ZÁBŘEH - V dobovém oblečení či v masce a s kufrem v ruce se dnes tři desítky nadšenců v Zábřehu na Šumpersku zapojily do tradičního recesistického závodu na kopci Humenec. Odolávat museli nejen nízkým teplotám a zmrzlé zemi, ale i zlomyslným nástrahám pořadatelů.
Během, který se letos konal podesáté, si připomněli památku slavného polárníka a dobrodruha Jana Eskymo Welzla. Podle organizátorů totiž právě spěchající lidé s kufrem v ruce připomínají podobu Welzla nejvíce.
„Počasí nebylo úplně příznivé, hlavně nám chyběl sníh. Bylo ale hodně námrazků, takže jsme zaznamenali i některé hezké pády, byť na promrzlou zem docela bolestivé,“ řekl hlavní pořadatel závodu Pavel Zubík.
Mnozí účastníci se na akci pečlivě připravili. Na kopec vyrazili v dobovém oblečení. Prakticky každý měl na sobě výbavu připomínající Kanadu z Welzlovy doby. Nechyběla třeba maska vlka či děti převlečené za lovce.
Závodníci se také letos museli kromě počasí vypořádat i s úkoly, které pro ně nachystali pořadatelé. Podmínkou klání jsou totiž zastávky na třech stanovištích, kde na ně čekal špek, slivovice a tvarůžky, které prý mají slepit zuby ve vyschlých ústech tak, aby závodníci nemohli v cíli podávat protesty.
Na vítěze letos v cíli čekala netradiční cena nazvaná „Welzlova reakce na Klausovu amnestii“. „Obsahovala malou lahev lihoviny, obranný sprej, nůž a Welzlův dopis. Vzkazuje v něm, že v reakci na amnestii je třeba se zaprvé pořádně opít, za druhé řádně se ozbrojit a za třetí nejlépe udělat obojí,“ dodal Zubík.
Dnešní závod s názvem Welzlův kufr byl jednou ze součástí festivalu cestovatelů, dobrodruhů a recese s názvem Welzlování, který začal v polovině ledna. Doprovázejí ho nejen recesistické závody, ale i besedy s cestovateli a fotografické výstavy. Součástí festivalu bude také filmová přehlídka věnovaná cestování, dobrodružství a extrémním sportům.
Na příští neděli pořadatelé naplánovali závod čtyřspřeží s lidskou posádkou i pokus o rekord v počtu lidí s kufrem v ruce, kteří přijdou na náměstí v Zábřehu.
Festival je věnovaný zábřežskému rodákovi Janu Eskymo Welzlovi (1868 - 1948). Místní pokládají polárníka za druhého Járu Cimrmana, ovšem s tím rozdílem, že Welzl skutečně žil. Odešel z domova, aby se vyhnul vojenské službě, procestoval celý svět, psal knihy, zlatokopům na Aljašce vyráběl těžební stroje a nakonec se stal náčelníkem Eskymáků.
