Vysvětli to babičce

Vzpomenu-li si na svůj školní věk, vidím klučinu, kterak se složitě snaží vysvětlit problematiku paní učitelce, divoce při tom mává rukama, čímž chce vykompenzovat nevědomost přesných pojmů. Ano, přesnost, ideální stav, kdy u tabule zopakujete to, co se uvádí v textu učebnice, popřípadě vám to pedagog nadiktoval. Stav, kdy si bez obav vysloužíte áčko, jedničku či sluníčko, záleží, v jakém stádiu studia jste nebo pro jaký ústav jste se rozhodli.

S pamatováním definic jsem měl odjakživa potíž, má paměť vykazuje spíše oddanost obrazu, se slovy, zvláště když k nim přiřadíte jména, a čísly si moc nerozumí. Kromě všemožných Pythagorových zákonů do nás tlačili i verše kultovních básní, přičemž pro některé vyučující ani Máj nebyl dostatečně dlouhý.

O to, zda jsme matematickým a fyzikálním zákonům rozuměli, nebo dokonce (chraňbůh!) jsme chápali sdělení ukryté v metaforách rýmů, se už nikdo příliš nezajímal. Buď ti ten přiklad vyjde, nebo ses špatně naučil definici.

Nechci být nespravedlivý, objevily se případy zcela opačné. O poučky jsme ani nezavadili, vyžadovala se po nás snaha zobecnit pravidlo na základě konkrétních příkladů. Byly také semináře, v nichž se úmyslně pod lavice schovávaly učebnice a přehledy dějin literatury, a vyžadoval se jen a pouze náš názor.

Nyní, když já sám spadám do kategorie učitel, narážím na tento věčný svár. Definice mohou totiž být náročné na paměť, ale také pohodlné. Namícháte poučky a fakta, hezky se u toho usmějete, obohatíte sem tam o dramatickou pauzu a máte vyhráno. Ale když se vás pak zeptám na váš názor, plynulost praská a začíná se koktat.
 
Ani nevím proč, snad díky vlastní zkušenosti, jsem si navykl definici sice představit, ale po studentech chtít jejich vlastní znění, zformulované tak, jako by jej říkali své babičce. Zjistil jsem na vlastní kůži, že nejobtížnější je právě jednoduchost a srozumitelnost. Nutí vás totiž vše naservírované (a zaobalené cizími výrazy) zpracovat, nutí vás to k porozumění.
Babičky tak mají pro moji výuku i pro mé vlastní samovzdělávání neocenitelný přínos…

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Archiv

Válka na Blízkém východě minutu po minutě: říjen 2023

1. 12. 2023

Za smrt pacientky ve zlínské nemocnici může personál, konkrétního viníka ale policisté nenašli

Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pochybila při endoskopickém výkonu, po kterém jedna pacientka zemřela a jedna byla těžce zraněna. Podle policie selhal zdravotnický personál, když zaměnil sterilní látku za desinfekci. Konkrétního viníka se ale nepodařilo najít a kriminalisté tak případ odložili. Informovala o tom mluvčí zlínské policie Monika Kozumplíková. Nemocnice je v současnosti vyšetřována také kvůli nákaze pacientů a personálu salmonelózou – celkem onemocnělo 68 lidí.
16. 1. 2020

Před 30 lety se snídalo u Mitterranda. Husák musel počkat, přednost dostal Havel

Za tradiční prvenství Francoise Mitterranda bývá považován fakt, že se stal prvním socialistickým prezidentem v dějinách Francie. Výrazná osobnost evropské politiky 20. století má ovšem význam i pro dějiny české, potažmo československé – Mitterrand byl totiž prvním západním státníkem, který před rokem 1989 jednal s představiteli tuzemského disentu, a postavil je tak téměř na roveň Husákovy a Jakešovy nomenklatury.
9. 12. 2018

Ferdinand Peroutka. Muž střední cesty, kterou zavály dějiny

Novinář Ferdinand Peroutka, nejzvučnější hlas české názorové publicistiky 20. století a břitký kritik nacistické i komunistické totality, označil svého předchůdce Karla Havlíčka Borovského v dobrém slova smyslu za muže střední cesty. On sám jím byl také - jen mu ji zavály dějiny. Od jeho smrti právě uplynulo čtyřicet let.
25. 2. 2015Aktualizováno20. 4. 2018
Načítání...