Ostrava - Martina Červenku teď obklopují válečné relikvie, které jsou klíčem k srdceryvným osudům. Vedle kusu střepiny leží zašlé deníky popsané úhledným staromódním písmem, korespondence vraha rakouského následníka a jiné skvosty. Dramaturg České televize je několik týdnů ponořený do příběhů účastníků Velké války. Tak se říkalo První světové válce, od jejíhož začátku uplyne příští rok sto let.
Téma Velké války dlouho viselo ve vzduchu, říká Martin Červenka
Nejen Evropa se chystá, jak si výročí konfliktu, který změnil mapy a osudy milionů lidí, připomene. Tvůrčí producentská skupina Lenky Polákové připravuje šestnáctidílný dokument Raport o Velké válce. Unikátní je v tom, že čerpá především z domácích archivů a pozůstalostí lidí, kteří se touží podělit o příběhy svých pradědečků a dědečků - vojáků Velké války. „Dostali jsme asi osm set podnětů - hlavně dopisy, fotografie, deníky, audiozáznamy s vyprávěním pamětníků a jiné věci,“ líčil dramaturg pořadu Martin Červenka, který vystudoval historii.
Překvapilo vás, kolik lidí na výzvu reagovalo?
Je to úctyhodné číslo. To jsme opravdu nečekali.
Co z toho vyvozujete?
Svědčí to o tom, že toto téma viselo dlouho ve vzduchu. Nikdo se mu patřičně nevěnoval a lidé, kteří velmi pietně uchovávají pozůstalost po dědečcích, jsou nesmírně rádi, že to mohou konečně někomu ukázat. Chtějí, aby se o vojácích první světové války mluvilo. To, že společnost na tyto hrdiny zapomněla, vnímají jako nevděk. Dalším motivem diváckého zájmu je, že jim můžeme pomoci vypátrat podrobnosti o životě jejich předků.
Proč česká společnost neoslavovala vojáky z první světové?
Je to samozřejmě důsledek politické situace ve dvacátém století. Bohužel, dodnes máme utkvělou představu, že český voják v První světové válce byl Josef Švejk, což samozřejmě není pravda. Když dnes čtu deníky vojáků z italské fronty, je jasné, že se Švejkem neměli nic společného. Český voják byl pilířem rakouské armády, který bojoval za Rakousko-Uhersko ještě i tehdy, když už fakticky neexistovalo.
O koho se budete při pátrání opírat?
Našimi klíčovými partnery jsou Vojenský historický ústav a Vojenský historický archiv. Jejich historici jsou připraveni s námi spolupracovat. Těší se na to, protože výzva přinesla spoustu dosud neznámých svědectví o českých mužích ve Velké válce. Pro každého badatele je to sen, když může pracovat s novým materiálem.
Jak jednotlivé díly poskládáte? Jakou budou mít formu?
Budeme pracovat dokumentární metodou. Těžištěm bude jedinec nebo rodina, která hledá informace o svých předcích, dědečcích v uniformách rakouské armády. Vedle hlavního hrdiny budou mít jednotlivé díly i další jeden nebo dva vedlejší příběhy, které se budou prolínat. Třeba se ocitneme v roce 1915 na bojišti na Balkáně, kam nás zavede korespondence jednoho vojáka, který tam zahynul, ale nevíme, za jakých okolností. Zároveň máme paměti jiného vojáka, který tam byl také a válku přežil. Jeho zápisky nám třeba pomohou dozvědět se něco více o okolnostech smrti prvního vojáka.
Dalším stavebním kamenem budou právě historici, kteří budou glosovat nálezy a budou se vyjadřovat k dobové situaci, tedy orientovat diváka v čase a prostoru. V obraze bude i moderátor, který nás bude provázet italskými bojišti, pláněmi Haliče a dalšími místy, na kterých budeme točit.
Hlavní hrdinové cyklu budou frontoví vojáci. Kdo další se v seriálu objeví?
Například od divačky z Bratislavy jsme dostali příběh její babičky, která se stala před válkou ošetřovatelkou a v době první světové musela nastoupit na ruskou frontu do rakouských řad. Dostala se do zajetí a posléze až k legionářům, takže absolvovala celou slavnou legionářskou trasu kolem světa. Získali jsme také příběhy vojenských pekařů, kuchařů nebo příběh autobusu, který musel roku 1914 také narukovat. Mám velkou radost, že jsme se dostali i k českým námořníkům. Byť jsme suchozemci, poměrně hodně mužů se uplatnilo na bitevních lodích. Někteří sloužili i na ponorkách.
Svěřili vám diváci nějaké milostné příběhy?
