Praha - Josef Horák a Josef Stříbrný se narodili v Lidicích a jako stateční letci pět let bojovali v řadách britského královského letectva proti nacistickému nepříteli. Právě kvůli nim padl pokyn k vypálení Lidic. Co prožívali právě tito muži, když se dozvěděli o tragédii Lidic? A hlavně – proč po válce nemohli a hlavně nesměli v nových Lidicích žít? Nezodpovězené otázky kolem dvou lidických letců se snažil odhalit reportér Stanislav Motl v cyklu ČT Stopy, fakta, tajemství.
Stali se záminkou pro vyhlazení Lidic, zatímco nasazovali své životy
Josef Horák a Josef Stříbrný byli nejenom krajany z Lidic, ale také dobrými kamarády. Po středoškolských studiích odešli oba do Hranic na Moravě studovat Vojenskou akademii. „Patřili koncem první republiky k té nejmladší generaci profesionálního důstojnického sboru československé armády. Krátce před Mnichovem byli vyřazeni v hodnostech mladých poručíků. Zatímco ovšem Stříbrný směroval k pozemním zbraním, tak Josef Horák směřoval k letectvu,“ uvedl historik z Historického ústavu Armády České republiky Jiří Rajlich.
Přes Libanon do Británie
Po příchodu nacistů byli Josef Horák a Josef Stříbrný z armády propuštěni. Pracovali pak jako úředníci v Praze a hledali možnosti, jak se dostat za hranice. To se jim nakonec podařilo těsně po Štědrém dnu roku 1939. Z Wilsonova nádraží potom vlakem odcestovali do Uherského Brodu. Přešli slovenské hranice a putovali dva měsíce neuvěřitelně strastiplnou cestou přes Košice, Budapešť, Jugoslávii, Střední východ a odtud lodí do Francie.
Těsně předtím, než 25. června 1940 Francie kapitulovala, se Horák a Stříbrný na poslední chvíli přesunuli do Velké Británie. Stříbrný pak působil u československé samostatné brigády. Josef Horák byl přidělen k 311. československé Bombardovací peruti. Vycvičený navigátor se bez reptání stal palubním střelcem, kterých tehdy byl nedostatek. „Přežil celkem 34 nočních bombardovacích útoků na Německo a okupovaná území a tím, že to přežil a vlastně se dožil konce takzvané operační túry, byl vybrán do pilotního výcviku,“ dodal Rajlich.
Horák se zde seznámil se svou budoucí manželkou Winifred. Svatba se uskutečnila 6. prosince 1941. Záhy se dramaticky naplňuje osud Lidic. Jak už se dnes ví, záminkou pro vyhlazení této obce se stala skutečnost, že právě Josef Horák a Josef Stříbrný byli příslušníky naší zahraniční armády. Oba se tu hroznou zprávu dozvěděli z vysílání BBC.
Po válce se Josef Horák a Josef Stříbrný do Československa vrátili. Zde si s definitivní platností uvědomili, že všichni členové jejich rodin byli ještě před vypálením Lidic odvlečeni a zakrátko postříleni. Přežila pouze sestra Josefa Horáka Anna jen proto, že byla tehdy v devátém měsíci těhotenství. Nacisté ji sice nechali porodit, nicméně později ji malou dcerku odebrali.
Pro ty, kteří přežili Lidice, byli letci vrahy
S Josefem Horákem přijela také manželka Win. Rovněž i jejich dva synové Václav a Josef, kteří se narodili ještě ve Velké Británii. Josef Horák prý ještě v Anglii doufal, že skutečnost přece jen nebude tak hrozivá. V Československu ale cítil, že ho lidé nepřijali, protože byl pro ně vrahem.
Josef Horák i Josef Stříbrný absolvovali vysokou školu válečnou a byli přiděleni na hlavní štáb první oddělní v Praze. Hned po únoru 1948 byli odsud odstraněni na méně důležitá místa. Stříbrný byl v březnu 1948 odeslán k vojenské letecké akademii do Hradce Králové a Horák k leteckému učilišti do Olomouce.
Josef Horák pochopil, že ve své zemi zůstat nemůže. Nejprve však poslal do Anglie manželku a oba syny. Poté odešel sám 12. dubna 1948 do exilu opět stejnou cestou přes Jugoslávii jako na přelomu let 1939–1940. V Británii se vrátil zpět k letectvu, nicméně na mnohem nižší funkci. Během cvičného letu v lednu v roce 1949 narazil do stromu a následně zemřel v nemocnici.
Josef Stříbrný byl zatím obviněn z protistátních výroků, z rozvracení republiky a z napadení veřejného činitele, protože měl potyčku s příslušníkem SNB. Z vězení se vrátil v únoru 1949. Poté si vzal svoji snoubenku Radku. Manželé Stříbrní, kterým se postupně narodily dvě děti, se museli přestěhovat do Písku. Někdejší špičkový navigátor a důstojník generálního štábu skončil jako natěrač v továrně. Ze zoufalství začal pít a rozpadlo se mu manželství. Josef Stříbrný následně onemocněl rakovinou plic a zemřel v Písku v roce 1976.