Leopold II. svůj hrad benediktýnům, a zasloužil se tak o vznik největšího kláštera tohoto mnišského řádu v Evropě. Během staletí doznal samozřejmě klášter řady změn. Dominantou komplexu je kostel svatého Petra a Pavla, korunovaný 64metrovou kupolí.
Milovníky záhad i dobré literatury jistě potěší, že Melk posloužil jako kulisa k Ecovu bestseleru Jméno růže. Právě tady sepisuje benediktýn Adso tajuplný příběh, kterého se stal svědkem v jednom italském klášteře, kam dorazil jako průvodce františkána Viléma z Baskervilu.
Památky dávného lidského osídlení mezi Melkem a Kremží ovšem nedokazují jenom opevněné kláštery a zbytky středověkých tvrzí, ale i nálezy z dob daleko dřívějších. Když se z Melku vydáte po proudu Dunaje, dorazíte za chvíli k nenápadné vesnici Willendorf. Tady se našla jedenácti centimetrová soška ženy podobná naší věstonické Venuši, stará asi 25 000 let. Když se vydrápete na místo naleziště, můžete její kypré proporce obdivovat nikoliv na malém originálu, nýbrž na řádně zvětšené kopii.
Dále na východ se údolí zužuje a jeho jižní svahy lemuje jedna vinice za druhou. Vinné révě se tu báječně daří a zdejší vína jsou mezi znalci velmi oblíbená. Člověk si tady navíc připadá spíš jako v Itálii než v Rakousku a na své si tu přijdou i cyklisté, nádherná cyklostezka se bez výraznějšího převýšení vine celým údolím Wachau.
Cyklisté také jistě ocení i několik přívozů, které je bez problému přepraví z jednoho břehu na druhý. Kromě Melku je ale většina zdejších pamětihodností na severním břehu Dunaje, mezi nimi i největší perla tohoto kraje, kterou je Dürnstein. I tady je jednou z hlavních pozoruhodností zdejší klášter s charakteristickou zdálky viditelnou modrou barokní věží.
Zájem veřejnosti sem ale nepřitahuje jenom tenhle barokní skvost, ale také rytíř bez bázně a hany – král Richard Lví srdce. Při návratu z křížové výpravy tu byl zajat a vězněn na hradě nad městem. Po příkré oslí stezce se tam můžete při troše námahy podívat i vy a vyslechnout si legendu, kterak chrabrého reka nakonec zachránil potulný pěvec Blondel. Údajně se tak dlouho potuloval krajem a zpíval píseň, kterou znal jen on a král, až mu Richard ze zdejší věže odpověděl a jednání o výkupném mohla začít. Pokud nepatříte k romantikům a podobné historky vám jsou k smíchu, oceníte jistě jeden z nejhezčích pohledů na město i jeho nejbližší okolí, který se vám naskytne právě z hradních ochozů.
Z druhé strany výlet údolím Wachau uzavírá město Křemže. Při procházce ospalými uličkami starého města vás možná překvapí, že právě Kremže, německy Krems, byla ještě v 11. a 12. století vážným konkurentem samotné Vídně. Půvabná architektura městských domů i několika církevních staveb, která tak okouzluje současné návštěvníky, je už ale daleko pozdějšího data.
Kremže se kromě bohaté historie může pochlubit i drobným leč nezanedbatelným příspěvkem do evropské gastronomie. Právě tady byla totiž vynalezena pochutina, dobře známá i u nás pod názvem kremžská hořčice.