Dostali jsme třeba příběh dědečka, který si z Ruska přivezl ženu. Zůstali spolu, měli plno dětí. Jedna rodina by chtěla rozluštit milostné vzkazy, které posílal dědeček babičce šifrovaným písmem. Milostné vzkazy bývaly také na korespondenci pod známkami. Frontová korespondence vůbec je nesmírně zajímavá a často krásná. I vojáci, kteří neměli žádné vzdělání, se na frontě stávali umělci. Ty hrůzy asi na ně tak působily. Krásně malovali i psali. Některé dopisy jsou tak silné, jako by je napsal Remarque.
Jak bude váš cyklus ohraničený časově a teritoriálně?
Zmapujeme všechna bojiště První světové války, na kterých byl český voják - to znamená od osudných výstřelů v Sarajevu po slavnou sibiřskou anabázi. Obrazně řečeno - budeme se pohybovat v době od roku 1914 do roku 1920, a to v podstatě po celém světě.
Učinili jste nějaké objevy kolem atentátu na následníka trůnu v Sarajevu?
Tato událost se nám připomněla v nečekaných souvislostech. Získali jsme například svědectví zprostředkované dětmi českého vojáka, který mluvil s Františkem Ferdinandem těsně před smrtí. Než nasedl do auta a odjel vstříc atentátníkovi, přinesl mu vojenský telegrafista telegram z domova, ve kterém byly údajně informace o tom, jak se daří jeho dětem ve škole. Byl to český voják pověstný svým krasopisem, který měl zrovna službu. Prý si s ním následník družně popovídal. Telegrafista to pak po zbytek života dokola vypravoval.
A unikátní dokument, který nám poskytl divák, je korespondenční lístek, který napsal vrahovi Františka Ferdinanda Gavrilo Principovi jeho bratr Nikolaj do Terezína. Ptal se ho, jak se má, vyřizoval pozdravy od rodiny. Myslím, že bude zajímavé vypátrat, jak se ten lístek dostal k našemu divákovi.
Martin Červenka
Martin Červenka se narodil v roce 1971 v Ostravě. Vystudoval historii a filozofii na Masarykově univerzitě v Brně. Ještě než školu dokončil, si ujasnil, že chce pracovat v médiích. Po novinářské práci v regionálních denících zakotvil v roce 2000 v České televizi jako dramaturg. Je podepsán pod mnoha televizními cykly, například Ta naše povaha česká, Osudové okamžiky, V zajetí železné opony, Tajné akce Stb, Stopy, fakta, tajemství. Dramaturgoval řadu dokumentů, třeba ze série Příběhy slavných - Život mezi Schönfeldem a Tigridem, dále Roztroušený hnát, Všechny příští Černobyly a na další tituly.
Co jste zjistili o legionářích?
Dokumentů a jiných památek týkajících se legionářů jsme dostali nejvíce. Především osudy ruských legionářů jsou pozoruhodné. Než se dostali k legiím, nosili pochopitelně rakouskou uniformu - nejdříve někam narukovali, bojovali, většinou utrpěli zranění a dostali se do zajateckého tábora. Takto vypadal začátek většiny legionářských osudů. Pak je čekala anabáze přes celou Sibiř, strastiplná a nekonečná. Muži se snažili ukrátit si volný čas vším možným - kreslili, psali divadelní hry i třeba etnografické studie, hráli divadlo, vydávali časopisy i knihy - třeba Slezské písně. Sepsali, co si kdo z Bezručových básní pamatoval a vydali to. Bude jistě zajímavé zkonfrontovat jejich Slezské písně s těmi Bezručovými. Legionáři hledali rozptýlení i u zvířat. Jsou známé případy, kdy si vzali na cestu domů medvídka. Problémy nastaly, když medvídě vyrostlo a nevědělo, jak se má v novém domově chovat.
V jaké jste teď fázi příprav?
Oddělili jsme podstatné nosné prvky, které vyplynuly z diváckých ohlasů. Vytipovali jsme hlavní hrdiny. Kolem režiséra Pavla Štingla, který je otcem tohoto projektu, vzniká tvůrčí režisérský tým, který se bude jednotlivými příběhy zabývat a připravovat scénáře.
Jaké by mohlo být nejdůležitější sdělení Raportu o Velké válce?
Dvacáté století bylo stoletím velkých ideologií. Bojovalo se za vlast, za císaře pána, za různé „ismy“. Přitom jakoby se zapomnělo, že středem našeho světa je rodina. Myslím, že je správné, že vycházíme z rodinných archivů, z pamětí obyčejných lidí, kteří někde bojovali. Jsou to velmi silné rodinné příběhy, ze kterých můžeme poskládat pravdivý příběh o této společnosti, které válka přinesla zásadní kulturní a životní zkušenost.
Stránky pořadu Raport o Velké válce: www.ceskatelevize.cz/raportovelkevalce