Kábul - Jako o sovětském Vietnamu se mluví o invazi Sovětského svazu do Afghánistánu v zimě 1979. Místo rychlé operace čekalo Sověty devět let krvavé a neúspěšné války, která skončila postupným stahováním sovětských vojsk. První část odsunu byla ukončena 15. května 1988.
Vojska Sovětského svazu Afghánistán obsadila o Vánocích v roce 1979. Jejich cílem bylo stabilizovat zdejší komunistický režim reprezentovaný Lidově-demokratickou stranou Afghánistánu. Ten totiž od komunistického převratu v roce 1978 ohrožoval jak boj frakcí uvnitř strany, tak útoky odbojářských skupin muslimských mudžáhidů. Moskva plánovala jen několikatýdenní operaci, po dosazení prokremelského Babraka Karmala (dříve velvyslance Afghánistánu v Československu) se sovětská vojska měla stáhnout.
„Vpád do Afghánistánu připravovali v SSSR stejní lidé jako vpád do Československa a i scénář byl podobný. Předpoklad byl, že po období protestů a potlačení odbojných skupin se všechno vrátí do podobného stavu, jak to bylo v Maďarsku a Československu, tedy že budou sovětská vojska kontrolovat situaci. Což se nestalo,“ informoval bývalý náčelník Generálního štábu české armády Jiří Šedivý.
Místo rychlé operace sovětský Vietnam
Sovětům se snadno podařilo obsadit Kábul, o obsazení celého státu se ale pokoušeli marně. Reakcí na okupaci Afghánistánu byla neúčast západních sportovců na moskevské olympiádě, hospodářské sankce, ale především vyzbrojování mudžáhidů Spojenými státy a Pákistánem. Následovala devítiletá krvavá válka, které se pro neúspěch SSSR přezdívá sovětský Vietnam. Moskva v bojích přišla o čtrnáct tisíc mužů. Nemohla se spolehnout ani na afghánskou armádu. „Afghánská armáda tehdy nebyla výrazně bojeschopná, ta situace byla tristní, docházelo dokonce i k povstání některých posádek proti komunistickému režimu. Navíc měli mudžáhidové silný vliv,“ dodal Šedivý.
Od nástupu Michaila Gorbarčova do čela SSSR v roce 1985 se Sovětský svaz snažil afghánský problém ukončit. Vojska byla vyčerpaná a v SSSR klesala podpora jejich účasti v bojích. V roce 1987 Kreml rozhodl o stažení vojsk s Afghánistánu, záměr potvrdila i ženevská jednání se Spojenými státy, Pákistánem a Afghánistánem v dubnu 1988. Patnáctého srpna byla dokončena první část stahování sovětských vojsk z Afghánistánu. Poslední ruští vojáci odešli v únoru 1989, symbolicky po mostě Družba.
Válka v Afghánistánu patří mezi nejvýraznější momenty mocenského vzestupu muslimských bojových skupin. Jedním z mudžahidů bojujících v Afghánistánu byl i pozdější světově hledaný terorista Usáma bin Ládin. Po odchodu sovětských vojsk mudžahídové v roce 1992 svrhli komunistický režim a poté se v boji o moc střetly jejich sunnitské a šiítské frakce. Z jejich sporů vítězně vzešlo fundamentalistické militantní teroristické hnutí Taliban, které v září 1996 obsadilo Kábul a prohlásilo Afghánistán za plně islámský stát. V rámci boje proti terorismu po útocích z 11. září jej svrhla v roce 2001 operací „Trvalá svoboda“ americká armáda.
